Svítící tvrz

Tato velká pevnost stojí na sopečné skále, na výběžku surového kamene s plochým vrchem čnící zhruba sto stop od pobřeží do vzdouvajícího se moře. Pokud to dokážete, tak si představte, že vrcholek tohoto útesu je zcela obklopen vysokou hradbou. Tato zeď po celém svém obvodu nese několik věží a uzavírá velký prostor, ze kterého stoupá mnoho dalších věží. Ti, kdo viděli toto místo shora, říkali, že vypadá jako dort s příliš mnoha svícemi. Vzduch u západní zdi, která je nejblíže k moři, je naplněn mlhou z mořské tříště a v zimě tato vlhkost způsobuje, že povrch pokrývá zrádný led. Někdy musí být věže po celém západním okraji pevnosti opuštěny na celé období, když je pohltí námraza.

Ze středu se tyčí největší a nejtlustší věž Svítící Tvrze. Jestliže jsou ostatní věže dobře zpracované větve a květy, pak tato je jistě kmenem stromu: silná, masivní, vystupující nad obvodové stavby. Okolo centrální pevnosti je stupňovitá zahrada, a ti šťastní, kteří se dostanou do knihovny, prochází okolo a nahoru skrz tento zelený prostor k hlavním dveřím do pevnosti. Nicméně většina lidí, kteří Svítící Tvrz navštíví, vidí tuto strukturu pouze z východního nádvoří, kde leží zařízení pro přijíždějící učence. Jediná brána do Svítící Tvrze stojí na konci Lví cesty, což je jediná cesta umožňující přístup z a do vnějšího světa. Cesta vede od Beregostu, míle vzdálené ho, a vine se osaměle k poloostrovu, na kterém Svítící Tvrz stojí.

Velká knihovna

Svítící Tvrz je největším shromaždištěm tradic a spisů ve všech Říších. Kdysi byla domovem velkého proroka Alaunda Věštce a uvnitř těchto zdí byla sepsána Alaundova proroctví. Říká se, že zdejší sklepení obsahují tolik skrytých znalostí, že pokud by je objevila osoba schopná nalézt a vstřebat, stala by se všemocnou. Problém je samozřejmě stejný jako u všech jiných tajemství ukrytých na jiných místech: musíte vědět, že nějaké tajemství existuje, před tím, než ho úspěšně vytáhnete na světlo.

Knihovna Svítící Tvrze funguje sama sobě jako ochrana: na každý kousek skrytého učení potenciálně velké moci, která leží uvnitř, jsou zde tisíce bezvýznamných receptů, starých písní, kousků historie, deníků dávno mrtvých lidí a bezpočet dalších psaných spisů, které nemají žádný trvalý význam pro mnichy chránící toto místo a mudrce

hledající takové maličkosti. Třebaže při běžném jednání jsou docela přátelští, vůči všem návštěvníkům knihovny jsou také podezřívaví.

Umožnění přístupu

Cena za vstup je darování psaného díla, které Svítící Tvrz ještě nemá. Ačkoli mniši označují tuto nabídku jako „vstupní dar“, jedná se o poplatek, který je často poměrně vysoký. Pro většinu se může zdát, že je tento požadavek obtížné, ne-li nemožné splnit. Koneckonců, jak by případný návštěvník mohl přesně vědět, co Svítící Tvrz má nebo nemá mezi labyrintem stohů? Z toho důvodu většina návštěvníků přichází do Svítící Tvrze s rozmanitými knihami, o nichž se domnívají, že by mohly být schváleny.

Naštěstí pro některé nemusí být dar zcela unikátní. Svazky nebo spisy, které knihovna nemá ve svém archivu, jsou vhodnější, ale mniši umožňují i několik dalších možností: mohou být také přijaty vzácné edice, knihy spojené s velkým kusem historie, dokonce knihy s hlubokými myšlenkami (nebo jen zajímavými poznámkami) načmáranými na okraji, stejně jako deníky lidí, kteří jsou hodně zcestovalí nebo velmi učení.

Většina z těch, kteří přicházejí jako žadatelé k branám Svítící Tvrze, zná cenu vstupu; a ti kteří neznají, se to dozví u brány a jsou slušně odmítnuti, pokud takový dar nemají. Heroldi; kněží bohů Oghmy, Gonda, Deneira a Milila; někteří arcimágové; a další uznávaní jako „přátelé Svítící Tvrze“ mohou vstupovat bez toho, aby poskytovali vstupní dar (ačkoli tito lidé samozřejmě často stejně přispívají do sklepení knihovny).

Velká dvojitá vrata Svítící Tvrze jsou třikrát větší než člověk a jsou vyrobena z neznámého černého kovu, který podle nejednoho kouzelníka, dokáže odrazit blesk a je odolný vůči magickému věštění. Oba tyto panely jsou v horní části vyzdobeny pečetí Svítící Tvrze – hradem a plamenem. Jedny ze dvou vrat jsou přes den otevřeny, aby umožnili přístup návštěvníkům, a druhé jsou stále zavřené.

Na tento vstup dohlíží pět mnichů ve fialových hávech. Jeden z nich postoupí vpřed, aby pozdravil žadatele toužící vstoupit, probere s nově příchozími jejich záměry a zkoumá, jaké dary přinesli. Zatímco první mnich zkoumá nabízený dar a určuje jeho název a původ, druhá stráž u brány sesílá kouzlo zpráva. Příjemce tohoto kouzla je Uznávaný v místnosti kousek od masivního fasciklu s poznámkami o knihách ve sklepeních Svítící Tvrze. Tento strážce fasciklu zřejmě za pomoci nějaké magie určuje, zda knihovna má knihu, která byla nabídnuta, a odpovídá, zda má být dar přijat či ne.

Ti, kteří jsou přijati, jsou označováni jako „hledači“, ale bývají oslovováni jménem, pokud ho mnich zná, a pokud ne, pak „dobrý muži“ nebo „dobrá ženo“. Jakmile je návštěvník přijat, mniši u brány mu umožní, aby vstoupil dovnitř do Vzdušné dvorany. Návštěvníci jsou instruováni, aby přešli tuto oblast a zastavili se před Smaragdovými dveřmi, kde je přijme jiný mnich, nabídne jim jídlo, koupel a ubytování a zajistí jim setkání s mnichem, který jim pomůže naplánovat pátrání a dohlédne na návštěvu hledače v knihovně.

Vzdušná dvorana

Vzdušná dvorana je příhodné pojmenovaná. Toto dlážděné nádvoří je zcela prázdné, beze stromů a studny. U jižní stěny nádvoří, která je současně jižní stěnou samotné Svítící Tvrze, stojí několik budov z tesaného kamene sloužících k ubytování návštěvníků. Nejblíž k západní zdi nádvoří stojí dvě budovy: Dům Vědomce, velký chrám Oghmy s dostatkem prostoru umožňujícímu jeho následovníkům táboření a setkávání, a Lázně, veřejné zařízení, které čerpá vodu z přírodního pramene pod pevností.

Na opačné straně lázní je Krb, velká jídelna a společenská síň pro hledače, do které jsou vestavěny kaple Deneira, Gonda a Milila. Krb je připojen k Domu odpočinku, budově se čtyřlůžkovými pokoji, přidělovanými po přijetí hledačům. A konečně, v těsné blízkosti Domu odpočinku, u východní stěny nádvoří, se nacházejí stáje s ustájenými a zaopatřovanými oři hledačů ze vzdálených krajů, a sýpka.

Severní okraj Vzdušné dvorany tvoří stěna, ve které je vestavěno dvanáct věží. Jedná se o věže, ve kterých je povoleno návštěvníkům studium. Proslulé Smaragdové dveře jsou v západní stěně. Po celý čas zde stojí Správce Smaragdových dveří, který má k ruce malou skupinku mladších mnichů, kteří slouží jako poslové a běžci. Správce oficiálně vítá nově přijaté hledače a zařizuje záležitosti pro jejich pobyt. Pouze tyto dveře vedou hlouběji do vnitřní části; ostatní věže sice mají vstupy na  vzdušnou dvoranu, ale nemají vstupy do vnitřní části a tím pádem do zbytku knihovny.

Tyto dovnitř obrácené věže v severní stěně, mnichy nazývané „nezbytnice“, jsou hlavním místem setkávání návštěvníků s poklady Svítící Tvrze. Jsou protkány čítárnami a malými komorami, kam mniši hledačům nosí jednotlivé svazky a kde hledači žádají mnichy o další materiály k výzkumu. Přestože k sobě věže přiléhají a jsou vzájemně spojeny mosty, nedostanou se návštěvníci z jednotlivých komor v nezbytnici do dalších částí pevnosti.

Uvnitř tvrze

Ze Vzdušné dvorany lze vidět, že vysoké věže zvedající se nad severní zdí nádvoří jsou propojeny krytými ochozy. Mnoho z nich je zastřešeno, ale bez zábradlí a mniši – často s neskutečnou zátěží knih – se drápou podél nich sem a tam. Tyto cesty občas přerušují malá točitá schodiště umožňující přístup do vyššího a nižšího patra. Některé z větších ochozů se mírně svažují z jednoho patra v dané věži na jinou úroveň další věže.

Uznávaní

Mniši ze Svítící Tvrze jsou všichni klášterní učenci. Většina z nich nemá žádnou magickou moc, která by stála za řeč (ačkoli mnoho z nich je vycvičeno, aby o takových věcech vědělo nicméně významná hrstka jsou sesilatelé – buď kněží bohů reprezentujících pátrání po znalostech, nebo kouzelníci. Mezi Uznávanými byli známí dokonce i váleční mniši a paladini, avšak nikdy jich nebylo více najednou. Uznávaní jsou oddaní služebníci velké pevnosti, kteří prošli důkladnými zkouškami, aby se vyloučil jakýkoli klam, před tím, než jim bylo dovoleno složit řádovou přísahu. Hlavním úkolem mnichů je ochrana znalostí v knihovně před těmi, kdo by je chtěli ukrást nebo zničit, ale i před přírodními vlivy, jako jsou plísně, vlhkost a rozklad, které by měly za následek totéž. Mnozí z mnichů mají různé druhy magických předmětů, které jim v tomto úsilí pomáhají, a Svítící Tvrz má více než dost písáren umožňujících přepisování opotřebovaných knih, vazáren k opravě poškozených vazeb, a dokonce i magická úložiště  chránící nejvzácnější knihy před poškozením a rozkladem. 

Uznávaní jsou dle postavení rozděleni na akolyty, kteří jsou nováčky v řádu, a písaře, kteří vykonávají většinu práce v pevnosti. Akolyti pracují – uklízí, stěhují věci a obecně dělají všechny činnosti, které místo takové velikosti potřebuje, a věnují se studiu v naději, že ukáží své schopnosti a budou jednou přijati do řad písařů. Písaři dělají většinu činností v archivu požadovanou po Uznávaných a často se aktivně zapojují do úsilí, když je potřeba udělat obzvláště velkou práci v domácnosti.

Mistři čtenáři jsou mudrcové a starší mniši dohlížející na písaře a učící akolyty. Všichni jsou nemálo zkušení a oddaní velké knihovně, a právě z této skupiny se vybírají jednotlivci, když se uvolní vyšší pozice. Nad mistry čtenáři jsou další vysoké posty, každý se specializovanou povinností, od Strážce brány, jenž zajišťuje bezpečnost pevnosti, po Průvodce, který instruuje a vzdělává Uznávané. Za zvláštní zmínku stojí Pěvec, který je zodpovědný za neustávající přednes proroctví velkého věštce Alaunda, který zde kdysi bydlel.

Každému z Velkých čtenářů je dána určitá oblast odpovědnosti v rámci Uznávaných, obvykle pro učenost významné téma, a na tomto poli jsou uznáváni a považováni za největší odborníky. No a nakonec nad těmi všemi jsou další dva: Správce svazků a První čtenář. Zatímco První čtenář se zaměřuje na udržení celistvosti bádání Svítící Tvrze a neustálé rozšiřování literárních zdrojů a základny znalostí, Správce řídí velkou knihovnu. Slovo Správce je zde zákonem, a to doslova – každý Správcův výnos je zaznamenán pro poučení budoucích Správců a všechny se dodržují jako pokračující tradice, dokud nebudou změněny slovem budoucího Správce.

Ačkoli se tito vysoce postavení mniši drží od většiny návštěvníků daleko, není výjimkou, že pokud potřebují jejich služby, jednají s dobrodruhy osobně. Ačkoliv tito učenci mají jen málokdy dost mincí na zaplacení služeb dobrodruhů, mají vzácnou měnu Svítící Tvrze: znalosti. 

Služby

Těm, kdo přijdou do Svítící Tvrze, je povoleno zůstat po dobu jednoho desetidení, než budou muset odejít, a nesmí se vrátit zpět, doku neuplyne celý měsíc. V průběhu desetidení mohou žádat ke čtení konkrétní svazky, o nichž ví, že jsou v knihovně uloženy, nebo mohou požádat mnichy, aby jim našli svazky týkající se určitého tématu. Tato díla jsou přinesena do čítáren ve věžích přivrácených do Vzdušné dvorany. Hosté mohou vstoupit do těchto věží a číst (ale ne kopírovat) tam svazky a to ve  společnosti jednoho z mnichů.

Jedním z hlavních zdrojů příjmů Svítící Tvrze je prodej knih. Existují tři druhy takových knih: kopie svazků nekouzelného vědění, kopie knih kouzel a jiných magických formulí, a díla Uznávaných. Kopie vědomostí. Kopírování a svázání děl nemagických vědomostí se v knihovně Svítící Tvrze obvykle provádí za cenu kolem 100 zlatých (ovšem velké knihy stojí obvykle více). Tato práce může trvat i několik týdnů, zejména u velkých svazků. Není tedy neobvyklé, že zájemci dají písemné pověření společně s platbou a poté si u brány knihu vyzvednou, nebo si připlatí za doručení.

Knihy kouzel. Ve srovnání s tím stojí magické knihy kouzel a formulí mnohem, mnohem více – kniha kouzel může mít cenu tisíců nebo dokonce desetitisíců zlatých. Každé jednoduché kouzlo nebo trik ve svazku stojí přibližně 25 zl, složitější a mocnější kouzla stojí každé 150 zl a více.

Díla Uznávaných. Každý rok mniši ze Svítící Tvrze vydají malou knížku signovanou pečetí pevnosti a označenou „Uznávaní ze Svítící Tvrze.“ Tyto knihy jsou vždy zaměřena na jednotlivá témata a obsahují krátké eseje, výňatky a další spisy vztahující se k tématu. Jsou pak prodávány ve Svítící Tvrzi a zástupci ve velkých městech za cenu mezi 50 a 100 zl za knihu, i když některé z nich se často prodávají za mnohem víc.

Svítící Tvrz také knihy kupuje, nebo dokonce sponzoruje dobrodruhy na výpravách za ztracenými zdroji učení napříč Říšemi. V takovémto podniku je samozřejmě velký prostor pro vyjednávání o množství mincí za výměnu.