Report z osmého hraní
General Summary
Poté, co si družina odpočnula a přespala u Vyverní Skály, vyrazila ráno 18. 4. opět pod vedením Talily na sever směrem k vypleněné vesnici Zaječí, poblíž které se měl nacházet prokletý duch staré elfí čarodějky, kterou místní nazývali Agáta a která měla mít informaci o tom, kde se nachází slavný Grcálkův Grimoár, což byla informace po které toužila Sestra Ašran ze Zakopaného, která družině jako dar pro tuto Lítici dala starožitný a nádherně zdobený hřeben.
Cesta nakonec zabrala necelé dva dny přičemž během cesty vyvrcholila dlouhodobá nespokojenost trpaslíka Flinta Flintsonsonsona, který se rozhodl s vydělanými penězi vrátit zpět do Mžilije s tím, že dobrodružný život není přeci jen nic pro něj.
Vesnice Zaječí, kterou před několika lety vyplenili hordy orků byla již dávno vyklizena o vše co mělo jen nějakou cenu a jen zbytky zničeného nábytku a především řady hrobů připomínali temné události. O to větší bylo překvapení, že zde družina nalezla někoho živého. Třezalka Krtinožková, hobití dobrodružka, potulná šiřitelka mystických pravd Řádu Pěti Vůní a Osmi Pokladů, zde vařila cibulovou polévku jako by se nic nedělo. Po krátkém a rozumném podezřívání se ukázalo, že i ona touží získat od Agáty dávnou znalost - přesněji recept na zdejší krajovou specialitu. Jak už to mezi dobrodruhy chodí, společný cíl je nejlepším pojítkem a Třezalka, známá též pod řádovým jménem Batáta se k družině (stále ještě bezejmené) přidala.
Díky tajným druidím znalostem nebylo pro Talilu problém podivné stromové sídlo Lítice problém najít. A pak již následoval závan studeného vzduchu a před družinou se najednou vznášela průzračná postava s odpornou, bolestí a rozkladem pokřivenou tváří. Díky výřečnosti a veršům barda Marciela se nakonec podařilo nakonec z nemrtvé zrůdy podařilo vymámit informaci o osudu grimoáru - kdysi ho dávno ho prý Agáta předala nekromantovi jménem Skulboun. Recept na Zaječinskou cibulačku však zůstal dobrodruhům skryt, stejně jako informace o nekromantovi ve Starovydří studni a kvůli nejednotě nedošlo ani k pokusu zlovolnou lítici zneškodnit.
Při cestě zpátky k Zaječímu došlo k dohodě, že se Talila pokusí kontaktovat druida Červinku, což se také díky spojencům z ptačí říše podařilo, ale s pochybným výsledkem. Druid, ačkoli ochotný pomoci, měl příliš starostí v troskách Hromostromu na druhém konci Zeleného lesa. Nebylo příliš těžké dohodnout se, že pokus o pomoc tomuto případnému mocnému spojenci stojí za krátké zdržení a družina mu skrze temný a hluboký les, vedená lesními pěšinami vyrazila na pomoc.
23. 4. se před družinou objevili první trosky před několika generacemi opuštěné lovecké osady sloužící dávným pánům z Mžilije jako a prázdninový rezort. Všudypřítomné dřevěné cedule podepsané druidem Červinkou a podivný prašný vzduch dávali tušit, že na pověstech o dávném prokletí nejsou jen babskou povídačkou. A jako potvrzení - hned v první budově, nejspíše bývalých kasárnách na dobrodruhy číhalo několik podivných Mátoh s popraskanou, šedavou kůží. Přestože nepředstavovali velkou hrozbu, družina začala být podstatně obezřetnější - především tím, že začala z plných plic vyvolávat druidovo jméno. Ale překvapivě se vyplatilo. Z jednoho z nedalekých, méně poničených domů vyšla shrbená postava starého vousatého muže, která začala zběsilými gesty naznačovat aby družina zmlkla a vyrazila k němu.
Opravdu se jednalo o hledaného druida, který se družině svěřil s překvapivě vážným problémem. Kromě běžných mátoh, obřích pavouků a Snětí se v místní věži usadil mladý Zelený drak a v jeho stopách se přiřítili z Mžilije příslušníci jednoho z neblaze proslulých Dračích kultů. Po krátkém vážení vlastních sil se družina rozhodla pomoci se obou hrozeb, pěkně jedné po druhé, zbavit. Nemalou motivací jim bylo, že právě zde, v Hromostromu nalezli sochu slavného dobrodruha Elaria Drakojezdce, který byl dle elfky nejen jejím, ale i Marcielovým otcem. Talila nejdřív vyrazila získat spojence mezi místními pavouky (úspěšně) a pak již vyrazila družina vyjednávat s kultisty. Stačilo však pár slov s jejich vůdkyní Draganou aby seržant Cavarra rozhodl, že už toho bylo dost a diplomacii ukončil ránou pěstí do fanatiččina obličeje.
Cesta nakonec zabrala necelé dva dny přičemž během cesty vyvrcholila dlouhodobá nespokojenost trpaslíka Flinta Flintsonsonsona, který se rozhodl s vydělanými penězi vrátit zpět do Mžilije s tím, že dobrodružný život není přeci jen nic pro něj.
Vesnice Zaječí, kterou před několika lety vyplenili hordy orků byla již dávno vyklizena o vše co mělo jen nějakou cenu a jen zbytky zničeného nábytku a především řady hrobů připomínali temné události. O to větší bylo překvapení, že zde družina nalezla někoho živého. Třezalka Krtinožková, hobití dobrodružka, potulná šiřitelka mystických pravd Řádu Pěti Vůní a Osmi Pokladů, zde vařila cibulovou polévku jako by se nic nedělo. Po krátkém a rozumném podezřívání se ukázalo, že i ona touží získat od Agáty dávnou znalost - přesněji recept na zdejší krajovou specialitu. Jak už to mezi dobrodruhy chodí, společný cíl je nejlepším pojítkem a Třezalka, známá též pod řádovým jménem Batáta se k družině (stále ještě bezejmené) přidala.
Díky tajným druidím znalostem nebylo pro Talilu problém podivné stromové sídlo Lítice problém najít. A pak již následoval závan studeného vzduchu a před družinou se najednou vznášela průzračná postava s odpornou, bolestí a rozkladem pokřivenou tváří. Díky výřečnosti a veršům barda Marciela se nakonec podařilo nakonec z nemrtvé zrůdy podařilo vymámit informaci o osudu grimoáru - kdysi ho dávno ho prý Agáta předala nekromantovi jménem Skulboun. Recept na Zaječinskou cibulačku však zůstal dobrodruhům skryt, stejně jako informace o nekromantovi ve Starovydří studni a kvůli nejednotě nedošlo ani k pokusu zlovolnou lítici zneškodnit.
Při cestě zpátky k Zaječímu došlo k dohodě, že se Talila pokusí kontaktovat druida Červinku, což se také díky spojencům z ptačí říše podařilo, ale s pochybným výsledkem. Druid, ačkoli ochotný pomoci, měl příliš starostí v troskách Hromostromu na druhém konci Zeleného lesa. Nebylo příliš těžké dohodnout se, že pokus o pomoc tomuto případnému mocnému spojenci stojí za krátké zdržení a družina mu skrze temný a hluboký les, vedená lesními pěšinami vyrazila na pomoc.
23. 4. se před družinou objevili první trosky před několika generacemi opuštěné lovecké osady sloužící dávným pánům z Mžilije jako a prázdninový rezort. Všudypřítomné dřevěné cedule podepsané druidem Červinkou a podivný prašný vzduch dávali tušit, že na pověstech o dávném prokletí nejsou jen babskou povídačkou. A jako potvrzení - hned v první budově, nejspíše bývalých kasárnách na dobrodruhy číhalo několik podivných Mátoh s popraskanou, šedavou kůží. Přestože nepředstavovali velkou hrozbu, družina začala být podstatně obezřetnější - především tím, že začala z plných plic vyvolávat druidovo jméno. Ale překvapivě se vyplatilo. Z jednoho z nedalekých, méně poničených domů vyšla shrbená postava starého vousatého muže, která začala zběsilými gesty naznačovat aby družina zmlkla a vyrazila k němu.
Opravdu se jednalo o hledaného druida, který se družině svěřil s překvapivě vážným problémem. Kromě běžných mátoh, obřích pavouků a Snětí se v místní věži usadil mladý Zelený drak a v jeho stopách se přiřítili z Mžilije příslušníci jednoho z neblaze proslulých Dračích kultů. Po krátkém vážení vlastních sil se družina rozhodla pomoci se obou hrozeb, pěkně jedné po druhé, zbavit. Nemalou motivací jim bylo, že právě zde, v Hromostromu nalezli sochu slavného dobrodruha Elaria Drakojezdce, který byl dle elfky nejen jejím, ale i Marcielovým otcem. Talila nejdřív vyrazila získat spojence mezi místními pavouky (úspěšně) a pak již vyrazila družina vyjednávat s kultisty. Stačilo však pár slov s jejich vůdkyní Draganou aby seržant Cavarra rozhodl, že už toho bylo dost a diplomacii ukončil ránou pěstí do fanatiččina obličeje.
Missions/Quests Completed
Report Date
05 Dec 2023
Primary Location
Secondary Location
Related Plots
Comments