Auril

Auril, nelítostná bohyně chladu a zimy, je uctívána převážně v regionech, které jsou postiženy hlubokou zimou. Lidé usmiřují Auril oběťmi a modlitbami o milost.

Její kněží upozorňují ostatní, aby se připravili na zimu a měli ve skladech zvláštní zásoby, které mohou obětovat bohyni.

Je jen málo těch majících Auril v oblibě mimo těch, kteří mají ze zimy živobytí nebo těch, kdo toto období skutečně milují. Její vzácní kněží bývají lidé, kteří, nebýt svého postavení, by byli pravděpodobně vyvrženci svých komunit. Dodržují celibát, a když neslouží ve své oficiální funkci, tak se straní ostatních.

Luskan má chrám zasvěcený Auril – bílými věžemi zdobený Zimní palác. Budova je nezastřešené pole pilířů a kleneb vytesaných z bílého kamene. Cizincům se rituály k uctění Auril zdají být často kruté. V Luskanu se návštěvníci se shromáždí u chrámu, aby se dívali na časté „mokré průvody,“ obřady, ve kterých si prosebníci oblečou oděvy naplněné ledem. Pak kráčí cestou mezi šesti bílými sloupy známými jako Polibky Auril, které jsou rozmístěny po celém městě. Prosebníci se přesunují sloup od sloupu a zpívají modlitby bohyni. Po dosažení sloupu na něj musí prosebník vylézt a pak „políbit paní“, dotknout se rty rezavé železné desky nahoře. V zimě tyto události připomínají zběsilé závody se zvýšeným rizikem vzniku omrzlin a zranění způsobených pádem z kluzkých pilířů. Průvod běžců povzbuzují patroni, kteří vylezou z blízkých taveren a uzavírají sázky na výdrž účastníků. Ten, kdo dokončí závod, je považován za někoho, kdo může učinit zimu mírnější a jen zřídkakdy pak musí po celou zimu platit za jídlo nebo pivo.

Mrazivá panna, Paní ledového polibku, Ledový úsvit