Vanesa Winterhall
Vanesa Winterhall
Alignment
NG
Age
19
Children
Gender
Female
Eyes
Light green
Hair
Auburn
Skin Tone/Pigmentation
Green
Height
195cm
Weight
95
Related Reports
Má cesta
Session 0
Narodila jsem se v Druidgrove of Water (náš symbol jsou dvě překřížené řeky) - Numerie.
Druidcraft mě učil Kentaur Calalus.
Byla jsem velmi nadané dítě i když chvílemi by se o tom dalo pochybovat když jsem se například snažila závodit s vlkem což bylo jedna z mích největších překážek v druidských schopnostech.
Časem se ukázalo ale že moji nejsilnější stránkou je moudrost a houževnatost.
Když mi bylo 19 let tak jsem dostala poslední zkoušku a tou bylo se dostat zpět domů potom co nás přenesou někam od domova, ale nikdy jsem nečekala že se budu muset dostat přes celý kontinent.
Cesta do temnoty
Session 10
Po mém přijezdu do Gvaedu jsem měla menší problém se vstupem do města, ale ten se dal jednoduše vyřešit díky Alarionovy, protože jeho vzhled je unikátní a každý si ho všimne.
Skupinu jsem našla v domku který patřil našemu trpasličímu příteli Florencovy, byla jsem moc ''ráda'' že jsem ho zase viděla v pořádku.
Po přespání ve městě mě skupina oznámila náš další cíl a tím bylo se vydat do Underdarku, je to místo o kterém jsem zatím pouze slyšela, ale bohužel pouze to že je to velmi nebezpečné místo.
Po krátké snídani ve městě jsme se vydali na cestu. Cesta byla v podstatě bez komplikací (jedinou komplikací bylo nové slunce na obloze které ovlivňovalo magii) a zavedla nás k rozpadlému vchodu do Underdarku. Vchod jsem prohledala jakožto pavouk a po zjištění že je cesta bezpečna tak jsem se vydala to oznámit partě. S partou jsme pak odklidili vstup a seskočili dolů.
Po cestě jsme viděli mnoho mrtvol duegardů, které zabili drow elfové. Po cestě jsme také narazili na sochu, která sloužila jakožto past na ty co zde procházeli, bohužel jsem zde moc nepomohla protože všechny moje nápady neměli nic společného s hádankou. Následně jsme našli podivuhodný kámen který přitahoval blesky, ale vypadal nějak slabý, pravděpodobně kvůli slabé magii, protože na další den vypadal že zničí vše kolem sebe.
Cestou jsme narazili na Zemi Myconidů, byla to země hub. V téhle zemi jsme se seznámily s místním nejvyšším a vyměnili si s ním vzpomínky. Po našem rozhovoru nás Miconidi zavedli k městu obehnaného mosaznou zdí Vaxontanol. Zde nás však nepustili protože chtěli za vstup nějakou vzácnou věc nebo magický předmět, bohužel jsme neměli nic čeho se vzdát tak jsme se vydali hledat pomoc do kempu u města kde se shromažďovali všichni co neměli povolený vstup do města.
V kempu jsme se seznámili s mnoha rasami/stvořeními. Napřiklad s orky kteří nebyli moc přátelští, ale jejich šaman nás naučil ustálit magii pomocí větrů (pravděpodobně se změnilo fungování magie ve světě). Potom jsme tam našli hobgoblina Zroga, který souhlasil s tím že se k nám přidá pod podmínkou že ho dostaneme ven. A jakožto poslední významnou osobu jsme našli Elfku Shadar-Kai Elella-nu, která chtěla najít něco ve městě mrtvých Quel Anather.
Do mesta Quel Anather jsme se dostali díky Elella-ně, která znala způsob jak se dostat přes hlavní bránu. Jako první jsme ve městě navštívili prastarou knihovnu - Sil'Qua. V knihovně jsme se potkali s velmi mocným warlockem Nezgrul'zod, který zde hledal informace o Větrech magie. Následně jsme se vydali do chrámu Al'Tanore kde bylo ukryté to co hledala Elella-na. Zde jsme bojovali s duchem Kněžky tohoto chrámu. Tento souboj byl velice náročný a skoro jsem tam umřela spolu s Elella-nou a Zrogem. Po poražení kněžky si Elella vzala knihu co měla kněžka u sebe a my jsme si vzali její korunku, která pro nás slouží jako vstupenka do města Quel Anather.
Nádherné město Voxtrenul
Session 5
Naše cesta z hradu Chauves byla velmi příjemná a velmi rychlá díky Griffonům. Ale jako tomu bylo do teď nic není jen tak a naše cesta byla přerušena ke konci cesty u hradu Terandil. Kde naši griffoni začali být unavení a klesat. Při našem příletu do hradu jsme zjistili že město je obléhané dna dny i když nám vojáci Krvácejícího slunce řekli že hrad je již obléhán (stalo se to před cca 9-ti dny). Následně jsme našli záhadnou osobu která se nám představila, jakožto Onigiru.
Během dne jsme se připravovali na útok démonů, kteří se bezdůvodně shromažďovali před hradem místo útěku. podařilo se mi zde i najít 1x Blacktongue moss.
Večer zničeno nic se démoni rozhodli k útoku na město a začalo obléhání. Obléhání bylo velmi vyčerpávající, bylo zde moc zraněných a mě jakožto léčitele to velmi zmohlo.
Na druhý den naši griffoni byli už odpočinutí a dostali jsme od zdejšího velitele sira Volfrey Faraney svitek s pečetí, který nám měl pomoct se dostat do zámku ve Voxtrenulu.
Jakmile jsme se rozhodli, že poletíme dál tak jsme nabídli cizinci ať se k nám přidá.
Zbývající cesta do Voxtrenulu nám zabrala jeden den a byla bez komplikací.
Voxtrenul na první pohled je nádherné město s přesně dlážděnými cestami a hodně strážci kteří si nebrali peníze za žádnou informaci co nám dali. Ve městě jsme navštívili Golden Street, Street of Three Markets a Street of Three Markets. Během naší procházky po městě nás Gleipnyr pozval na koupel která byla úžasná a našla jsem zde můj nový oblíbený nápoj - čaj. V koupelích nás navštívil Tizrnex Bondur který nás požádal o odstranění jeho konkurence Marbora - jeho žádost jsme prozatím odmítnuli. Následně jsme se vydali upravit svůj vzhled a najít si nocleh.
Na druhý den jsme se vydali do paláce kde jsme se setkali s králem. Králi jsme řekli co jsme udělali a požádali ho o odpovědi na naše otázky, ale dal nám za každou otázku úkol aby nám odpověděl.
Naším prvním úkolem bylo se postarat o hmyz co je pod městem. Své vyšetřování jsme začali v docích, kde jsme se rozdělili na tři skupiny - já s Alarionem, Gleipnyr s Onigirem a Delru se nám ztratil.
Naše skupina se vydala s Bobem k jeho lodi kde jsme se dozvěděli o místní zločinecké skupině. Následně jsme se sešli se zbytkem naší skupiny krom Delruho, který infiltroval/byl unesen.
Počkali jsme dvě hodiny a pak jsem se vydali do skrýše banditů a pokusili se je infiltrovat... bohužel to nešlo podle plánů a museli jsme s nimi bojovat. Probojovali jsme se hordou banditů a na konci jsme našli sjetého Delruho, který nám vynadal že to byli uprchlíci, kteří nedostali rozumnou práci ve městě, ale živit se okrádáním lidí není moc pěkné povolání. V úkrytu banditů jsme strávili noc a pokračovali do dveří které měli zabezpečené jako kdyby je nikdo nikdy neměl otevřít.
Solo session - Secret
Session 9
Nic neuvidis je to secret
Odpadní město Ralnest
Session 6
Po odpočinku ve skrýši banditů jsme otevřeli zavřené dveře a vydali se malým tunelem do neznáma. Po chvíli se na zdech začali objevovat škrábance a na zemi veliké stopy od nějaké stvůry. Neuplynulo zase dlouho a našli jsme to stvoření co ty stopy způsobovalo, byl to obrovský robot kterého místní nazývaly Sentinel. Robot nás rozdělil, utekla jsem pouze já s Delruem.
Po tom co jsme utekli tak jsem se s Delruem zavřela znovu ve skrýši a spolu jsme si odpočinuli a začali jsme plánovat jak se dostaneme ke zbytku party.
Během našeho odpočinku nás vzbudila malá myška, která měla donést zprávu o tom že naši společníci jsou naživu a my se musíme dostat za Sentinela / před Sentinela /nad Sentinela / pod Sentinela. Její správa nebyla sice moc přesná, ale dala nám alespoň malou náděj že jsou ostatní naživu.
Potom co jsme přešli přes Sentinela tak jsme vešli do obrovského města plného odpadu a páry Ralnest.
Chvíli jsme strávili ve městě a začali jsme zde plnit úkoly aby jsme vydělali na obušek který umí zastavit Sentinely.
Naše první mise byla zabít monstrum co se skrývalo dole ve městě. Byl to velmi náročný souboj, ale nakonec jsme ho společnými silami zvládly.
Naše druhá mise byla zbavit se pavouků - tuhle misi jsem se snažila udělat bez násilí, ale bohužel se mi to nepodařilo takže jsme tu pavoučí jeskyni vypálily a utekli.
Následně jsme dali Markusovy lektvar na lezení po stěnách a vydala jsem se ho doprovodit do města, co by se mohlo stát špatného, vždyť moji společníci si umí beze mě poradit.
Důvěra Vipera
Session 1.1
Po mém teleportu do Alduru jsem potkala tři zajímavé individua - Jednoho dračího muže který byl celý z krystalů (placeholder), Zajímavého elfa (placeholder) a jako posledního hloupého a otravného trpaslíka. Ale i přes naše rozdíly jsem se k nim přidala protože lesy zde byli velice nebezpečné jak se ukázalo protože zde chodí mnoho monster, které ubližuji okolním obyvatelům, bylo by je nejlepší se jich zbavit ať kvůli nim netrpí vice stvoření, ale na to jsem příliš slabá a mí nový společníci také.
Dále jsme na cestě potkali záhadnou osobu která nás zavedla k místnímu vůdci Bratrstva Viperovi, který se na první pohled snaží pomoc místním obyvatelům. Proto jsme mu nabídli pomoct ale to odmítnul, protože nám nevěří a dal nám úkol na získaní několika bylin (díky mojím znalostem alchymie jsem poznala že se jedná o přísady do velmi silné bomby).
Návštěva Garthanu
Session 2
Po naší návštěvě Katedrály Indaryla jsme se se vydali na naši cestu dále na jih. (side notote - mám pocit jako by nám zde někdo chyběl) Naše cesta trvala sedm dnů, než jsme dorazili k našemu prvnímu městu v Alduru - Garthan.
Při vstupu do Garthanu nás přivítal pohled na sochu Lorda Aldura.
Po krátké cestě nás přivítala místní studna s napisami že voda se nesmí pít.
Další naší zastávkou byla návštěva místního kostela. Před kostelem nás přivítal místní kněz, byl velmi špinavý a špatně vychovaný oproti knězi kterého jsem zatím poznala. Místní kněz nám dal menší přednášku o tom jak to zde chodí s mšemi a odpustky (tahle věc se velmi nelíbila Alarionovi, žeprej takové věci nesmí dělat svatý muž). Během naší návštěvy jsem si také všimla s Alarionem že kněz má ve sklepení nahého chlapce, tuhle informaci jsme si řekli že použijeme později, ale bude ji nutné rychle vyřešit.
Po naší krátké návštěvě jsme se vydali na trh který jsme pouze obešli a vydali se do místní hospody Purple Ale. Před vstupem do hospody jsme našli ceduli, která měla na sobě plakáty s úkoly - Vyčistit studnu, Záhadné cukrovinky a jako polední tam byla mise nadpisem ???. V hospodě se Delru trochu zapomněl a začal podléhat hazardu. Začal hrát šipky - při této hře mě hodně naštval on i jeho spoluhráč, protože si ze mě dělali srandu :'(. Ale ještě aby toho nebylo málo tak jako svou poslední věc zabil svého spoluhráče. (nejsem si jistá jestli to chtěl udělat nebo ne, ale vypadal zděšeně po tom co hozabil)
Zbytek dne jsme strávili obhlídkou města a navečer jsme šli spát.
Jak jsem ráno vstala tak jsem sešla dole do hospody a uviděla barda Rafla, který měl jedno oko fialové, byla to ta samá osoba jako vyvěsila úkol na zjištění proč jsou zdejší cukrovinky tak levné a proč z nich vyzařuje magie. ráno jsem si dala velkou snídani a potkala se se svou skupinou. Naši společnou snídani ale vyrušila jakási zajímavá osoba, představila se jako Gleipnyr (v životě jsem takovou rasu neviděla). Daná osoba se nás začala vyptávat na naše důvody proč jsme v Alduru, na otázky jsme mu odpověděli protože byl velmi slušný a potom nám nabýdl že by se k nám rád přidal, jeho nabídku jsem přijali a na oplatku nám řekl pár vtipů které jsem moc nepochopila, ale ostatním se líbili - poslední vtip ukázal pouze skupině a mě ne, ten vtip vypadal že je velmi dobrý, ale nechtěl mi ho ukázat (Vanesa will remember that.)
Po snídani jsme se vydali k místnímu starostovy Vaen Trel, aby jsme zažádali o povolení k prohledání kostela a o finanční pomoc se studnou. Ke starostovy šli pouze Gleipnyr a Alarion, mě s Delruem nechtěli pustit dovnitř. (Připadá mi to že mě v téhle zemi všichni odsuzují a nemají rádi.) Vyjednávání se starostou trvalo zhruba dvě hodiny a pak jsme se vydali vyřešit problém s místním knězem.
Při vstupu do kostela jsme řekli knězi že by jsme to zde rádi prohlédli více z blízka s čímž kněz souhlasil. Po krátkém prohledávání se nám podařilo najít dost důkazů na to aby jme mohli obvinit kněze ze zneužívání dětí. Alarion přislíbyl že zde bude týden dělat kněze než vše vyřešíme.
Jakožto další jsme se vydali řešit místního obchodníka s cukrovím Duena a Dleru šel v mezičase vyrobit lektvar který nám umožní dýchat pod vodou a vyřešit záhadu místní studny. Jako první jsme zjistili kde Duen bývá a na další den jsme se k němu šli vloupat. Původně jsme chtěli se do jeho domu dostat nepozorovaně, ale to bohužel nevyšlo tak jsme vypáčili dveře a prošli do jeho sklepa kde vyráběl cukroví. Cukrový vyráběl pomoci cukru a červů kteří se vraceli vždy zpět k němu. Mojim společníkům to připadalo nechutné, ale ze zápisků které jsme zde našli tak jsme pochopili že to nemyslí špatně, ale snaží se udělat radost z cukroví i obyčejným lidem - nakonec jsme ho nenahlásili.
Na další den jsme se vydali splnit úkol ???. Úkol nás seznámil s Afrenzem který řešil problém s teleportací v téhle oblasti. Následovali jsme ho až ke kraji města, kde otevřel portál do Abyssu, to on sám nečekal a šel ho rychle zavřít, což se mu podařilo ale bohužel zemřel na poslední chvíli než se nám podařilo zabít posledního démona co vyšel z brány. Zjistili jsme že to byl mág z Tower of Water Circle.
Po vyřešení tohohle ůkolu jsem si připadala silnější a více připravená na vyčištění místní studny a dokonce i Delru dokončil svůj lektvar.
Po mém zesílení a s Delruovím lektvarem jsem byla jednoduše schopná vytáhnout kámen co znečišťoval zdejší vodu. Bohužel ale po jeho vytažení jsme zjistili že je nutné kámen vrátit do Abyssu, což pro nás v tuhle chvíli nebylo možné........
CATHEDRAL OF INDARIL
Session 1.2
Po tom co nám dal Viper náš úkol tak jsme se vydali na cestu ke Katedrále Indarila zasvěcené bohu světla. Cesta byla velmi klidná a bez žádných komplikací.
Před katedrálou nás opustil náš průvodce a tak jsme se vydali sami zdolat zbytek cesty.
Když jsme došli ke katedrále tak zbývala už pouze poslední překážka před námi a to vstoupit do katedrály s dobrými umysli což se většině naší party podařilo..... Ale i přes všechno mé snažení jsem se nemohla dostat do zdejší knihovny, protože tam nesměli ženy - taková nespravedlnost. Naštěstí ale mí dva společníci našli dostatek informací o tomto kontinentu, aby jsme věděli co se zde přibližně děje.
Prokletí rodiny Chauve
Session 3
Po dlouhém rozhodování co uděláme s kamenem z Abysu jsme se rozhodli jej vrátit zpět do studny, protože to vypadalo jakožto nejbezpečnější místo kam jej prozatím schovat.
Tímhle ale však nebyla naše cesta v Garthanu za námi, protože nás zde čekal poslední úkol o kterém nám řekl Gleipnyr. Tím bylo to že ve zdejším městě byl "mlynář" který půjčoval lidem peníze a ti kteří mu nestihla vrátit peníze tak je zmrzačil. Tenhle úkol jsme však zvládli lehce s menšími obtížemi díky pomoci vojáků krvácejícího slunce. Za vyřešení tohoto problému nám dal velitel téhle jednotky amulet a lístek na cestu do Voxtrenulu.
Při našem jednání s velitelem stráží jsme také dostali jméno naší skupiny které vymyslel Gleipnyr a tím bylo Měsíční pochodeň, které se mi velmi líbilo protože výstižně vystihovalo naši partu.
Před odchodem z města jsme se vydali ještě k soše Aldura se kterou jsem dokázala komunikovat. (socha mi ukázala vizi jak lidé hnali orky do hor, byl to velmi strašidelný pohled)
Naše cesta do hradu rodu Chauve byla velmi náročná přišla jsem při ní o svou hůl z mého grove, ale podařilo se mi najít novou magickou hůl která mi dovolovala chránit mé spojence. Cestou jsme měli také několik rušných nocí kdy nás následoval nějaká entita, ale neměla jsem ji možnost spatřit, protože jsem nemněla hlídku přes noc.
Naše přivítaní ve městě nebylo moc vřelé skoro to vypadalo jakoby jsme místním překáželi. Ale když jsme vešli na hrad tak zdejší panovníci byli velmi pohostinní - dali nám nádherné šaty, jídlo a místo kde přespat.
Zde jsem však měla první příležitost vidět entitu o které mí společníci vyprávěli. Však si také něco vzala, ale nemám tušení co to bylo. Půl dne jsem strávila s mými společníky pak jsem však byla unavená a šla si odpočinou, ale to bylo poslední co si pamatuji, protože další na co si vzpomínám je to že jsem se probudila s bolestí hlavy a celá od krve vedle mých společníků kteří mi řekli co se zde dělo celou dobu.
Před naším odletem z města jsme prohledali hrad a našli pár cenností a gnoma, který zde byl zamčený ve sklepě a maloval po celé generace obrazy pro zdejší rodinu. Slíbili jsme mu že ho odvezeme do hlavního města za to že jednomu z nás udělá tetování.
Comments