Co bylo zlobrům shůry přidáno na jejich silném těle, to jim bylo ubráno na jejich pomalém myšlení. Jejich životní náplní je nájezdnictví, obírání mršin a zabíjení pro jídlo a potěšení. Průměrný dospělý exemplář měří mezi 9 a 10 stopami a váží skoro tisíc liber.
Zuřivci
Zlobři jsou proslulí svou náladovostí. Jejich nálada se vznítí při sebemenším náznaku útoku. Urážky a nadávky mohou v jediném okamžiku vzbudit zlobrův hněv, podobně jako ho může vzbudit krádež, rýpání, popichování, smích, úšklebek nebo jen zatváření se špatným způsobem. Když je zlobr vzteky bez sebe, mlátí kolem sebe hlava nehlava, dokud mu nedojdou předměty či tvorové, které lze rozdrtit.
Příšerní nenasytové
Zlobři sežerou téměř cokoliv, ale obzvlášť jim chutnají trpaslíci, hobiti a elfové. Když mohou, kombinují večeři s potěšením. Honí se za oběťmi utíkajícími kolem a pak je sežerou syrové. Jestliže z oběti ještě něco zbylo, když si zlobr nacpal břicho, může si udělat bederní roušku z její kůže a náhrdelník z jejích zbylých kostí. Tato morbidní výroba je vrcholem zlobří kultury.
Chamtiví sběratelé
Zlobrovy oči se třpytí lakotou, když vidí majetek druhých. Zlobři nosí na svých nájezdech hrubé pytle, do kterých ukládají pohádkový
„poklad“ vzatý obětem. To může zahrnovat sbírku otlučených přileb, plesnivé kolo sýra, hrubý kus zvířecí kožešiny upevněný jako plášť nebo kňučící, zablácené prase. Zlobři také mají radost z třpytivého zlata a stříbra a kvůli hrstce mincí se mezi sebou klidně poperou. Chytřejší tvorové si mohou získat zlobrovu důvěru tím, že mu nabídnou zlato nebo zbraň vykovanou pro tvora jeho velikosti.
Legendární hloupost
Jen málo zlobrů umí počítat do deseti, dokonce i s prsty před očima. Většina umí mluvit jen primitivní formou gigantštiny a má povrchní
znalost slov v Obecné řeči. Zlobři věří tomu, co je jim řečeno, a je snadné je oklamat nebo zmást, ale ničí věci, které nechápou. Výmluvní podvodníci, kteří testují svůj talent na těchto divoších, nakonec obvykle spolknousvá výřečná slova — a pak jsou jeden po druhém sežráni.
Primitivní vandráci
Zlobři se oblékají do zvířecích kožešin a vykořeněné stromy používají jako surové nástroje a zbraně. Pro lov si vytváří oštěpy kamennými hroty. Když si zakládají doupata, usazují se v blízkosti venkovských hranic civilizovaných zemí a využívají špatně chráněného dobytka, nechráněných spižíren a neopatrných statkářů.
Zlobr spí v jeskyních, doupatech zvířat nebo pod stromy, dokud nenajde chatku či osamocený statek, načež zabije jeho obyvatele a usadí se tam. Kdykoliv se nudí nebo je hladový, vypraví se ven ze svého doupěte a útočí na všechno, co mu přijde do cesty. Přesune se dál teprve až poté, co vyčerpá jídlo v oblasti.
Zlobří gangy
Zlobři se někdy sdružují do malých, nomádských skupin, ale postrádají skutečný smysl
kmenového systému. Když se potkají dvě bandy zlobrů, jedna se může pokusit zajmout členy té druhé, aby zvýšila svůj počet. Ale stejně tak je pravděpodobné, že mezi sebou budou své členy volně obchodovat, obzvlášť pokud vítací banda dočasně překypuje jídlem a zbraněmi.
Zlobři se spolčují s ostatními nestvůrami kdykoliv je to možné, aby zastrašovali nebo okrádali slabší tvory. Svobodně se sdružují s gobliny, orky a trolly a prakticky uctívají obry. V komplexní společenské struktuře obrů (známé jako řazení) mají zlobři nižší status než nejnižší obři. Výsledkem je, že zlobr udělá téměř cokoliv, o co ho obr požádá.
Comments