Lítice

Když padne noc, nešťastní cestovatelé slyší slabé nářky opuštěného mrtvého. Tou žalostnou duší je lítice, zlomyslný tvor stvořený z duše elfky. Lítice se zjevuje v podobě světélkujícího průhledného přeludu, který vzdáleně připomíná ji samotnou, když byla ještě naživu. Její obličej je zahalen divokou změtí vlasů, její tělo je oděno do tenkých hadrů, které se kolem ní třepotají a vanou.

Božský hněv

. Lítice jsou nemrtvé pozůstatky elfek, které, ač obdařeny velkou krásou, nedokázaly využít svůj dar k obveselení světa. Místo toho využívaly svou krásu ke kažení a ovládání ostatních. Elfky trpící prokletím lítice nezažívají žádnou radost. V přítomnosti živých pociťují jen úzkost. Jak si kletba vybírá svou daň, jejich mysli a těla se rozkládají, dokud smrt nedokončí jejich přeměnu v nemrtvé nestvůry.

Žalostné pouto

Lítice se navždy upoutá k místu svého skonu a není schopna cestovat dál než pět mil od něj. Je nucena znovu prožívat každý okamžik svého života s dokonalým vybavováním si vzpomínek, ale neustále odmítá přijmout zodpovědnost za svou zkázu.

Krásní chamtivci

Marnivost, která dala vzniknout kletbě lítice, přetrvá do nemrtvosti. Tito tvorové prahnou po krásných předmětech: jemných špercích, obrazech, sochách a jiných uměleckých předmětech. Stejně tak se lítici hnusí jakýkoliv zrcadlový povrch, neboť nestrpí pohled na ohavnost své vlastní existence. Jediný letmý pohled na sebe sama stačí na to, aby se lítice rozlítila.