Posílají mně pryč.

Už tomu budou dva roky, co jsem přišel sem do chrámu. život ve velkém městě se mi strašně líbí a jeden nikdy nemusí chodit daleko pro nějakého chudáka, který potřebuje pomoc. Posledních pár dní jsem strávil s babičkou, která měla problémy obstarat si vlastí stařecký průkaz legální cestou. Nedivím se, že černému trhu s těmito doklady se tak daří, když i mladý, vzdělaný funkcionář největší lokální církve má problémy ho získat za méně než týden.
Večer na velkém shromáždění nebyl takový klid, jaký jsem čekal. Prý dnes vyšlo v lokálním deníku expose na naší organizaci, že prý její zakladatelé byly přeživší nějakého Sefrathu, ať už je to cokoliv. Mně to nepřišlo jako žádný velký problém. Boháči na ulicích si na mě třeba zase jednou plivnou, ale to mi nijak nevadí.
Jednoho z našich církevních elitářů to ovšem velmi znepokojilo. Na velkém shromáždění strávil snad hodinu proslovem. Navrhl oficiální expedici do nově objevené pouštní zříceniny. To ale neuspělo, protože komu by se chtělo do pouště. Nakonec, aby ho trochu uspokojili, řekli mu, aby vybral jednoho z juniorů a poslal ho tyto domněnky prověřit.
Já jsem ho asi před půl rokem malinko namíchnul, když jsem ho upozornil, že do nevěstince by církevní hodnostář v noci chodit neměl. A tak zítra fasuju symbol inquisitora, abych měl alespoň nějaké pravomoci na svojí výpravě, a vydávám se do nějaký zasraný pouště na konci světa.