Myrkul

Myrkul je starověký bůh, jeden ze tří bývalých smrtelníků povýšených mezi bohy, když Jergal, unavený svými božskými povinnostmi, mezi ně rozdělil svou moc. Myrkul se stal bohem smrti i mrtvých a vládl po staletí nad Městem mrtvých, dokud naopak sám nebyl zabit. Časem se Myrkul vrátil, neboť může smrt skutečně někdy zemřít? Myrkulovi věrní ho vnímají jako Žence, který si činí nárok na duše, které pak přivádí ke Kelemvorovi, aby je soudil.

Myrkul je božstvem smrti, rozkladu, stáří, vyčerpání, soumraku a podzimu. Je bohem konce všeho a beznaděje, stejně jako Lathander je bohem začátku a naděje. Lid se k Myrkulovi nemodlí, jelikož z něj mají strach a kladou mu za vinu bolavé klouby a slábnoucí zrak. Myrkul je považován za zcela chladného a necitelného i vůči svým nejoddanějším věřícím. Ti, kteří mají Myrkula jako svého patrona, jsou často zasmušilí, zamlklí a posedlí mrtvými a nemrtvými. Podobně jako mnoho následovníků Kelemvora a Jergala, tak i kněží Myrkula slouží jako pohřebníci a obvykle drží identitu svého patrona v tajnosti.

Tam, kde lidé pohřbívají své mrtvé, se objevují Myrkulovy svatyně nebo rytiny jeho svatého symbolu, ale plnohodnotné chrámy jsou vzácné. Těch několik málo, které existují, jsou posvátnými místy, kam jsou přinášeni mrtví ze vzdálenosti stovek mil, a to i když nebyli jeho věřící. Je zde velmi málo prostoru pro život na takovém místě, kdy se obvykle jedná jen o malou skromnou svatyni, ale zdejší katakomby a kostnice jsou obrovské. V nejhlubší komoře každého chrámu spočívá trůn a na něm sedí strážce nevyhnutelného osudu – balzamovaná mrtvola nejctěnějšího světce v historii chrámu (často jeho zakladatele). Zasvěcenci do víry jsou přiváděni před chrámového strážce nevyhnutelného osudu, kde pokleknou a v temnotě musí strávit den a noc v půstu a meditaci.

Pán kostí, Starý pán lebek, Žnec