Mielikki

Lidé vyjma tichých lesních míst zřídkakdy mluví o Mielice. Lesy, které vyvolávají údiv, jsou právě těmi místy, kterým vládne, ale prý dohlíží na každou dobrou bytost v jakémkoliv lese, bez ohledu na to, jak je temný nebo děsivý. Když se děti ztratí v lese, tak lidé prosí Mielikki o pomoc, dokud nejsou nalezeny.

Mielikki je bohyně hvozdů a tvorů v nich žijících. Je vnímána jako vzdálené a spirituální božstvo – méně podobné lidem než mnoho jiných bohů. Nestraní se lidí, ale její pozornost a přízeň je obtížné získat. Je patronkou hraničářů, stejně jako je Milil patronem bardů, ale i hraničáři se k ní přímo modlí jen zřídka. Místo toho se modlí ke Gwaronu Bouřlivci, o němž se domnívají, že předá jejich slova bohyni, ať bude ukryta v jakémkoliv hvozdu.

Symbolem Mielikki je jednorožec, takže tak na ni někteří myslí a spojují si ji s Lurue, Královnou jednorožců a současnou bohyní těchto tvorů. Ale většina příběhů líčí Mielikki jako krásnou ženou, které Lurue dovoluje jezdit na svých zádech, a obě jsou považovány za blízké přítelkyně.

Vztahy Mielikki s ostatními božstvy přirozeného světa jsou složitější. Silvanus je někdy považován za jejího otce a Eldath za její sestru, ale Mielikki si jde divočinou svou vlastní cestou.

Má mnoho svatyní, a to především v Divokém pohraničí. Většinou je tvoří kmen odumřelého stromu, do kterého je vytesána podoba jejího svatého symbolu, hlavy jednorožce. Případně může být podoba vyřezána do samostatného kusu dřeva a přichycena k živému stromu. Tyto svatyně obvykle označují hranice v lese, o nichž místní obyvatelé vědí, že za nimi nesmí těžit dřevo nebo lovit. Často jsou tyto pocty vztyčeny dřevorubci na konci těžby jako poděkování bohyni za poskytnutí dřeva a za to, že uchránila dřevorubce při práci.

Naše paní hvozdů, Královna hvozdů