Podzemní trable

Potyčka u dveří nabývá výraznějších rozměrů. Zatímco Voorhenn je zraněn přesnou ranou nožem mezi žebra, zbytek naší skupiny se snaží jakýmkoliv způsobem dostat do místnosti. Přes prosté prodrání se dveřmi, ve kterých krvácí zraněný přítel přichází Dankenen s nápadem někoho do vedlejší místnosti teleportovat i za cenu toho, že se to možná nepovede. Ve způsobené potyčce, ve které je jeden klerik proti pěti různým dobrodruhům, by se mohlo zdát, že převaha bude na straně dobrodruhů. Bohužel Johan je na tento konflikt velmi dobře připraven, a i když je vážně zraněn, podaří se mu díky uniknout.   Než se naše skupina vydá po stopách zmizelého, prohledává jeho pokoj. Mezi jeho osobními věcmi nachází dláto, kterým byla zničena socha Freyi před jeho mešitou, dále zdobený klíč, který se svým provedením nepodobá ničemu, co doposud viděli, kvalitně vyrobený respirátor, který musí být dílem dobrého alchymisty a rituální dýku, která zcela bez pochyby slouží k uctění temného boha Baa. Po těchto událostech si ještě promluví s veleknězem zdejší mešity, Deionem Impilo, který je překvapen, jak se celá událost vyvinula a taktéž do jaké míry byl Johan schopný znesvětit jejich posvátné místo. Během krátkého rozhovoru ještě dobrodruhy nasměruje do Smaragdové čtvrti, kde mají vyhledat stánek s nudlemi, který vede paní Reka Zadnovojská, která už dlouhé roky Johana zná a mohla by tak vědět něco o tom, kde by se mohl skrývat.   Paní Zadnovojská je postarší paní, která ve svém příbytku, provozuje malou, ale velmi populární prodejnu. Po sérii rozhovorů a rychlého prozkoumání jejího domu je zřejmé, že zde Johan nebyl. Cenná se však jeví i informace, že se zde zastavuje každé ráno, aby ji vypomohl s dodávkou místního zeleného piva – Westvaru, které je nedílnou součásti jejího receptu. Během rozhovoru se také družina dozví, že paní Zadnovojská už nějakou dobu postrádá svého manžela, Floriána Zadnovojského, který byl členem doručovací služby a údajně se měl ztratit někde na půli cesty do Slatin. Poznají jej prý snadno, protože nosíval nepřehlédnutelný prsten s rubínem. Nejprve je však potřeba vyřešit místní problémy, a tak je potřeba vymyslet plán, jak Johana předvést před spravedlnost co nejdříve. Dobrodruzi se vydávají k věži Marka Zeleného, kde je paní Zadnovojská navedla a údajně jsou zde oživlé sochy, které měl očarovat už původní majitel věže tak, aby byly schopny s jistým omezením „žít“.   V parku oživlých soch je ve večerních hodinách poměrně klid a jen těžko se vybírá někdo, kdo je ochoten si povídat o zdejších událostech. Nejvýraznější postavou tohoto večera se však stává socha, která se za drobný příspěvek představí jako baron Pravdomil Cvrk. Ten je za správný obnos vždy se vším dobře seznámen a nasměruje je v soše Thamdy, malé půlčice, která s Johanem často rozmlouvá. Také je více než schopen rozpoznat ozdobný klíč, který našli v Johanově pokoji a usuzuje, že jediný, kdo jej ve městě mohl vyrobit, byl malý podnik na výrobu zámků a klíčů vedený trpaslíky. Po důkladné analýze sochy půlčice Thamdy si také všímají, že na to, že je očarována silným kouzlem, je prorostlá podivnou zelenou plísní, možná mechem a není si toho vůbec vědoma. Den se chýlí ke konci a je potřeba se připravit na další akci.   Nastává další den a naše skupina má hned několik stop. Tou první je možný příchod Johana ráno k obchodu s nudlemi, druhá je čeká v rodinném zámečnictví a tou třetí je výrobna piva. Voorhenn se rozhodne zůstat u domu paní Zadnovojské a počkat, zda se Johan neobjeví. Mezitím si hodlá odpočinout po zranění, které utrpěl. Zbytek družiny se vydává do místního pivovaru, odkud pochází nechvalně známý Westvar. Když se konečně dostávají do pivovaru, přesvědčí zdejší pracovníky, že jsou kontrola a chtějí vidět ředitele, a ještě lépe jeho kancelář. Ředitel pivovaru, jakýsi Čeřík Cihlička však není přítomen, ale jeho poskok, který naše dobrodruhy továrnou provází je naštěstí lehce ovlivnitelný typ a bez větších problémů je dovede k ředitelově kanceláři. Aby nepřekážel v průzkumu, je rychlým a přesným způsobem umlčen Kalixem. Se zamčenými dveřmi opět pomáhá Dankenen, který nezapomene před vyčarováním teleportačního kouzla připomenout, co všechno se může stát a jak by to asi vypadalo. To však neodradí půlčíka Kardyho, a tak se objevuje v kanceláři ředitele. Zbytku skupiny otevírá dveře a začíná průzkum. Netrvá to dlouho a pod obrazem je nalezen klíč k tajné místnosti, která je sice dobře ukrytá za skříní, ovšem nedá se ji minout, kvůli silnému zápachu, který se z ní line. Uvnitř pak nachází asi 20 flakónů se silným koncentrátem houbovce, který je nebezpečný už při pouhém dotyku.   Družina se vrací za Voorhenem k obchodu a ten je hned z dálky informuje, že Johan se samozřejmě neukázal. Ve svitu denního slunce si však skupina uvědomuje, že to, co sebrali v pivovaru vypadá přesně jako to, čím je prolezlá socha Thamdy v parku oživlých soch. Neváhají a vydávají se k soše, na kterou jeden z flakónů použijí. Thamda se začíná chovat jinak, jako by nebyla sama sebou, odstupuje ze svého podstavce, pod kterým je schod do neznámé podzemní chodby. Na jejím konci se nachází truhla, která obsahuje dvoje šaty, které jsou odolné vůči plynům a sporám rostlin, a ještě jeden alchymistický respirátor. Cesta chodbou pokračuje hlouběji, ale už podle nelibé vůně je jasné, že bude potřeba vzít si respirátor a ochranný oblek, ty jsou však pouze pro dvě osoby. K dalšímu průzkumu se odhodlají Kardy a Voorhenn. Jak sestupují hlouběji do chodby, začíná se lehce rozšiřovat a kolem nich se najednou objevují znetvořená těla, podle jejich vzhledu je jasné, že jsou nakažená právě infekcí houbovců. Dobrodruzi se rozhodnou si těl nevšímat a naštěstí pro ně si ani oni nevšímají jich.   V cestě najednou stojí našim dobrodruhům dveře, které jsou umělecky vyvedené tak, že jsou zcela totožné se zdobeným klíčem, který našli u Johana. Po otevření dveří však na Kardyho a Voorhenna nečeká žádné pohádkové bohatství ukryté v dávných dobách, ale povědomý gnóm, který ve svých rukou drží rituální dýku, kterou už někde viděli. Dříve, než dojde k nějaké další reakci nebo snaze o navázání kontaktu, padá gnóm bezvládně na zem a pod jeho tělem se rozsvěcí pentagram. V oslepující září se začíná objevovat démon. Dobrodruzi neváhají a dávají se na útěk, snaží se démona zpomalit zavřením dveří, ty jsou pro něj ovšem překážka, která nestojí za zmínku. Mezitím u vchodu čekají Dankenen, Balevián a Kalix. Když uslyší hrůzné dunění z chodeb, do kterých se nemohli vydat, je jim jasné, že něco nešlo podle plánu a bude potřeba připravit únikovou cestu. Z chodby však vede pouze jeden žebřík, a proto vymyslí plán. Nahoře uvážou ještě lano a Dankenen se na poslední chvíli teleportuje, díky toho budou moci Kardy i Voorhenn uniknout současně a Dankenen odvede pozornost a získá jim tak potřebný čas.   Když se Kardy a Voorhenn dostávají k východu, je už zcela patrné, proč utíkají a také před kým. Vyvstává otázka, zda bude moudré s něčím takovým bojovat, nebo to pouze zpomalit a v chodbě vedoucí do podzemí uvěznit. V tomto ohledu nepanuje úplně jednotný názor a pro nastalá situace vypadá jako totální zmatek, kdy někteří usilovně pracují na uzavření průchodu a jiní očekávají hrdinský boj s démonem. Naštěstí pro naše dobrodruhy je démon při výlezu z průchodu uvězněn, ať už záměrně sochou Thamdy nebo dílem náhody. Je tedy naprosto zbaven pohyblivosti a z bezpečné vzdálenosti je možné na něj utočit. Útoky našich hrdinou jsou dobře mířené a pro běžné tvory smrtící, to však neplatí pro ohnivého démona, který většinu ocelových předmětů ve svém okolí taví na kusy. Zde bychom rádi uctili památku Voorhennova meče, který už nestihne svému majiteli zajistit více hrdinských činů. Celou situaci nakonec pomáhá vyřešit socha elfa, který stojí opodál. Ten bez váhání popadne svůj kamenný meč a vydává se démona dorazit bez obav, že by mohl být poškozen nebo zraněn. Vítězství nad vyvolaným démonem je úžasná věc, ale obávám se, že vyvolává ještě více otázek než odpovědí.   Zisk bodu Inspirace: janchuck-dej si na tom Discordu reálné jméno :D (Dankenen)