Noční Elf

Legendy vypráví, že po příchodu z Vílí Divočiny byli Elfové na útěku. Předci Nočních elfů byli těmi, kteří utekli až do temnot Podtemna, kde museli dál bojovat o život a utíkat stále hlouběji, až na samu hranici Stínopádu– a dle některých až za ní. Stínopád bytosti Vílí divočiny změnil a vtiskl jim mystické vidění světa, s jehož pomocí později našli cestuzpět k povrchu.

Noční elfové jsou méně početným Elfím rodem s popelavou či šedou pletí, černými ale i matně stříbrošedými či bílými vlasy a zpravidla s červenýma, černýma či naopak velmi světlýma očima. Co do jídla preferují kromě masa i různé kořeny, houby a další potraviny podzemní říše.

Zatímco napříkald Divocí elfové jsou popisováni jako intuitivní popř. instinktivní kvůli své povaze, Noční elfové jsou často popisováni jako prudcí kvůli svým prvotním reakcím, zejména pokud je něco překvapí.
Střet se Stínopádem a kontakt s bytostmi hlubin vtiskl Nočním elfům nebývale vrozený cit pro mystiku a znamení. Ve srovnání s Trpasličí mystikou nejde ani tak o pověrčivost a zvyklosti, jako spíš o způsob náhledu na svět a schopnosti spatřit v něm pro ostatní skryté vzory a souvislosti. Mnoho Nočních elfů usiluje o své cíle podivnými způsoby, jsou schopni náhlých, pro ostatní nepochopitelných rozhodnutí nebo dát důvěru cizincům, které sotva potkali.
Axalští noční elfové, kteří ze všech podzemních ras elfů žijí nejblíže povrchu, mají stejně jako jejich hlubinější bratři velmi neblahou pověst. Narozdíl od obávaných otrokářských Temných elfů a nájezdnických krvavých elfů je to spíš jakási aura smůly a nevyzpitatelnosti, která povrchňany děsí, stejně jako temné věštby a proroctví, které mají příslušníci tohoto národa tendenci kolem sebe trousit.

Nejvýznamnější sídlem nočních elfů je pak temnými pověstmi opředené město Tolodharta známé též jako Orákulum Pavučin.