Věk Arkany

Uplynuly věky a společnost vzkvétala. Vyrostla ohromná království. Díky nově objevené mystické moci byly hrady postaveny během dne. I přestože magie mohla být použitá k dokončení těch nejtěžších úkolů během dosud nepoznané rychlosti, uživatelé magie se snažili vždy inovovat. Jak mágové zkoušeli a zdokonalovali svou moc tvoření, brzo objevili tajemství života samotného. Dali tak za vznik novým formám života a moci.

Avšak s přínosem zpětného pohledu je jasné, že stejná magie, jež dovolila smrtelníkům prosperovat, vnesla hnilobu do hloubky jejich civilizací. Mystici světa se stali arogantní. Viděli své mystické nadání jako důkaz toho, že bohové nemají žádný vliv nad jejich osudy a někteří dokonce začali věřit, že s dostatečným porozuměním je možné stát se mocným jako bohové samotní. Tak spousta z nich zahodila svou víru pro svůj vlastní užitek. Toto sice zabolelo a překvapilo Prvotní Božstvo, ale rozuměli tvrdohlavosti jejich výtvorů a snášeli toto utrpení doufajíc, že se poučí ze svých chyb.

Příchod mystiky se zdál být klíčem bohatého života většiny, ale zároveň ho ohrožovala, neboť prosperita s sebou brzo přinesla chamtivost. Spíše než veřejné blaho a pohodlí pro všechny, se Věk Arkany definoval nekonečnými malichernými hádkami o bohatství a moci mezi elitou, zatímco ti bez magie neměli co do úst. Vzrušující pověsti o nesmrtelnosti dosáhnuté skrze dokonale ovládnutí mystiky, začala hnát nejlepší mágy po touze dosáhnutí neomezené moci. Jedna smrtelná kouzelnice, jejíž jméno je buďto ztraceno nebo smazáno z historie, vytvořila nyní zakázané rituály, kterými vyzvala Boha Smrti. Zničila ho a zaujala jeho místo v panteonu, což z ní učinilo prvního a jediného smrtelníka, který dosáhl božství. Jméno původního boha smrti bylo též ztraceno v historii. Přežil pouze titul jeho nové nástupkyně Havraní Královna.

Její vítězství proti bohu bylo katalyzátorem pro mnoho hrůz Věku Arkany. Arcimág Vespin Chloras, v prastarém Vasselheimu proslulý svým bohatstvím, schopnostmi a krutostí, byl touto ukázkou moci inspirován. Poháněn svým hladem, vyhledal pomoc a moc vypuzených bohů, otevřel dveře jejich vězení a vypustil Zrádce do světa smrtelníků.

Během jejich uvěznění, bohové hněvu a zoufalství, přeměnili své věznice podle svých obrazů, zplodili tak nemyslitelné hrůzy, které žijí, jen aby přeměnili mír v utrpení, spravedlnost a čest v aroganci a hamižnost. Propast, dříve beztvaré místo chaosu, vedlejší produkt Stvoření, se stalo místem hrozného zla. Díky hněvu Bohů Zrádců se zrodilo nespočet dalších sfér zla, které vyvrhávají hrůzy, jež žijí en proto aby proměnili mír v utrpení a spravedlnost v aroganci a chamtivost.

Znovu vpuštění na svět smrtelníků bylo nutkání ničit Bohů Zrádců nahrazeno touhou dominovat a ovládat. Obrátili své zraky nejdříve k arcimágovi, který je osvobodil. Udělali z Vespina tak svého prvního otroka mezi smrtelníky. Záznamy ďábelských textů jež jsou dobře střeženy v knihovnách Alabastrového Lycea tvrdí, že Vespin, i přestože je dávno mrtvý, slouží Zrádcům do dnešního dne jako ďábel po levé ruce Pána Pekel. Tito zkažení bohové vyhledali roztříštěné zbytky ďáblů, jež stvořili a démonů, které naverbovali a potají vytvořili strašlivé nové království na vzdáleném konci světa, jehož hlavní město se nazývalo Ghor Dranas, Město Stínů.

V této zemi pokroucená moc Bohů Zrádců z jiných sfér prodrala do světa. Páni zla vítali smrtelníky, jejichž bezcitnost a touha po moci je učinila citlivé vůči lákadlům velkých slibů těchto bohů. Nejúrodnější půda těchto jedovatých semínek ležela v srdcích posedlých nekonečnou mocí mystiky. S legií zatracených za svými zády, se Bohové Zrádci ukázali při překvapivém útoku na samotný Vasselheim.

Ačkoli bylo většina města srovnána se zemi, Vasselheim ustál počáteční útok, díky zásahu jejich ochránců, kovových draků a i několika samotných Prvotních Bohů. Stvořitelé sestoupili, aby mohli bojovat proti svým bývalým bratrům. Boj, který proti stavěl bohy proti smrtelníkům a hrdiny proti démonůn zuřil bez ustání po dobu dvaceti dní a nocí, dokud se temné síly nestáhli.

Toto vítězství však bylo špinavé. Zlo bylo potlačeno dočasně, ale odhalení tak hrozivého nepřítele začalo mystický závod ve zbrojení. Důvěra byla navždy roztříštěná: pokud smrtelníci mohou podlehnout volání Bohů Zrádců, kdo může být skutečně spojencem? Pokud je možné způsobit takovou zkázu pod bdělým dohledem Prvotních, jakou hodnotu má smrtelníkův život? Ve strachu ze vší moci, kromě té vlastní, většina lidských mystiků se sobeckými zájmy, začala přeměňovat své největší výtvory na zbraně a zbroje hrůzné moci. Trpasličí fascinace kamenem a zemí je dohnala k izolaci, jak se prokopávali hlouběji do hor, kde využili svou božskou moc k vytvoření golemů, jež stráží jejich prastaré haly. Elfové použili svou znalost tvoření krásy a složitosti, aby spletli kouzla nepředstavitelné ničivé síly, jaké Exandrie nikdy nespatřila.

Poprvé od dob Hněvu Primordiálů byla válka hlavním soustředěním magie. Samotní bohové souhlasili a připojili se ke svým dětem na bojovém poli. Sestoupili z nebes aby znovu bojovali ve válce, které se říká Kalamita.