Legenda vzniku

Ve vesmíru existuje mnoho galaxií, nespočet hvězd a planet.

Jednou z nich byla i Oirna, složená z plynů a par. A jako každá planeta měla i Oirna svého boha, svou duši. Byl jím Monroi, prazváštní stvoření neskonalé moudrosti.

Jinak byla Oirna zcela prázdnou, beztvarou hmotou. Ale Monroi si nepředstavoval svou zemi pustou a neobydlenou. A proto stvořil Draka.

Drak se rozlétl po Oirně. Plyny a páry se pod doteky jeho křídel měnily a usazovaly a vznikla tak Země, Byred. Jak Drak přelétl po obloze, přehnal se po zemi Vítr, Fewa. Na obloze se zformovaly mraky a z nich spadly na zem první kapky Vody, Tithu. A huboko v srdci Oiny vzplál Oheň, Opol.

A Monroi vystoupil z nitra Oirny a sledoval své dílo. Jeho práce se u zamlouvala, ale spokojený nebyl. Procházel se tedy po zemi a pod jeho kopyty vyrůstala tráva a květiny a rostliny, které rostli výš a výše, a tak Oirnu porostly hluboké lesy. A z lesa povstal druhý Drak a dal vzniknout rozmanité zvěři. A tu byl Monroi spokojen a šťastně a dlouho přihlžel své zemi.

Oirna se stala krásnou živou planetou, která byla v perfektní rovnováze. Teplo střídal chlad, světlo střídala tma. Za denního světla zářila na obloze duha temné noci osvětlovala jen roztancovaná světla hvězd. A Monroi svěřil všechny ty přírodní krásy na starost zkušenějšímu Prvnímu Drakovi. Aby dohlížel na klid a řád v jeho světě.

Ale První Drak byl najednou zavalen povinostmi, a proto nakázal drakům, aby se spářili. Z tohoto spojení vzniklo osm dračích vajec a každý nový drak dostal do vínku jeden z žilů. Pečovat o něj, aby nechřad, ale aby ani nezastiňoval ostatní. A Monroi byl spokojenější.

Po čase ale Monroiovi začalo na planetě něco scházet. I nakázal drakům, aby znovu stvořili vejce. A draci zplodili nespočet drobných vajíček, která ale nebyla dračí. Monroi do nich vdechl nový druh života. A tak se stalo, že z vajec se vylíhly lidé.

I řekl Monroi: "Osudy všech jsou svázány se všemi. Toto plemeno je ještě mladé, proto se o něj draci budou starat. Budete je učit řádu našeho světa. A až nadejde čas, každý drak si z nich vybere společníka, jako symbol věčného přátelství mezi lidmi a draky."

Ve věčných temnotách rozprostrajícíhi se kosmu jedna malá modrá planetka nebudí na první pohled velký zájem. Nené přeci vyjímečná, není ani nejstarší, ani největší, je jich tolik jiných podobných. Přesto však, při bližším pohledu, pokud se pozorovatel snese z nebeských výšek blíže, spatří na jejím neklidném povrchu dění.