Mlžné doly II

Družina spolu s Johanem a alchymistou Šnýkem odpočívá nedaleko podzemního jezírka. Po asi hodině nejistého odpočinku je vyruší něco, co se pomalým tempem blíží ke břehu a nikdo z nich se nemůže být jistý, že to skutečné je nebo ne. Netrvá dlouho a všichni uváží, že nejlepší bude, aby se stáhli do další jeskyně, skrz kterou by se stvoření, kvůli svým rozměrům, nemuselo dostat.   Skrz již známé prostředí plné kytek a spor se dostávají do další jeskyně, která vypadá až podezřele přívětivě. Uprostřed je přírodní studánka s čistou vodou a trochou podzemních rostlin okolo sebe. Bystrému oku našich dobrodruhů však nic neunikne a všímají si, že jde o iluzi, která má případný cíl nalákat do sítí obřích pavouků. Naštěstí pro družinu jsou však velmi pasivní a cokoliv, co se nedotkne jejich pavučiny, je očividně nezajímá. Všímají si, že okolo studánky se v poslední době někdo pohyboval, a rozhodnou se stopy sledovat.   Vše nasvědčuje tomu, že jsou na konci své cesty. Krátce po přechodu bezpečné cesty mezi pavoučími sítěmi vidí před sebou plošinu, která je vyveze nahoru a tím by jejich podzemní utrpení mohlo skončit. Po zdánlivém vyvezení nahoru do nějakého skladiště, jsou však okamžitě konfrontováni strážemi a Johan se pokouší uniknout. Je však v okamžiku chycen a strážní se ukazují ve svém pravém světle. Byla to skupinka houbovců, kteří již nakazili nějaké tělo a převzali nad nimi plnou kontrolu. Tihle jsou však jiní, místo běžných jedovatých spor ze sebe vypouští nově i červené, které mají na naše dobrodruhy katastrofální účinek. Obrací je proti sobě a v následné bitevní vřavě není zcela jasné, kdo s kým bojuje.   Po skončení této šarvátky se skladiště i plošina rozplynou a družina zjišťuje, že je i nadále v podzemí. Změna tu ovšem je, nyní cesta nevede rovně, ale mírně do kopce. Naši dobrodruzi už pociťují ve vzduchu záchvěvy čerstvého vzduchu z povrchu, avšak poslední velká překážka před odchodem z Mlžných dolů na ně ještě čeká. Těsně před plošinou se jim do cesty postaví obrovský houbovec, nepochybně původní bytost, ze které pochází ty ostatní. Na družině dobrodruhů je znát několikadenní únava. Obrovská bytost vypadá, že je odolná snad vůči všemu, čím se ji snaží zastavit. Náhle však přichází na mysl zapomenutá myšlenka ze starého hornického deníku – světlo. Nedlouho poté už není problém toto monstrum porazit a konečně opustit podzemí. Během boje nikdo z naší družiny neutrpěl vážná zranění, ale také si téměř nikdo nevšiml, že vzniklého zmatku využil Johan, který nepochybně utekl na plošinu a dostal se ven dlouho před nimi. Útěchou, že přišli o svou odměnu za chycení Johana, může být alespoň nalezený poklad, který nepochybně využijí na posílení svého vybavení.   Když se dostanou na povrch, je patrné, že inkvizice už do města před nějakým časem odrazila a jejich pátrání po Johanovi, který znesvětil chrám Freyi a souboj s vyvolaným ohnivým démonem v Parku oživlých soch není žádným velkým tajemstvím. Proto jsou při první příležitosti odvedeni přímo před inkvizitora, kterému mají vylíčit události posledních dní.   Zisk bodu Inspirace: Adam (Kalix Blackwood)