Ork
Orkové jsou divocí nájezdníci a plenitelé se shrbeným držením těla, nízkými čely a prasečími obličeji s výraznými spodními špičáky, které připomínají kly.
Orkové uctívají Grúmše , nejmocnějšího z orčích božstev a svého stvořitele. Orkové věří, že v dávných dobách se bozi shromáždili, aby rozdělili svět mezi své stoupence. Když se Grúmš přihlásil o hory, zjistil, že je již zabrali trpaslíci. Vznesl požadavek na hvozdy, ale ty již byly obsazeny elfy. Každé místo, které Grúmš chtěl, už bylo zabráno. Ostatní bohové se Grúmšovi vysmáli, a ten reagoval zuřivým řevem. Popadl své mocné kopí, zpustošil hory, zapálil hvozdy a vyryl velké brázdy v polích. Vyhlásil, že taková je role orků. Vzít a zničit vše, co jim ostatní rasy odepřou. Orkové dodnes vedou nekonečnou válku s lidmi, elfy, trpaslíky a ostatními obyvateli. Orkové cítí nenávist hlavně k elfům. Elfí bůh Corellon Larethian zpola oslepil Grúmše dobře mířeným šípem do oka orčího boha. Od té doby mají orkové zvláštní radost ze zabíjení elfů. Grúmš proměnil své zranění ve zhoubný dar. Každému šampionovi, který si dobrovolně vytrhne jedno oko na jeho počest, udělí božskou moc.
Orkové se sdružují v kmenech, které uplatňují svou převahu a ukájejí krvežíznivost pleněním vesnic, žerou nebo zahání toulající se stáda a zabíjejí humanoidy, kteří se jim postaví. Poté, co orkové osadu zpustoší, ji vyčistí od bohatství a předmětů, které se jim hodí v jejich vlastních zemích. Zbytky vesnice či tábora zapálí a pak odtáhnou, odkud přišli, jejich krvežíznivost je ukojena. Potulující se mrchožrouti. Touha po zabíjení si žádá, aby orkové vždy sídlili v úderném dosahu od nových cílů. Proto se jen vzácně usazují trvale, a místo toho přestavují zříceniny, jeskynní komplexy a vesnice poražených nepřátel na opevněné tábory a pevnosti. Orkové budují jen na obranu. Ve svých sídlech nedělají žádné inovace ani vylepšení, kromě nabodávání useknutých částí těl svých obětí na špičaté palisádové zdi nebo píky vyčnívající z příkopů. Když orčí kmen ze stávajícího území vyčerpá všechno jídlo, rozdělí se na toulavé skupiny, které pátrají po tipu na loviště. Když se každá skupina vrátí, přinese trofeje a zprávy o cílech zralých na útok, z nichž se zvolí ten nejbohatší. Kmen pak hromadně vyrazí na krvavou cestu do nového teritoria. Ve vzácných případech se kmenový vůdce rozhodne zdržovat v obzvlášť obranyschopném doupěti po desetiletí. Orkové takového kmene se musí toulat napříč krajinou, aby ukojili své choutky.
Skřeti
Orkové tvoří vedle Goblinů druhou velkou skřetí rodinu. Navzájem se nenávidí a svádějí boje a války kdekoliv na sebe narazí.Jednooký Grúmš
Orkové uctívají Grúmše , nejmocnějšího z orčích božstev a svého stvořitele. Orkové věří, že v dávných dobách se bozi shromáždili, aby rozdělili svět mezi své stoupence. Když se Grúmš přihlásil o hory, zjistil, že je již zabrali trpaslíci. Vznesl požadavek na hvozdy, ale ty již byly obsazeny elfy. Každé místo, které Grúmš chtěl, už bylo zabráno. Ostatní bohové se Grúmšovi vysmáli, a ten reagoval zuřivým řevem. Popadl své mocné kopí, zpustošil hory, zapálil hvozdy a vyryl velké brázdy v polích. Vyhlásil, že taková je role orků. Vzít a zničit vše, co jim ostatní rasy odepřou. Orkové dodnes vedou nekonečnou válku s lidmi, elfy, trpaslíky a ostatními obyvateli. Orkové cítí nenávist hlavně k elfům. Elfí bůh Corellon Larethian zpola oslepil Grúmše dobře mířeným šípem do oka orčího boha. Od té doby mají orkové zvláštní radost ze zabíjení elfů. Grúmš proměnil své zranění ve zhoubný dar. Každému šampionovi, který si dobrovolně vytrhne jedno oko na jeho počest, udělí božskou moc.
Kmeny jako mor
Orkové se sdružují v kmenech, které uplatňují svou převahu a ukájejí krvežíznivost pleněním vesnic, žerou nebo zahání toulající se stáda a zabíjejí humanoidy, kteří se jim postaví. Poté, co orkové osadu zpustoší, ji vyčistí od bohatství a předmětů, které se jim hodí v jejich vlastních zemích. Zbytky vesnice či tábora zapálí a pak odtáhnou, odkud přišli, jejich krvežíznivost je ukojena. Potulující se mrchožrouti. Touha po zabíjení si žádá, aby orkové vždy sídlili v úderném dosahu od nových cílů. Proto se jen vzácně usazují trvale, a místo toho přestavují zříceniny, jeskynní komplexy a vesnice poražených nepřátel na opevněné tábory a pevnosti. Orkové budují jen na obranu. Ve svých sídlech nedělají žádné inovace ani vylepšení, kromě nabodávání useknutých částí těl svých obětí na špičaté palisádové zdi nebo píky vyčnívající z příkopů. Když orčí kmen ze stávajícího území vyčerpá všechno jídlo, rozdělí se na toulavé skupiny, které pátrají po tipu na loviště. Když se každá skupina vrátí, přinese trofeje a zprávy o cílech zralých na útok, z nichž se zvolí ten nejbohatší. Kmen pak hromadně vyrazí na krvavou cestu do nového teritoria. Ve vzácných případech se kmenový vůdce rozhodne zdržovat v obzvlášť obranyschopném doupěti po desetiletí. Orkové takového kmene se musí toulat napříč krajinou, aby ukojili své choutky.
Comments