Sliz

Slizům se daří v tmavých oblastech bez jasného světla a extrémních teplot. Protékají vlhkým podzemím a živí se tvory či předměty, které se dají rozpustit. Plíží se po zemi, skapávají ze stěn a stropů, šíří se po okrajích podzemních tůní a protahují se trhlinami. První varování, které dobrodruh obdrží, o přítomnosti slizu, je často palčivá bolest kyselinového dotyku.
Slizy přitahuje pohyb a teplo. Živí se organickým materiálem, a když se jim nedostává kořisti, živí se špínou, houbami a odpadky. Zkušení průzkumníci vědí, že bezvadně čistá chodba je nejspíš známkou toho, že je poblíž doupě slizu.

Pomalá smrt

. Sliz zabíjí svou oběť pomalu. Některé druhy, například černé pudinky a želatinové kostky, tvory polykají, aby jim zabránily v úniku. Jediným pozitivním aspektem této trýznivé smrti je, že mohou přijít kamarádi oběti a vysvobodit ji, než bude příliš pozdě.
Protože ne každý sliz dokáže strávit vše, některémají ve svých chvějících se tělech uvízlé mince, kovovou výbavu, kosti a jiný odpad. Zabití slizu může být bohatým zdrojem pokladu.

Bezděční sluhové

I když sliz postrádá inteligenci, aby se spřátelil s jinými tvory, ti, kteří rozumí slizovu krmení, ho mohou nalákat na místo, kde jim může být užitečný. Chytré nestvůry si udržují slizy, aby bránily chodby nebo žraly odpůrce. Sliz může být rovněž nalákán do zakryté jámy, kde ho jeho věznitelé krmí dostatečně často, aby nešel po nich. Vychytralí tvorové umísťují na strategická místa hořící pochodně a koše na oheň, aby odradili sliz od opuštění konkrétní chodby či místnosti.

Džublexovi zplozenci

Podle Iggwilvina lexikonu démonů a jiných zdrojů jsou slizy rozptýlené fragmenty či potomci démonického pána Džublexe. Ať už je to pravda, nebo ne, Pán bez tváře je jednou z mála bytostí, která dokáže slizy ovládat a naplnit je trochou inteligence. Slizy většinou nemají smysl pro taktiku ani pud sebezáchovy. Jsou přímočaří a předvídatelní. Útočí a žerou bez jakékoli rafinovanosti. Pod džublexovou kontrolou vykazují známky vnímavosti a zlovolných úmyslů.