Opatství

Cesta do opatství
• Irina má do vesnice špatný pocit, slyšela slabé volání svého jména, nechápe co se děje.
• Jdeme nahoru ke klášteru k první bráně. Je otevřená, jsou tam dvě věžičky a opatství je obehnané hrubou kamennou zdí. 4 sáhy vysoké, nevíme jestli zeď má bránit silám zvěnčí nebo lidem zevnitř dostat se ven. Kdysi to byla nemocnice.
• Cesta klášterem se stáčí do zahrad. Přicházejí dvě postavy od hřbitova, jednnahoře je a je lehce přihrbená, s lopatou a psím čumákem, kříženec několika zvířat, vypadá jak trpaslík na tváři a na těle má oslí srst, jedno lidské ucho a jedno vlčí, ruce lidské, chodidla lví, psí ocas. Druhá postava větší asi samička, pokrytá ještěrčími šupinami s vlčí srstí, jedno oko kočičí ruce kočičí tlapy.
• Začíná vyzvánět zvon a rozezní se řev a štěkot. Totální hluk.
• Mluvíme se dvojicí, říkáme že jdeme za opatem. Vedou nás tam. Mluvíme s prvním, v hrobech jsou pacienti. Postava byl taky pacient měl chromé nohy a teď má silné tlapy. Pochází z Valaki. Teď tu léčí opat.
• Přicházíme k hlavní bráně, samička vytahuje klíče otvírá bránu. Uprostřed nádvoří je studna. Za studnou jsou do země zapuštěné kůly u jednoho je přivázaná bytost. Ptáme si Iriny jestli už má lepší pocit, je to vzdálenější.
• Irina říká že to bylo svaté místo, nemocnice svaté Markovie, bohužel se znelíbila Stradovi a pokusila se o jeho svržení. Stala se z toho uzavřená pevnost na kterou Strad útočil. Pak to umlklo, objevil se opat co prý pokračuje v léčení a práci. Pořád tu ale je nedůvěra.

Rozmluva s opatem

• Jsme ve velkém stále je tam velký stůl hodně židlí a za stolem je krb, hoří v něm, nad krbem je symbol slunce. Nad krbem je kotel, je tam příjemná vůně a něco se tam vaří. Kus u krbu je postava v mnišské kutně a vedle něj stojí žena s černými vlasy a bílým pruhem v nich, baví se spolu.
• Irina říká, že ji ve vesnici něco lákalo, u krbu se postava v kápi uklání ženě. Ptáme se Ota co je ta žena. Je to Vasilka, víc nechce říct. Ti dva berou kotel a jdou pryč. Postava v kutně se obrátí na nás, mladý, hubený, působí sympaticky. Nelíbí se mu návštěvy co se smějí uzdraveným pacientům (netvorům). Představil Vasilku, má jizvy po těle a vypadá jako sešitá z různých lidí, jen jí chybí kůže na obličeji. Ptáme se jestli nebyl pacientem Ayzek. Byl opat si na něj pamatuje. Léčil ho jako chlapce, řezné rány. Ptáme se jestli mu můžeme pomoct. Vasilka by měla být Stradovou nevěstou, chce sebrat Irině obličej a dát ho Vasilce. Chce to kvůli tomu že jen Vasilka postavená, nemá duši a nebude u Strada trpět. Dostali jsme večeři. Zezhora se začne linout hudba. Někdo schází ze schodů, postava je někdo koho jsme v minulosti potkali - Donavic z kláštera co měl syna upíra. Opat jeho syna léčí. Nasazuje na nás, ale odkládáme spory a jíme. Opat byl vyslán aby se pokusil zachránit opatství. Slyšel historky o předmětech v Barovii které múžou porazit Strada. Ptáme se na Argynozold, starou ruinu ochránců stříbrného draka, bojovali proti Stradovi ale neúspěšně. Zůstaly tam duše rytířů. Na předměty se ptát Vistánů. Přemýšlíme jestli přespat. U brány je přivázaná žena - má problém s hlavou, vyléčili ji ale začala být agresivní. Hudbu hraje jeden ze svěřenců. Opat říká říká že praktikuje magii světa a života. Opat si dává koláček. Říká, že chce sehnat svatební šaty a rychtáře postihlo neštěstí - máme ho přesvědčit a přívést jeho syna do opatství aby ho opat přivedl mezi živé. Pak odchází s Vasilkou nahoru. Drápek posílá myš, u opata je nehybná Vasilka, hraje tam něco podivného, ale hlavně tam leží postavy, které mají části našich těl. Rozhodneme se nepřespávat. A jdeme na nádvoří

Na nádvoří

• Jdeme k té bytosti u kůlu, ptám se jí kdo je, místo pusy má pavoučí kusadla, má křídla a místo nohy kopyto. Vznese se ale řetěz jí drží na místě. Tvrdí že po ní jdou všichni. Odcházíme z vnitřního nádvoří a brána je zamčená. Odemykáme paklíčem. Drápek se jde podívat do studny, něco vyletělo, má pavoučí obličej, drobná postavička, míšenec všeho možného. Zaútočil na Drápka. Prcháme. Radíme se jak zničit opatství. Nic moc nápady, Jdeme spát k hradbám, hlídky střídáme. Irina má představy že musí k severu k jezírku. Neví proč.
• Irina vyráží k jezeru, Drápek s ní posílá krysu, jdeme za ní v bezpečné vzdálenosti. Blíží se půlnoc.

U jezera

• Irina dochází k jezírku. Vypadá to jako klidné místo, třpytí se. Irina přistoupí k jezírku, klekne si a na hladině se zjeví postava mladého muže. Když vidí Irinu začal vypadat šťastně. Říká, Taťáno, je to už tak dávno, konečně můžeme být zase spolu. Irina říká Sergeji, byls princem, už dávno jsme měli být svoji. Chytnou se ruce a pomalu se potápí dolů. Pak se zatřese země a hlas zařve je moje. Rána a skoro umřeme. Jezero je bez vody vracíme se. Ráno bitka o koláčky.

U rychtáře

• Jdeme za rychtářem, otevře a v ruce má kus housky. Říkáme mu o opatovi, že chtěl oživit jeho syna. Nechává nás ho vykope ale musí vypakovat manželku V mezičase se jdeme podívat na jezero. Lidi o tom mluví, byl to zdroj vody a mělo magickou moc. Dorazíme k jezeru, voda tam není, je z toho bahnitá louže. Vykopeme dítě, bereme i s rakvi na dvoukolák a vezeme do opatství. U Opata vidíme novou postavu, je tam žena s knihou, která vypadá, že něco studuje. Má na sobě koženou zbroj, po boku šavli. Přinášíme rakev. Rút tančí s Vasilkou ale vůbec mu to nejde. Opat oživuje syna Budí ho slunečním paprskem, Povedlo se to. Z venku z nádvoří jekot, přiběhne jeho matka a vidí syna. Objímá ho. Přichází rychtář, má taky radost. Jdeme dolů do sklepa včetně Vasilky. Kamenné schody. Dojdeme dolů, jedna místnost, čtverec, je to vinný sklípek. Mithanar sliní. Hledá nejlepší víno. Našli jsme flašku od nejlepšího šampaňského je prázdná a uvnitř je svitek ubrousku prostři se. Jinak tam nic není. Odcházíme. Jdeme za rychtářem. Kolem rychtářova domu je spousta lidí, mluví o oživení syna. U domku je zástup gratulantů, rychtář děkuje, uklání se a potřásá rukama. Objednali jsme jídlo a pár chlapů na pomoc. Zatím se ptáme babky na Taťánu a Sergeje, Sergeje nezná, ale Taťána měla být první Stradova manželka. K bráně přišlo asi 5 lidí. Rolin má absťák po koláčcích. Jedeme ven. Dorazíme na křižovatku na Valaki. Jsou dvě odpoledne ale je tu šero. Ze šera vystoupí dívčí postava v plesových šatech, napřáhne k nám ruku s papírem. Mithanar papír vezme, žena roztáhne křídla a letí na Valaki. Papír byla pozvánka od Strada na jeho zámek.

Na vinicích

• Došli jsme po cestě na vinice. Tam je to opevněné, ale nic moc. Přišel Damian a ptá se co se děje Nabízíme konečné řešení s Druidy. Daminan ukazuje vyšlapanou cestu na jih a přidává 2 lidi. Je to 3 hodiny cesty, neví kolik jich je. Dohadujeme se jak zničit strom druidů. Nic moc nás nenapadlo. Najíme se z ubrousku prostři se. Slyšíme kopyta. Vidíme koně, je černý, hříva mu hoří, odlétavají plameny, sedí na něm černorudá postava a jede na jih. Postava vypadá jako hrabě. Jdeme na jih, havrani od Damiana hlídají, dojdeme k pahorku, je tam i strom, je tam šest druidů, ke 40 snětí různých druhů a je tam i hrabě. Svolává druidy a domlouvají se na rituálu. Kopec je pokrytý uschlou trávou, jsou tam černé kameny, houstne mlha. Jdou tam blesky, když bleskne vidíme že uprostřed kruhu stojí socha co se podobá člověku v černém plášti se špičáky. Vedle stojí Strad a socha se mu docela podobá. V kruhu se přiblížilo šest Druidů, horalové stojí stranou. Vedle stojí kůň. Z hrobů začínají vstávat druidové. Postaví se kolem sochy a začíná rituál. Odříkávají litanii, ta graduje, Strad poslouchá. Po chvíli začínají tancovat okolo jako kdyby byli oni sami z větví a ze stromů. To trvá minutu a najednou šest sáhů vysoká bytost podobající se Entovi vstává v kruhu. Září z něj nazelenale světlo a Druidové vstávají a volají, že povolali mocnou bytost a volají, že vinařům zavaří. Strad jede pryč. Vidíme hrozivého koně, hrabě černý plášť, má bledou kůži hladce učesané havraní vlasy a vypadá jak mrtvola. Vypadá jako hrdý a ušlechtilý šlechtic. Odjede a Druidové se chystají na útok na vinařství. Ent jde na vinařství. Bude boj. Nedopadl dobře. Rút kriticky zraněný, Druid ho stabilizoval a teď ho svázaného vedou ke stromu.