Pche naše všetečná parta se opět vydala k té zpropadené šlechtičně, aby podala zprávu o tom, co jsme našli. Všechno jí bylo řečeno a řekla, že situace je velice závažná, jelikož se tady děje něco, co zase tak hezké není. No zkrátka zjistili jsme, že válka, která byla před asi 150 lety se zřejmě hodlá opakovat znova tak to otřáslo i mnou. Mohlo by to totiž znamenat i to, že si v tomto světě určí dominanci nějaký robot s lidským mozkem. A tak naše stopy kráčely do staré továrny na výrobu těch robotů (Tato továrna je pod budovou městské stráže ve městě) a šli jsme tam abychom přečetli paměťoví disk, který byl nalezen Sinnem, který byl tedy podle Zdendy z velice starého mechanojda, který by měl teoreticky něco vědět o tom co se mohlo stát s tím Narmrem po té velké bitvě na hlavním ostrově. V továrně naše kroky trochu znejistili, ale najednou z ničeho nic takový starý muž, který se nám sice nepředstavil jménem, ale prakticky svým titulem a ten byl Prvo stvořitel mechanojdů. Řekl nám, že si máme dávat bacha, že v té továrně někdo stále je. Procházely jsme se továrnou a díky plánku budova, jsme objevili laboratoř. V laboratoři byl přístroj, který nám vypsal poslední paměťový záznam na kartě. Na papíře bylo napsáno, že se mechanojdi dostali na poušť a zde našli ložiska Adamantína (potřeba pro boha Nármra). Zde mechanojdi bojovali v podzemích pouště s temnými elfy. No potom jsme se pakovaly pryč vylezly na střechu. A tam byla kostra, který měla u sebe batoh. V batohu bylo srdce robota a ingot adamantija. No tak jsme slezli do hlavní haly a obklíčily nás roboti, kteří byli z většiny pokažení no a vlastně po nás chtěli to co měla ta kostra v batohu. No tak jsme jim to dál ono byli z toho šťastní, a ještě jsme je dovedl za jejich tvůrcem. Tvůrce nám poděkoval a poslal nás za Zdendou, aby nám řekl jeho jméno prý je to jeho vnuk.