Historie Jo - Silvenar

Varování autora, který stojí za touto postavou a tedy i tímto počinem - Následující hromadu textu píše neskutečné prase, které to po sobě nečte. Proto na přehlédnuté hrubky a překlepy nehleďte.

Utajovaná historie, Dračí čarodějnice a duo skřítků

Jo doufala, že na druhé straně portálu najde informace, které ostatní Val tolik hledaly. Mělo jít přeci o místo, odkud některé z Val přicestovaly na Falasský Valdir. Nicméně - hlavní základna byla z nějakého důvodu nepřístupná a tak Jo portál přesměroval na menší, sekundární základnu rodu. Ta se ukázala být v podobně zuboženém stavu jako Falasský Valdir a navíc šlo opravdu jen o velmi malou pevnůstku.
Ihned po příchodu je Jo nucena utkat se s nemrtvým, který byl přilákán na zdejší magicky aktivní místo. Její snaha o zlikvidování tohoto nemrtvého se zrychlí, poté, co zaslechne šramot od jednich ze dveří nedaleko od sebe. Zjistí, že se za nimi nachází dva Skřítci, kteří se snaží dveře vypaklíčovat. To se jim podaří, ale Jo jim přibouchne nosy, jak se nemrtvák přiblíží - s hlasitým varováním směrem k nim. Skřítci jsou samozřejmě o to více natěšení, protože nečekali, že by v těchto končinách někoho potkali. Protože jak vychází na povrch o něco později, poté, co se Jo vypořádá s nemrtvákem - tato pevnůstka je "zakázaná oblast". Ale to není konec překvapení - Skřítci, hned jak spatří Jo, a hlavně její typicky Dračí oči, začnou panicky utíkat, a vykřikují "Dračí čarodějnice".
Johauně se podaří Skřítky dohnat, hned, jak se dostanou ke své lodičce, na které připluli, a na které se chystali upláchnout - jenže Jo, se svým vzrůstem prostě a jednoduše loďku chytla, a tak vehementní pádlování obou Skřítků vyšlo v niveč. Až pak byli Skřítci ochotní, nedobrovolně, vyslechnout to, co jim Johauna chtěla říci.
Skřítci vysvětlí Jo, že současná královna, Gora, chrání jejich svět, Silvenar, před zlými "Dračími čarodějnicemi", které jejich svět chtějí zničit. A co více, Jo se dozvídá, že slovo "Val" je považováno za urážlivé a více-méně společensky tabu. Celá historie Silvenaru pak šlape po rodu Val, viní je za krveprolití a vše zlé, co se na Silvenaru stalo. Johauna samozřejmě nesouhlasí a cítí vztek, protože toto není nic jiného, než sprostá lež.
Další nepříjemné zjištění následuje záhy - Johauna za pomoci své schopnosti "přečíst" historii z magicky aktivního místa zjišťuje, že zde byla zabita členka rodu Val - jinou členkou rodu Val. Tohle zjištění s Johaunou hluboce otřese, a dojde k závěru, že osoba, která zabila jinou členku Val je pravděpodobně ta, která si říká Gora. Když se Jo svěří Skřítkům se svými zjištěními, ti jen váhavě potvrdí, že by na tom mohlo být něco pravdy. Ačkoliv se Gora snaží zmíňky o rodu Val vehementně z historie Silvenaru odstranit, existují důkazy, že samotná Gora se dříve jmenovala Valgora, a že historie Silvenaru proběhla jinak, než jak hlásají současné historické záznamy. A co více, Valgora nařídila, že veškeré záznamy, které šly proti její verzi historie, měly být promptně odevzdány - čímž chce zajistit, aby prostý lid neměl alternativní zdroje informací, které by vedly k tomu, aby vyvrátily současný stav věcí a zároveň, aby její pŕíboznost s Rodem Val nebyla známá.
Tak, jak je zakázané držet knihy s touto alternativní historií, existují i "zakázaná místa" - která nejsou nic jiného, než magicky aktivní místa, dost často spojována právě s rodem Val.
Nedá se nic dělat, i na základě toho, že se Johaunina Stříbřitka opět ozývá a potvrzuje jakousi spojitost se Silvenarem - ostatně jeden z měsíců se v překladu nazývá "Stříbřitka", se Jo spojí s XorroXem - ten však nepřináší dobré zprávy: Jo se sice na Silvenar měla vydat, ale ne v této době a rozhodně ne sama. Dozvídá se, že se měla na Silvenar vypravit ze 42. patra Dračí Guildy, v doprovodu Nawrríka a Špekouna - bez nich podle XorroXe měla její výprava jen malou šanci na úspěch. Co naplat - Johauna učiní (pro sebe) neoblíbené rozhodnutí - musí se vrátit do Dračí Guildy - což nepůjde, pokud nenajde místní Valdir, ze kterého bude, za pomocí Stříbřitky, schopná otevřít portál zpět domů. Skřítci, jejichž jména se Jo dozvídá o něco později, toto zaujme - koneckonců, Jo jim dá nejeden podnět k zamyšlení, v tom smyslu, že by na tom, co říkají "zakázané knihy" mohlo být něco pravdy, a tak se Kalinita a Itadaki rozhodnou cestovat s Johaunou.
Kalinita a Itadaki se ukážou být vzdělanými a dobrými průvodci. Již společně tak cestují do Norakaru, na ostrově který je současně znám jako Zmarax, dříve pak "Valdaronth", jak Skřítci neradi přiznávají, a kde společně pátrají v místní knihovně. Ukazuje se, že samotná knihovna je velice omezená v tom, co může nabídnout - existuje jen jedna schválená kniha, popisující historii Silvenaru. Kalinita zmiňuje, že Zmarax je zároveň považován za jakousi baštu "rebelů", i když tato rebelie je daleko méně otevřená, než Johauna doufala - projevy této rebelie jsou omezené na "vandalství" v těchto historických záznamech, kdy je původní verze nadrzo přeškrtnutá a opravena na tu správnou. Navíc tyto opravené záznamy jsou konzistentní, nezávisle na sobě, i na hlavním kontinentu, což poukazuje na organizovanou skupinu.
Opravená historie skutečně zmiňuje události historie jinak, než jak je podávána oficiální verze - Opravdovou hrdinkou a osvoboditelkou Silvenaru není Valgora, ale její matka, Valdaora, která ale během boje padla, když se snažila ochránit své dvě dcery, Valgoru a Valantu. Valdaora padla společně s Valgořiným dračím partnerem, Gorantem. Ke zničení velké části Silvenaru po této katastrofické bitvě také skutečně došlo, stejně tak i k události, kdy části měsíce, dříve známého jako "Moonie", nyní "Silveria", nebo-li "Stříbřitka" dopadly na území Silvenaru, a daly vzniknout silně magicky aktivním místům.
Valgora pociťovala ztrátu svého Dračího partnera, a dlouhou dobu trávila právě na jednom takovém místě - společně s dračím vejcem, které patřilo jednomu ze šedých Draků. Většina z rodu Val byla pro to, aby se nenarozené mládě zabilo, protože už nyní vykazovalo "nakažení" Šedou Magií. Valgora nesouhlasila a setrvávala na magickém místě společně s vejcem. Ztratila pojem o čase, a nakonec na tomto místě i zemřela.
Vypadalo to, že se svět Silvenaru bude ubírat dál, ale stalo se to, co nikdo nečekal - Valgora byla samovolně vzkříšena asi po roce od těchto událostech, a to údajně včetně Goranta. Valanta, její sestra, se tak vydala za svou ztracenou sestrou - ale stane se to, co nikdo nečekal - Valgora ji zabije.
Samozřejmě existuje několik teorií, ale ty jsou pak neúplné, a tak Jo neví, jestli je cokoliv z nich jakkoliv použitelné.
Později se Johauna, dozvídá - na základě mapy v Norakarské knihovně - kde byly jakoby "náhodou" opomenuty některé názvy, které poukazovaly na rod Val, a tedy, hlavně Valdir, kde by se právě ten "místni" Valdir měl nacházet. Bohužel pro Jo je však až na druhém konci ostrova, na jihu, v místě zvaném "Valdamir" - tedy, v přibližném překladu, který znamená "Podvaldiří". Nakonec volí nejdražší, ale zároveň nejrychlejší cestu - portál do vesnice "Štěrbina", kam se po domluvě se zdejším trpasličím kouzelníkem, společně s Kalinitou a Itadakim, nechají poslat. Měli štěstí - tato vesnička byla totiž domovem jeho rodiny. Odtud už je čekala cesta do Zvaranu.
Unavení po celém dni cestování, se tak Jo, společně se svými skřítčími průvodci, dostávají do Zvaranu, kde se rozhodnou přenocovat. Druhý den plánují pokračovat ve své cestě - tentokrát doufají, že se jim podaří si najmout loďku, a přeplavit se do Skryté, odkud by už cesta do Valdamiru neměla být dlouhá. Jo doufá, že, a to i přes svou velkou nelibost, se jí z Valdiru podaří bez problému odcestovat zpět na Falas, a posléze zpět do Dračí Guildy. Oproti tomu, skřítčí duo si od této cesty slibují jedno velké dobrodružství, což vzhledem k jejich povaze není vůbec žádné překvapení.
Druhý den se trio cestovatelů vydává na cestu, tak jak měli v plánu. I když ještě před opuštěním Zvaranu se v přístavu setkají s barbarem, kterého potkali předchozí večer v hospodě u Zvaranského Varana, jak dohlíží na to, aby lidé neodcházeli bez placení. Jo si nemohla nepovšimnout, že tento barbar ukrývá pod oděvem něco, co odpovídalo Zaklínačskému amuletu už ten večer - a tato doměnka se teď potvrzuje - Barbar se postaral o "ohnivé kuře", které zapálilo plachty jedné z větších obchodních lodí v přístavu. Johauna si povzdechne, přišla pozdě, a tak ráda by si praštila. Barbar to zavětří, a vymění si s Johaunou pár komentářů. Vypadá to, že barbar, alespoň co se týče tradice s amuletem, preferuje starou Zaklínačskou tradici - tedy, amulet nosit jako přívěšek a tedy odkazujíce na tradici Dračí Guildy, což je pochopitelně něco, co se Valgora snaží potlačit, nikoliv tak, jak je to běžné v Silvenaru, jako součást meče. Nakonec si vymění poslední pozdravy a Jo se Skřítky opouští Zvaran.
Už během plavby se Jo dozvídá něco o místních ze Skryté - jednou z ústředních postav má být jakýsi rytíř Morgan, přičemž mladý námořník, který ho zmíní by se rád vydal v jeho stopách a stal se rytířem, ale vzhledem ke svému postavení má pochybnosti o tom, jak moc je jeho sen realistický. Johauna se na něj letmo podívá svým Dračím zrakem - mladík inklinuje k vybalancované auře a tak by byl vhodným studentem ať už ve Válečnické Guildě, tak v Zaklínačské. Ten je překvapený, když mu to Jo řekne, a svěří se, že se snaží si touto cestou ušetřit na výcvik. Jo, jak u ní občas bývá typické, to nedá a potřebnou sumu mladíkovi nenápadně věnuje.
Ve Skryté se Jo setkává s Morganem a jeho pobočníkem hned po svém připlutí - Morgan je trpaslík a vyzvídá, co ona se Skřítky pohledávají na jeho území. Jo se ho snaži odbýt - čím méně prozradí, tím lépe, ale nakonec je nucena být sdílná více. Vycítí, že Morgan není zrovna nadšený, že se mu tady potulují cizinci a rozhodně chce vědět, co se na jeho území děje - co kdyby našli něco, co najít nemají? To Jo napoví, že Morgan zrovna dvakrát nežere Valgoru a tak jednoduše řekne, že tajemství zůstanou tajemstvími. Nakonec jim dvojice uvolní cestu a oni tak pokračují dál.
Další zajímavější příhoda se odehraje v hostinci, kde Jo vycítí magicky aktivní místo a proto se rozhodne tam poobědvat. Magicky aktivní místa jsou totiž ideální pro zjišťování informací, bez toho, aniž by se ona musela vyptávat místních - kterým nemohla příliš věřit. Nelze si nepovšimnout, že zdi tohoto opevněného hostince nesou stopy toho, že na ně kdysi působil velký žár - Jo si sečte pět a pět dohromady - muselo jít o dračí oheň. To se i záhy potvrdí, jak Jo zjišťuje, již v hostinci, z magicky aktivního místa - toto místo má jakéhosi ochránce, který přebývá v epicentru samotného magicky aktivního místa - ten se zde nechal pohřbít po své smrti na vlastní přání, s tím, že chce z nějakého důvodu toto místo chránit. Zároveň ale toto místo chrání jeho duši před tím, aby nebyla "spláchnuta" do královniny Stříbrné fontány. Jak se Jo totiž předchozí noc dozvěděla - místní Magická excitace probíhá jinak - a důvod je nasnadě - místo toho, aby magická vlna proběhla celým světem, tak jak je to běžné, je tato spíše jakýsi vír, který je následně strhnut do Stříbrné fontány, kterou má pod palcem právě Valgora. Jo nepotřebovala dlouho na to, aby si domyslela, jakou obrovskou moc to Valgoře dávalo.
Toto místo si rovněž prošlo hrůzami, a jednou z nich je útok samotné Valgory, který Jo sleduje přes své schopnosti. Vnímá smutek samotného místa, který se chvílemi v Jo odráží. Ta si uvědomuje jak tragickou historii Silvenar, ale i zdejší rod Val mají. Chce věci změnit, a tolik nakopat Valgoře ten její zadek, za to, za co všechno je zodpovědná. Samotná Bruna, místní hostinská, je pak jakousi velmi vzdálenou příbuznou rodu Val, ale Jo v ní necítí žádný z typických talentů rodu - což jak si ovšem vzpomíná, není ničím tak neobvyklé - ne všichni tento talent podědí. Jo nicméně doufá, že by jí Bruna mohla pomoci, a tak jí předá vzkaz, že se potřebuje dostat to Valdiru. Je ale víceméně odbyta, a nasměrována tam, kde se současně nachází město Valdamir.
Johauna odchází z hostince v zasmušilé náladě, a nepomůže ani to, že samotná Bruna se jejím směrem dívá s obavami. Varuje Jo a Skřítky, že se okolo Valdamiru pohybují banditi, na což Jo odpoví, že se banditů nezalekne a dá si na ně pozor.
Bruna rozhodně nelhala - během své cesty si Jo všimne jakési osoby, jak se krčí za jednou polorozpadlou věžičkou, kterou míjejí - její ostrý Dračí zrak odhalí jeho polohu. To Jo přiměje ještě k větší ostražitosti a co Skřet nechtěl - na trio se chystá past - osm banditů je chytře poschováváno nedaleko od nich. Jo varuje Kalinitu a Itadakiho ať se drží za ní - ti vyjádří své pochyby o tom, jak ona sama dokáže vyřídit osm banditů, ale Johauna už neváhá. Za pomocí Dračí Magie je to pak ona, kdo nachystá skupince nemilé překvapení - a k překvapení i samotných Skřítků, Johauna opravdu za nedlouho rozpráší celou skupinku, bez utrpění jediného škrábance - za což se jí od Skřítků dostalo, tentokráte již bez hanlivého významu, komentáře, že je asi opravdu Dračí čarodějka.
Jo se dozvídá nějaké informace od jednoho z banditů, včetně toho, že se ukrývají ve Valdamirském hvozdu a když je konečně spokojená, jednu pořádnou mu vrazí na dobrou noc, se slovy "Zapamatuj si, co jsi tu viděl. Jestli v tom budete pokračovat, potká vás to stejné." Z osmičlenné bandití skupinky tak živý zbyl jen ten jeden, kterého Johauna nechala ležet tam, kde byl.
Po celodenní cestě se Jo, společně s Kalinitou a Itadakim konečně dostávají do Valdamiru. Městečko je to pěkné, i když i zde jsou vidět stopy cenzury - nelze si nepovšimnout i toho, že někteří členové místní stráže ale zákazy ignorují a na drobných předmětech nosí původní znak - stříbrnou dračí hlavu v rudém poli. Ale to není jediný důkaz jakéhosi se vzpeření Valgoře - jeden z hostinců, který Jo zaujme je na magicky aktivním místě a jmenuje se zcela nepokrytě "Dračí šupina". A kam jinam by si členka Dračí Guildy měla zajít na jídlo? Ostatně, pokud někde najde spřízněné duše, bude to právě v hostinci, jako je tento.
Tahle myšlenka se potvrdí záhy - majitelé, velmi starý elfí pár, si opravdu na nic nehrají, elfka dokonce vystavuje na odiv náušnice ve tvaru dračích očí - a Johaunin přístup je Elfovi dokonce i sympatický - Jo totiž na jeho pozdrav "Ať žije Ar", odpoví způsobem, který dává jasně najevo to, na které straně ona je. I toto pak vede k setkání se zajímavou dvojicí, poté, co Jo, opět jako vzkaz, sdělí elfovi, že se potřebuje dostat do Valdiru. Elf na to promptně zareaguje tím, že zorganizuje "soutěž", kdy vítěz získá dva dny jídla a ubytování zdarma - důvod je na snadě, jak jinak zařídit soukromé setkání?
Ale zpět k zajímavé dvojici - Těmi jsou Taraval a Nivala - Jo poznává, že jde o příbuzné s rodem Val a to mladé děvče dokonce podědilo talenty které jsou pak pro Val typické. Potíž je v tom, že Nivala své schopnosti neumí ovládat, a oči, které má překryté páskou, jsou pak hlavním zdrojem dívčiny bolesti. Nivala prohlásí, že "ta paní moc svítí", což Jo zaskočí, ale posléze pochopí - Nivala je schopná, tak jako ona, vidět aury ostatních, ale nemá nad tím vůbec žádnou kontrolu a dokonce to neumí ani vypnout. Jo s ní soucítí a snaží se jí naučit tuto schopnost ovládat - ale to se ukáže být složitější, protože Nivala zároveň trýzní něco jiného, co jí zabraňuje soustředění - něco, co nazývá "pláčem Antavala", tedy, Dračího partnera Valanty. Johauna se původně domnívala, že i Antaval padl, ostatně to bylo i logické - proč by Valgora nezničila Valantu společně s jejím Dračím partnerem? Tak jak to tedy je?
Pláč Antavala, jak se Jo dozvídá, se projevuje tak, že se zvedne hladina místní říčky, což dodatečně vysvětlilo ten fakt, proč koryto, kterým říčka protéká bylo zdánlivě daleko větší, než bylo třeba. Během Magické excitace se Jo snaží Nivale pomoci, ale nakonec se jí nepodaří vypátrat, jak jí s vnímáním tohoto "pláče" pomoci - domnívá se ale, že jde o jakousi jednosměrnou formu Dračí řeči, v tomto případě opravdu spíše pláče, bolesti. Co se týče Dračího zraku, tam se Jo Nivale pomoci podaří - naučí ji tuto schopnost vypnout a používat vědomě - zároveň ale Nivalu varuje, ať si dává pozor na to, kde a jak ji používá - Jo nechce, aby se Nivale stalo něco zlého, tak jako tomu bylo u její matky, Valani, kterou si údajně měl odvést jeden ze "šampiónů". Johaunina chuť jednoho z nich potkat, a řádně jim věci "vysvětlit" roste se vztekem, který cítí vůči Valgoře a o to více ji rozčiluje ten fakt, že celou dosavadní cestu podniká jen proto, aby utekla se staženým ocasem zpět na Falas, namísto toho, aby místním pomohla od bezpráví, které je na nich pácháno Valgorou.
Jo zmíní svůj plán Taravalovi, že se musí dostat do Valdiru - ten ji ale víceméně od toho odrazuje s tím, že většina, kdo se tou cestou vydal, se buď nevrátila, a nebo, ti chytřejší, se vrátili po zavětření nebezpečnosti cesty. Jenže Johauna nemá zrovna na výběr - pokud se chce dostat zpět domů, do Valdiru prostě musí - současně ale doufá, že se jí podaří objasnit, jak je to s Dračím partnerem Antavalem od Valanty - možná existuje možnost, jak mu pomoci? A jak by mohla Jo ve své povaze takové možnosti odolat?

Cesta na Starý Valdir, Návrat domů a Johaunin slib

Ráno je Jo opět vzbuzena tradiční ranní rozcvičkou Itadakiho a Kalinity, takže na ně zabručí, že ji zase budí brzy ráno a ti se diví, jak hrdina může být tak líný, přičemž si Jo okamžitě vzpomene na Nawrríka a lehce se uchechtne. To ještě neviděli jejího vykutáleného Dračího partnera. Nakonec ale Jo zvážní a trio se vydává na snídani. I během snídaně se Jo nedokáže ubránit pocitu nostalgie - Hostinec totiž, jak si Jo posléze vzpomene, podává snídani typickou pro malé dráčky - plátky masa několika druhů a k nim dvě vejce, v tomto případě tedy pomalované tak, aby skutečně dračí vejce připomínala. Jo si na snídani pochutná, vejce před konzumací rozbije hlavou, jak jinak, a pocit nostalgie roste. Uvědomuje si, že kdyby okolnosti byly jiné, ráda by se zdržela.
Elfka s Elfem jsou laskavými hostiteli, a nejen to, varují Jo, že pokud chtějí do Valdiru, rozhodně by neměli jít severní cestou. Jak se Jo dozvídá, tato brána je stále zavřená a místní stráž, ač průchozí pouští, samozřejmě na vlastní nebezpečí, má nařízeno ty, kteři prochází hlásit a podávat podrpbný popis těchto osob. Trio je pak navedeno na západní cestu, po které lze tuto severní bránu obejít. Je také varována nad nebezpečnosti této cesty jako takové, i před dvěma Trolly, kteří se nachází u mostu, který vede dál směrem na Valdir. Tento most, jak se zdá, je posední místo o kterém existuje mezi místními nějaké povědomí - většina se špetkou zdravého rozumu se totiž po zahlédnutí Trollů otáčí zpět. Jo poděkuje dvojici Elfů za informace, ale i za pohoštění, a společně se svým Skřítčím doprovodem odchází.
Jejich cesta znovu poukazuje na stopy snahy zničit a odstranit důkazy o všem, co poukazovalo na to, že historie Silvenaru byla silně propojena jak s Draky, tak s rodem Val. V jednom místě naleznou znehodnocené a vyrvané patníky, na jedné hromadě, zahrabané tak, aby je někdo nenašel. Ty mají očividně uražené dračí hlavy, které je původně zdobily. Jo se nedokáže opět ubrání jistému rozhořčení nad současnou situací.
Jo se dostává k mostu, který zmínili Elfové v hostinci Dračí Šupina a pokyne Skřítkům, aby zůstali vzadu - ona sama se rozhodne to zkusit s Trolly po dobrém - ostatně, Rod Val s Trolly měl historii, alespoň na Falasu a tak doufala, že i zdejší Valové tuto tradici udržují, jinak totiž hrozí, že dojde k nepříjemnému boji. Přechází přes most, a jak došlápne v jedné části, spustí se hlasitý gong - takže past, a co více, tu past rozhodně nevymesleli tihle dva Trollové, kteří se ukrývají v noře nedaleko, protože tolik inteligence rozhodně nepobrali, jak Jo zjistila za pomocí svého ostrého Dračího zraku. Chvíli to trvá, Trollové se chvíli dohadují o tom, kdo je momentálně na řadě tuto situaci řešit, a konečně vyleze jeden z Trollů. Jo pochopí, proč to většina místních po takovémto setkání otáčí zpět do Valdamiru - Troll má čtyři metry a v ruce asi dvoumetrový masivní kyj. Nicméně Jo neváhá a vzpomene si na Trollské slovo pro "přítel" a ještě než k ní tenhle kolos dojde, na něj toto slovo několikrát zavolá. Ten se zastaví, evidentně tohle nečekal. Něco zahudrá na druhého Trolla do jeskyně a ten po chvíli vyleze také. Jo si pomyslí, že jestli se tohle bude vyvýjet špatně, tak jediné, čeho svým zavoláním dosáhla, že bude muset bojovat ne s jedním Trollem, ale s oběma naráz.
Ale co naplat, oba Trollové, jak se zdá, čekají a tak jim jde Jo opatrně napproti. Lámanou Trollštinou opakuje slovo "přítel" a "projít". K jejímu překvapení, když se k nim dostane už dostatečně blízko, jeden z Trollů skloní hlavu tak, aby byl ve stejné úrovni výšky jako Jo a vehementně se snaží civět na její obličej, který má ale zakrytý pod kapucí. Troll si poklepe na hlavu a pak ukáže směrem na Jo - ta pochopí, že Troll chce vidět, kdo se pod kapucí nachází - co více by se mohlo pokazit tím, že to udělá? A tak Jo odhalí svou tvář ve své plné kráse - a tedy, včetně svých nápadných zářivě zlatých Dračích očí. Trollové se po sobě chvíli dívají, načemž Troll, který je Jo blíže jí poklepe po hlavě a začne jí očuchávat. Ale není všem hrůzám konec - zakončí to tím, že Jo olízne svým obřím jazykem obličej. Oba Trollové se jakoby souhlasně na sebe podívají, že chutná "správně". Johauna se nedokáže ubránít myšlence toho, že opravdu není jídlo - ale než se naděje, užije si další scénu, která se jí vypálí do paměti - Oba Trollové si totiž odhrnou roušky, což nabízí opravdu velkou podívanou... Až po chvíli si Jo všimne symbolu Dračí hlavy, který je identický s jejím Dračím i Zaklínačským amuletem, který mají Trollové na stehně. Doufaje, je na správné cestě k tomu, aby ji Trollové pustili dál, tak vytáhne svůj Dračí amulet a ukáže ho Trollovi. A opravdu - Trollové se chvíli o něčem přehadují a pak pokývnou a ustoupí Jo z cesty. Ta ještě ukáže na Skřítky - sice pustili ji, ale pustí i Skřítky? Poté, co se ale Trollové dohadují asi ve smyslu, co je to za myši, na ně Jo zavolá ať prostě přeběhnou přes most, a sama se vydává prozkoumat nedaleké magicky aktivní místo.
Toto magicky aktivní místo je podobné tomu, které Jo objevila v hostinci, kde potkala Brunu. Šlo o příbuzného od Druida, který kdysi pomohl uniknout členům rodu z Falasského Valdiru a nejen to - měl talent na Dračí magii a zároveň Jo identifikovala společné znaky s jednou z jejích nedávných spolubojovnic - ta podivná Druidka a Zaklínačka, Tai, s ním byla rovněž příbuzná, i když velice vzdáleně. I tato duše se dobrovolně nechala pohřbít právě zde - a Jo začíná chápat, proč tomu tak je a co pravděpodobně hlavním důvodem toho, proč něktteří volí pohřbívání u Magicky aktivních míst - vzhledem k tomu, že většina duší po své smrti odchází do Stříbrné Fontány, kterpou kontroluje Valgora, je toto mimojiné i způsob, aby se duše do jejích rukou nedostala a ona ji nemohla využít, ať už to dělala jakkoliv. Cítí, že tato duše, společně s Trolly měla chránit průchod na Valdir před těmi, kdo tam nepatří, a zároveň vnímá, že ona samotná je zde vítána. Johauna si oddychne - průchod okolo Trollů vyšel podle jejího plánu - a tak společně s Itadakim a Kalinitou pokračují dál.
Jak pokračují na své cestě, známky vandalství a snahy o zničení důkazů o dračí historii zcela vymizí - potvrzuje se, že do těchto končin se opravdu nikdo nevydává. Cesta samotná o sobě je v lepším stavu, než Jo původně očekávala a dokonce objeví pěší cestu, která jejich cestu notně zkrátí. Jedním ze zajímavých bodů je pak Valtashin most, který měl být vystavený na počest toho, že jakási Valtasha bránila Valdir před útokem - opět není zřejmé, z jaké doby to mělo být. Tento most také značil konec Valdamirské oblasti a začátek Valdirského panství. Nikoho nepřekvapuje, že o Valdirské oblasti se oficiální mapa Valdaronthu, kterou Jo viděla v Norakaru, nezmiňuje. Tak drzí místní ještě nejsou. Později míjí i jednu z menších odboček, o které se Jo ale domnívá, že nevede k Valdiru a tak se rozhodne ji pro zatím neprozkoumávat - i když se skřípěním zubů, a jde dál, s úmyslem se vrátit na Falas.
Cesta trojice se blíží k závěru své cesty, ale rozhodně se neobejde bez překvapení. Jo svým Dračím zrakem objeví silnou Magickou bariéru, což ale není jediný problém. Na jedné ze skal si totiž udělala obří hnízdo Harpyje. Jo cítí, že o nich Harpyje ví, ale snaží se předstírat, že tomu tak není, a zároveň se ukrývá. Ke svému štěstí si Johauna vybaví jednu z lekcí v Zaklínačské Guildě, která o Harpyjích pojednávala - a v duchu děkovala sama sobě, že to byla jedna z lekcí, při které neusnula nudou. Tahle bestie totiž byla poměrně nebezpečná a říká se jí "Dračí Harpyje", a to zejména proto, že její peří, poté, co odpadne, okamžitě shoří. I samotná Harpyje po své smrti vzplane, jako fénix. A to nemluvě o jejím plivání, které je jakási vroucí kyselina. Jo varuje Skřítky, ať se drží dál - a za pomocí Dračí Magie nechá skalisko, na jehož špici se nachází hnízdo této potvory, explodovat. Doufá, že tohle ta potvora rozhodně nečekala - a opravdu - hnízdo se rychlým sešupem valí dolů a Harpyje, jak se zdá, se do něj i zamotala a vlastní hnízdo si zapálila poté, co se i zranila po pádu. Jo neváhá a využívá situace k dalšímu nátlaku - využívá oheň ve hnízdu a obohacuje ho svojí Dračí magií, čímž jeho teplota a intenzita vzroste - a prostě a jednoduše to vede k tomu, že se celá Harpyje vznítí a shoří jí veškeré peří na těle.
Naskýtá se pak humorný pohled na něco, co vypadá jako připečené, oholené kuře s lidskou hlavou a prsama. Johauna se nedokáže ubránit vzpomínkou na Nawrríka, který by jistě nad touhle delikateskou nozdry neohrnul. Harpyje tím přišla o hlavní způsob útoku, a to tedy, útočení na svou oběť nálety, s útoky pařátů. V tu chvíli Jo zhodnotila situaci, a netrvalo to ani moc dlouho, než její protivnice pod útoky padá.
Zbývá vyřešit bariéru - o té se Jo, za pomocí své Vesmírné Magie dozvídá, že ona projde bez problému. Což učiní, a po krátkém laborování dojde i k řešení toho, jak na druhou stranu bariéry dostat i Kalinitu s Itadakim. Jo, jakožto uživatel Dračí, a zejména Rudé složky magie, se podaří dočasně oslabit proudění magie z magicky aktivního místa, které bariéru napájí, čímž oba Skřítci posléze bariérou bez problému proběhnou.
Po celém dni tak trio čítající Jo, Kalinitu a Itadakiho dorazí do cíle své cesty - do starého Valdiru. Ten je pak vytesán do skály samotné, a tudíž je v daleko zachovalejším stavu, než by kdokoliv očekával. Jo cítí smutek - místo působí tak opuštěně, a ona jen přemítala, kolik lidí Valgora povraždila. Čte minulost z magicky aktivních míst a dozvídá se, že v nedalekém jezeře se nachází duše mnoha padlých - tak, aby napájely magicky aktivní místa, která udržují ochrannou bariéru, kerá měla zamezit přístupu nepřítele, a tedy i Valgoře. Tyto duše tím Antaval zachránil před spláchnutím do Stříbrné Fontány. Jo sleduje ten strašlivý masakr a také zjišťuje způsob, jak Valgora zařídila i to, že někteří místní věří tomu, že Ochránci, tedy, členové rodu Val, se obrátili proti nim. Valgora využívá důmyslných iluzí a vystupuje jako jednotliví členové rodu. S Jo cloumá vztek, snoubený s hlubokým smutkem, cítí nenávist vůči Valgoře a slibuje, že jí zabije.
Jak prochází už samotným Valdirem, Johauna postupně odkrývá hrůzy, které se zde odehrály. Vnímá běsnění Valgory, a také masakr, ke kterému zde došlo. Jo cítí, jak moc tyhle silné emoce otřásly i s ní samotnou - dívat se na to, jak Valgora zabíjí jednoho po druhém, bez zaváhání, je opravdu silné kafe. Je to právě Antaval, kdo zabránil Valgoře v jejích plánech - plán, které počítal i s magickou Stříbřitkou, a plán, který měl vést k tomu, že ona, Valgora, bude jediný Kilitarský Ochránce. Že ona zničí všechny uživatele Duhové a Šedé Dračí Magie - protože věří tomu, že jsou to právě jejich nekonečné boje, které vedou k utrpění všech ostatních.
Jak vychází konečně na povrch - Silvenar býval součástí Kilitaru, ale byl to Antaval, který nechal Silvenar uzavřít do jakési magické bubliny, ze které se Valgora momentálně nemůže dostat a zároveň odeslal Stříbřitku pryč z dosahu Valgory, aby se k ní nikdy nedostala. Jo má pocit, že právě Stříbřitka by mohla být jedním s klíčů, ale tuhle doměnku si nemá jak potvrdit. Nicméně, o čem Jo rozhodně nepochybuje, je fakt o tom, kdo stojí za uzavřením Silvenaru od zbytku Kilitaru, protože Jo znala vazby rodu Val právě k této bytosti, tomu vykutálenému dvouhlavému hadovi - XorroX. Drobné střípky se tak začínají spojovat a Jo si uvědomuje proč se právě ona měla na Silvenar vydat - i když dle slov XorroXe později a rozhodně ne sama.
Následuje návrat domů, poté, co Jo slíbí Itadakimu a Kalinitě, že se vrátí. Tento slib ale dává spíše sobě samotné - vnitřně bojuje sama se sebou, protože nechce odejít. Ne teď, když ví, že je toho tolik, co tady musí napravit a zabránit Valgoře v tom, aby dál ubližovala nevinným, ale také, aby Valgora nešlapala a neplivala po dračí historii a těch, které Jo považuje za blízké a kteří si prošli nemalým utrpením, a to nejen na Falasu, Emerisu, ale i tady, na Silvenaru - její přátelé z rodu Val.

Všude dobře, doma trable?

Na falasském Valdiru je nálada v bodu mrazu, poté, co se Valkesia, společně s ostatními od Jo dozví, že nikdo z nich by se neměl na Silvenar vypravit. Jo si uvědomuje, jaké nebezpečí by jim tam hrozilo, jakožto členům rodu Val hrozilo - a rozhodně nikoho z nich nechce riskovat. Což také několikrát zdůrazní tím, že trvá na tom, že by se tam s ní opravdu nikdo z nich neměl vydat. To nicméně už tak mizernou náladu nezlepší, spíše naopak. Jo vnímá, že Valkesia ze současného vývoje není ale vůbec nadšená - za prvé ji rozladil ten fakt, že se Jo vrhla do magického portálu takříkajíc po hlavě, a za druhé, vrátila se, a nejen, že nepřinesla informace, které by mohla ostatním sdělit, ale ještě se dostala do velice nebezpečného místa, kde jí ona, ani nikdo jiný nemůže pomoci.
Jo opouští Valdir v nedobré náladě. Už samotný vývoj událostí na Silvenaru ji dostatečně nahlodal a situace na Valdiru tomu rozhodně nepomohla. Ale - slib je slib. Jo slíbila své mladší sestře Nije pomoc s jejím výcvikem a tak se vydává do Dračí Guildy.
Nija je samozřejmě nedočkavá, a Yrlass jí to dává sežrat tím, že schválně protahuje dobu mezi jejím úkolem a svou vlastní snídaní. Dokonce to přehání natolik, že i Jo to po určité době rozhodí. Úkol Jo je jasný - má dohlížet na průběh Nijina úkolu, a pokud to uzná za vhodné, situaci zastavit - což ale zároveň povede k tomu, že Nija výcvik nesplní, a s největší pravděpodobností by ji čekalo opakování, poté, co by si prošla dodatečným výcvikem. Pro Jo je to potencionálně nepříjemná situace - pokud by se Nija dostala do úzkých, ona musí správně vyhodnotit situaci a dost možná se i dívat na to, jak Nija dojde k nějaké té újmě. Což vzhledem k tomu, čím si Jo prošla na Silvenaru, kde viděla smrt a utrpení mnoha členů rodu, nebylo něco, co by si chtěla zopakovat. Ale zároveň věděla, že předčasným zastavením úkolu by rovněž ublížila Nije. Jo chvílemi lituje svůj slib s tímto Niji pomoci - ale tak nějak si nemohla pomoci, a daný slib se nemění.
Naštěstí se Nijin výcvik obejde bez větších problémů - i když se Yrlass snažila malou Niju vyvést z míry tím, že předstírala, že ona je Jo, a že zastavuje celý výcvik poté, co Nija během prvních třech hodin nebyla schopná zjistit, co vlastně bylo jejím úkolem - Nija ale lest od Yrlass problédne. Jo si uvědomuje, že Niji chybí zkušenosti, které ona má - ale jen díky situacím, do kterých se během svého života dostala. Nija je mladá, a teprve se učí. S tímto vědomím si to Jo dodatečně přebere - Nija, na to, jak mladá je, odvedla slušný výkon.
Slibu bylo učiněno za dost, a Jo se vypravuje zpět na Falas. Musí v Zaklínačské Guildě vyzvednout svého mentora Špekouna. Má štěstí, a Špekoun se touto dobou v Guildě skutečně nachází. Následuje opětovné setkání Jo se zbytkem Guildy. Uvědomuje si, jak dlouho už to bylo od doby, kdy se s ostatními naposledy viděla. Stráví s nimi relativně poklidný večer, dokonce na chvíli téměř zapomene na věci, které tížily její mysl. Samozřejmě se to neobejde bez narážek na to, že by si Jo opravdu měla udělat výcvik a splnit tak předpoklady ke svému povýšení v rámci Guildy. Špekoun se na dobrodružství se svojí studentkou těší a doufá, že bude i čas na nějaký výcvik.
Druhý den ráno se Špekoun s Jo vydávají na cestu zpět do Valdiru, odkud mají v plánu odcestovat zpět na Silvenar. Špekoun dostává faktické informace o situaci na Silvenaru, a je jasné, že on si uvědomuje, ač to na sobě Jo nedává zrovna znát, že to, co se na Silvenaru děje jeho studentku velice trápí.
Jo si během cesty na Valdir rozleží v hlavě další záležitost - Nawrríkův výcvik. Nechtěla, aby o příležitost se něčemu přiučit přišel, protože jí záleželo na tom, aby se Nawrrík cítil užitečný - jenže tohle celé je jeden veliky začarovaný kruh - on se tak cítit nebude, pokud se nenaučí využít byť i zlomek svého potenciálu v lidské podobě - Na Silvenaru by totiž cokoliv jiného, tedy i jeho dračí podoba, bylo příliš riskantní. A jaké bylo možné řešení? Vzít Valyrin, jeho současnou mentorku, s sebou. Ona, jako jediná, tedy krom Jo a Niji, se mohla na Silvenar vydat, právě díky Vesmírné Magii, která je chrání před zrakem nepřítele. Ale i toto rozhodnutí se komplikuje.
Na Valdir se Jo se Špekounem dostanou odpoledne. Jo zjišťuje, že se situace od posledního setkání ještě zhoršila, když jí Nawrrík řekne, že se Jan pohádala s Valkyr - a důvodem je ona samotná. Valkyr s Jan se snažily najít způsob, jak se dostat na Silvenar, a i když se jim to podaří, Valkesia jim to důrazně zakáže, protože má zprávy od XorroXe. Jo zatíná zuby, a snaží se pocity, které vyplouvají na povrch zaplašit. Nechce být důvodem neshod mezi lidmi, na kterých jí tolik záleží. Jo odchází do Černé Perly, což je nedaleký, byť provizorní, hostinec. Tam měla původně být i Valkyr s Valyrin, ale není tomu tak, částečně k úlevě Jo. Ta si následně dává pálenku - chce na všechny pocity, které se týkají jí a rodu Val prostě a jednoduše zapomenout.
Špekoun se v hostinci setkává s dávným kamarádem Vendelínem z dětství. Vendelín a Evelín - vyrůstali spolu v Polné, a oba byli terčem posměchu ostatních, na základě jejich jmen. Oba vzpomínají na staré časy, zatímco Jo utápí bolest v pálence - vzpomíná, jak kdysi Mangus dělal to samé, v době, kdy se mu a Válečnické Guildě nedařilo pŕíliš dobře. Je to nejlepší řešení? Zřejmě ne, ale Jo se cítila před přívalem pocitů, které se hrnuly na povrch bezmocná. Neexistuje zbroj, která by ji před něčím takovým uchránila, neexistuje Magie, která by tento problém nechala zmizet a ani zbraň, která by tyhle záležitosti rozsekala. Bohužel.
Notně společensky unavená Jo se společně se Špekounem vrací do srubu, kde tou dobou byla už i Jan. Ta Jo jen letmo pozdravila, což byla neklamná známka toho, že je Jan v mizerné náladě. Jo si povzdechne, poté opilým hlasem řekne, "Tady to jde to skřetí prdele." I trošku po naléhání od Špekouna se Jo jde vyspat.
O několik hodin později, když se Jo opět probudí se zdá, že se nálada ve srubu drobet pročistila, i když jakési napětí je stále patrné, a je jasné, že Valyrin promluvila takříkajíc "do aury" Valkyr, aby ji odradila od jejího úmyslu sledovat Jo na Silvenar. Jo si povzdechne, a vzpomene si, že v Dračí Guildě zapomněla Valrysovi, který pracuje na její zbroji, předat důležitý předmět - Dračí zuby. Ty měly sloužit jako náhrada za zuby z Kajmanovce. Samozřejmě nadhodí otázku, zda se někdo tímto směrem nechystá - okamžitě se přihlásí Valkyr a Jan. Jo vnímá, že se obě snaží o to, aby jí mohly být jakkoliv prospěšné.
Co se ale zkomplikuje, je úmysl Jo požádat Valyrin, aby na Silvenar cestovala s nimi - hlavně poté, co právě Valyrin měla dlouhý rozhovor na toto téma se svojí maminkou, Valkyr. Jo je jasné, že tohle bude muset probrat s Valyrin a Valkesií, jakožto Val'rheou.
Je to Valyrin, která během této soukromé diskuze řekne něco, co přinutí Valkesii, ale i Jo k zamyšlení nad současnou situaci mezi členy rodu Val. Valyrin poukáže na fakt, že mezi nimi není tolik potřebná otevřenost s důvěrou, a že zejména Valkesia, Valkara a Valkenia se držely jakoby mimo všechny ostatní. Valyrin zdůrazní, že je potřeba tuto záležitost vyřešit, jinak hrozí, že se situace bude jenom zhoršovat - ona, jako léčitelka má krom jiného i schopnost vnímat pocity ostatních a vidí, že současná situace v její rodině je rozbitá - což ovšem chápe, když vezme v potaz to, čím vším si jednotliví členové rodiny prošli, a to i včetně sebe. Nicméně, jak Valyrin podotkne - neřešením problému se nic nevyřeší a je opravdu třeba s tím něco udělat - je to stejné, jako se zraněními, ta pokud nejsou včas léčena, se časem rovněž mohou jen zhoršit.
Valkesia dává Valyrin za pravdu a rozhodne se, že se od teď bude snažit dělat věci trochu jinak - takže ještě té samé noci svolá všechny přítomné, aby s nimi probrala současnou situaci a její následné řešení. Pro Jo jsou to rozporuplné momenty a pocity, jak se snaží nad tím nepřemýšlet - ale z jejího myšlenkového limba ji vytrhne Valkesia, která jí pokyne, ať vysvětlí situaci na Silvenaru, a zároveň zmíní svůj nápad, a to, vzít s sebou Valyrin.
Jo, ač zdráhavě, protože považuje mluvené slovo za nešikovné, a má často problém najít slova pro to, co chce říci, tak i učiní, včetně toho, že vysvětlí ostatním, proč je pro ně riskantní se na Silvenar vydat, a proč to není tak riskantní pro ní, Nawrríka a Valyrin. Chvíli to trvá, ale i tvrdohlavá Valkyr to nakonec pochopí.
Druhý den je pak v duchu spolupráce mezi jednotlivými členy rodu. Samozřejmě se to neobejde bez Valkenie, která opět velice ráda štengruje Jo. Plán Valkesie je následovný - stmelit rodinu dohromady a pravidelně se scházet ve Valdiru - nejen, že by to mělo utužit vztahy mezi nimi, ale zároveň tu existuje možnost, že si ona, či Valkara s Valkenií budou schopny vybavit něco z dob, kdy Valdir a celý rod Val zažil lepší časy. Jo přislíbí, že jim ze Silvenaru pošle knihy, které v silvenarském Valdiru najde, třeba budou ostatní schopní z nich něco zjistit.
Dojde na dohodu toho, že se Valyrin s Jo, Špekounem a Nawrríkem na Silvenar vydá - a bude to právě Valyrin, kdo bude podávat informace ostatním z rodiny na denní bázi. Jo potichu doufá, že rozhodnutí vzít Valyrin s sebou nepovede k ohrožení Valyrin samotné.
Pak tu samozřejmě byly další myšlenky, hlavně ty více osobního rázu, které Jo problesknou myslí - tedy že bude na Silvenaru s Valyrin trávit nějaký ten čas, a tak bude mnohem těžší se vyhnout některým záležitostem, včetně složitějšího rozhovoru na toto téma ze strany Valyrin - která už prokázala, že pokud jde o psychiku ostatních, vidí do ní Valyrin více, než by se Jo líbilo. Jo se ve skrytu duše obává toho, že Valyrin, i jakožto léčitelka, vzhledem ke své povaze a snaze pomáhat, může mít zájem na tom přinutit Jo, aby se tomuto problému postavila čelem, protože je Valyrin pravděpodobně více než jasné, že je zdrojem její vnitřní bolesti, ale i vnitřního boje se sebou samotnou, kdy se snaží zjistit, kam vlastně patří - ale nakonec tu myšlenku zahodí s tím, že na takovéhle věci, v té záplavě problémů, které na Silvenaru jsou, nebude čas - naštěstí.

Antaval, jak to bylo doopravdy a jedna Hobití pohádka

Ještě před odchodem na Silvenar Jo stráví odpoledne a velkou část večera se svými blízkými. Zdá se, že alespoň doma se věci ubírají lepším směrem. Jo jen tak mimoděk zmíní, že by Valkesia měla o situaci informovat ještě tři další osoby, které se neúčastnily poslední seance rodu Val - Valthar, Valrys a Nija. I když toho Jo částečně lituje, protože má obavy z reakcí některých individuí, je přesvědčená o správnosti tohoto rozhodnutí, pokud chce, aby ti, kteří jsou jí blízcí začali důvěřovat jeden druhému.
Konečně, čas návratu na Silvenar - Čtveřice složená z Jo Rudovous, Špekouna, Nawrríka a Valyrin se úderem Magické excitace vrací na Silvenar, tak, jak bylo v plánu. Skřítci Itadaki a Kalinita čekají u Magického portálu - je jasné, že jim došlo, že je to právě doba Magické excitace, kdy se jejich tajemstvím opředená, nově nalezená kamarádka pravděpodobně vrátí.
Skřítci se podělí o některé objevy, které mezitím objevili. Jo se rozhodne neváhat - a po domluvě s ostatními se vydává prozkoumat odbočku, na kterou narazila ještě společně se Skřítky, když šla do starého Valdiru poprvé. Doprovází jí Špekoun, který vypadá, že je drobet zklamaný - nejen, že zatím pořádně neví, co je jeho úkolem, ale ještě navíc čekal, že Silvenar bude prostě více exotický. Jo, vzhledem k vnímavosti, která je pro Draky typická, to vycítí a připomene Špekounovi, že Silvenar býval součástí Kilitaru, než to tu šlo do dračí prdele, díky Valgoře.
I Nawrrík s Valyrin si užijí drobného průzkumu, poté, co je Jo se Špekounem upozorní na magicky aktivní místo, které je ještě pod ochrannou bariérou chránící Valdir. Toto místo mělo být jakýmsi tajným místem setkání někdejších dračích párů, mimo zraky dospělých. Jo zjistí, že zde jeden Drak zemřel na následky svých zranění, po útoku Valgory. Zatína ruce v pěst, jak se jí před očima opět odehrávají hrůzy, které má na svědomí Valgora. Kdy tomu bude konec?
Nic naplat, Jo se rozhodne nepříjemné pocity potlačit, a spolu se Špekounem pokračují ve své cestě. Po nějaké době se skutečně dostanou do místa, které vedlo do odbočky, kterou Jo předtím minula - to je rovněž pod ochranou magické bariéry, s tím rozdílem, že Jo nevidí žádné magické aktivní místo, které bariéru napájí, a tak je protlačení Špekouna do jeskyně problematické. Rozhodne se vydat se do jeskyně sama, s tím, že pokud najde zdroj této bariéry, dá svému mentorovi vědět.
Jeskyně skýtá zajímavý pohled - nejen, že je speciálně upravená tak, že reaguje jakýmsi způsobem na Magii, ale Jo tu zároveň nachází předměty, které sem evidentně přenesl někdo přímo ze starého Valdiru. Jo se nedokáže ubránit pocitu smutku a bolesti - ať už sem ty předměty donesl kdokoliv, udělal to s jasným úmyslem - chtěl je ochránit a zachovat pro případ, že by se jednoho dne členové rodu Val vrátili a toto místo našli. Špekoun málem ohluchne, když na něj Jo několikrát zahaleká, aby mu podala zprávu o svém průzkumu - její hlas se nese celou jeskyní, jak místní Magie reaguje na její vlastní Magii.
Jo prozkoumává celou jeskyni, a později zjišťuje i její původní účel - jde o uměle vytvořené magické místo, které šlo libovolně nastavit tak, aby bylo vhodným místem pro vylíhnutí jakéhokoliv malého Dráčka. Jak již Jo ví, za normálních okolností je toto nelehká záležitost - protože každý Drak potřebuje specifické místo, které je jedinečné právě pro něj, aby mohlo dojít ke správnému vylíhnutí. Taková místa se velice těžko hledají, a proto je takový nedostatek dračích mláďat. Jo je jasné, že pokud by toto místo mohli využívat její přátelé z Dračí Guildy, mohlo by jim to v tomto ohledu velice pomoci.
Další podstatná věc je také to, že Jo objasňuje i důvod, proč se Půlnoční řeka ve Valdamiru tak náhle zvedá, právě během Magické excitace. Právě díky specifické funkci tohoto místa dochází každý den k jakémusi restartu místa, a to pak vypouští vodu, která se zde za ten den nahromadí, a ta následně odtéká Půlnoční řekou, čímž se její hladina několikrát zvýší.
Nakonec Jo objevuje samotného Antavala, dračího partnera Valanty. Vnímá jeho duši, která zde zůstala, a Antaval vnímá její přítomnost. Poznává v ní Val, a Jo tak i osloví. Ta velice rezolutně nesouhlasí, s tím, že mu řekne, že není Val, tedy, ne tak úplně a že je to dlouhý příběh. Drak je ale přesvědčen o tom, že ona je opravdu Val a vypne bariéru. Což je ale skutečně nešťastné řešení - Jo řekne, že Valgora je stále u moci a je nepřítelem nejen jejím, ale i ostatních rodů, které mají talent na Dračí Magii. A co hůř - poté, co bariéra zmizí, je tak Antaval zranitelný, protože s magickou excitací se jeho duše dostane tam, kam v součansé době odchází na Silvenaru všechny duše - do Stříbrné Fontány, kterou má pod kontrolou právě Valgora.
Samotný příběh Antavala je stejně neveselý, jako zbytek historie Silvenaru - Jo sleduje jeho očima, jak to doopravdy bylo. Historii, o které doposud jen četla, tak vidí na vlastní oči, s detaily a pocity, které jsou Drakům přirozené. Antaval viní sám sebe za to, jak věci dopadly - nejen, že nezabránil Valantě v tom, aby se vydala za Valgorou sama, ale zároveň přišel pozdě a nezabránil běsnění samotné Valgory, která zaútočila na Valdir. Antaval vysvětluje, jak Stříbrná Fontána funguje - dokud je jeden z nich - tedy, Gorant nebo Valgora v její blízkosti, jsou schopni oživit jeden druhého, právě během Magické excitace. Což jsou nemilé zprávy, stejně jako je nedobrá zpráva to, že Valgora a Gorant nejsou už těmi, jejichž jména nosí - jsou ovládáni Drathingou a dalším šedým Drakem, Gurvajem. To sice vysvětluje jejich pochybné a veskrze odporné chování, ale rozhodně to nezlepšuje situaci. Pokud má dojít k jejich odstranění, musí být zabiti oba, než dojde k následující magické excitaci, případně musí být mimo dosah Stříbrné Fontány.
Historie Silvenaru, tak, jak k ní opravdu došlo, je pak detailnější a oproti současně utajované verzi, kterou Jo dostala k dispozici od Skřítků Kalinity a Itadakiho, ač je nejpřesnější, se liší v několika drobných detailech.
K velké bitvě mezi šedými a duhovými Draky skutečně došlo tak, jak je zmíněno v knize od Skřítků. Stejně jako došlo k následné pohromě, která vedla ke zničení Moonie a většiny Silvenaru. O mnoho let později dochází i na osudový boj mezi Drathingou, Gurvajem a dalšími šedými Draky a Dračími rody, kterým se nakonec podařilo tyto nepřátele porazit - ale ne bez ztrát. V těchto bojích padla Valdaora se svou Dračí partnerkou Danií, ale i Dračí partner Valgory, Gorant. Valgora pociťuje ztrátu Goranta a zůstává v blízkosti Stříbrné Fontány. Co však kniha, kterou Jo dostala k dispozici od Skřítků zmiňuje nepřesně, je ten fakt, že to není Valanta a ostatní z rodu Val, kdo chtějí zabít nalezené Dračí vejce, obsahujícího Draka, který je již ovlivněn šedou Magií, ale je to právě Valgora, která ho chce zabít, aby následně mohla tímto způsobem zařídit, aby se Gorant vrátil, jako malý Drak. Jo si uvědomuje podobnost mezi tím, co se stalo s Neexem, i když v tomto případě jsou okolnosti jiné.
Ale tohle není jediná nepřesnost oproti knize od Skřítků - Valgora skutečně umírá u Stříbrné Fontány, ale není to na následky nedostatku jídla či podobných důvodů, jak se někteří domnívali, ale Valgora se pravděpodobně pokusila o to, co zamýšlela s dračím mládětem a během tohoto pokusu zahynula. O tom se dozvídá její sestra Valanta, která se rozhodne Valgoru ponechat tam, kde je - ctí tím přání své zesnulé sestry, která chtěla zůstat v blízkosti svého Dračího partnera i po smrti.
Valgora je vzkŕíšena, po uplynutí celého magického cyklu, včetně Goranta. Ale začíná se proslýchat, že ani jeden nejsou takoví jako dřív. Skřítčí kniha nezmiňuje dopodrobna ani ten fakt, že mezi smrtí Valanty a konfliktu s Valgorou dojde po daleko delší době - Valanta se ještě dlouhou dobu snaží své sestře pomoci a dokonce s ní žije nějakou dobu na Silvenaru. Valgora se ale chová podivně - důvod je nasnadě - Gorant je ovládán Drathingou, a tak není překvapením, že si libuje v trýznění čehokoliv, co se mu dostane pod ruku. Je to právě Antaval, kdo k tomuhle závěru dochází, a když to Valanta zmíní své sestře, je vyhozena. Což vyústí v následný konflikt mezi Valgorou a Valantou, kdy Valanta dokonce i zjistí, že klíčem k tomu, aby se Valgora vrátila tak, jak ji znala, je zabití právě Goranta. Bohužel, i když se jí to podaří, Gorant je vzkříšen za pomocí Fontány a Valanta, která je po posledním boji zesláblá, je tak následně zabita.
Antaval to cítí, a vydává se na Silvenar, aby se pokusil svoji partnerku zachránit - co ale neví, je že se v tu samou dobu na starý Valdir vydává samotná Valgora, aby zmasakrovala obyvatale Valdiru. Antaval to vycítí, a rychle se vrací na Valdir, ale příchází pozdě - Valgora už udělala své. Dochází k boji a Valgora padne, a Antaval posílá Stříbřitku pryč, poté, co nechá Silvenar uzavřít do magické bubliny - je mu jasné, že Valgořina smrt je jen dočasná, protože Gorant se v tu dobu nacházel u Stříbrné Fontány a tak pro něj nebylo nic snazšího, než svoji partnerku přivést zpět k životu. Nakonec Antaval ochrání duše padlých tím, že je pohřbí na magicky aktivním místě v jezeře, vztyčí ochrannou bariéru okolo samotného Valdiru a odchází do nedaleké jeskyně - tedy, místa, kde jej posléze našla Jo se Špekounem.
Jedna z mála dobrých zpráv je - že pokud je někdo zabit, dotyčný si nepamatuje co se s ním stalo od poslední Magické excitace. Jo je jasné, že se toho dá využít, a tedy, že Valgora nemá pomocí Stříbrné Fontány jak zjistit, jak ta která bytost zemřela.
Zpět k mnohem urgentnějšímu problému - Je třeba zařídit to, aby Antavalova duše nebyla spláchnuta. Je to přesně ten moment, kdy vychází na povrch Špekounův úkol na Silvenaru - Antaval ho nazve "Frodo", tedy, smyšlená postava z populární pohádky, která měla za úkol nést nebezpečný předmět a následně ho hodit do útrob hory. A protože šlo zároveň i o magický a mocný artefakt, tento Frodo je pak jediný, kdo je schopný tento úkol splnit, protože je jeho mysl dostatečně odolná, aby odolal účinkům tohoto předmětu. Jo nechápe spojitost - nejen, že zmíněnou pohádku nezná, ale taky nemá ráda tohle typicky drakovské mluvení v hádankách, ke kterému občas tíhnou, a to zejména v době, kdy na to ale opravdu není čas. Antaval naštěstí celou věc vysvětlí - Špekoun je dostatečně silný na to, aby pojal Antavalovu duši a ukryl ji v sobě samotném. A je to právě toto magické místo, které mu s tím pomůže. Antaval je mimojiné i klíčem k tomu, aby mohlo dojít k oživení Valanty, protože on je, jako jediný, schopný ji ze Stříbrné Fontány jednoduše vytáhnout, pokud se dostane dostatečně blízko.
Jo, ve své snaživosti, a na radu Antavala, se snaží Špekounův nelehký úkol zjednodušit tím, že se učí využít magické vlastnosti místní jeskyně k tomu, aby svým zpěvem Špekouna zklidnila a on se mohl lépe soustředit na to, aby správně "vstřebal" Antavalovu duši. Jak si někteří domyslí - zpěv Jo není zrovna žádná pecka. Dokonce je to tak strašné, že Nawrrík chvílemi přerušuje telepatické spojení mezi nimi, protože se to jednoduše nedá poslouchat. Špekoun, po celém dni zpěvu Jo dochází k závěru, že způsob, jakým mu může ona nejlépe pomoci je, že sebou prostě a jednoduše pleskne na místě s červenou magií a jediné co bude dělat, je pravidelně dýchat. Jo je z toho rozmrzelá, obzvláště když tomuhle tréninku věnovala v podstatě celý den - ale co naplat.
Přichází doba Magické excitace a Špekoun do sebe natáhne duši Antavala. Ten je pak nucen se soustředit na to, aby v sobě Antavala udržel, což není rozhodně jednoduché. Špekoun v tomhle stavu není schopen žádné složitější psychické aktivity. Nicméně, Antavalova duše je v současné době relativně v bezpečí. Jenže, co bude dál?

Tichá noc? Ale kdepak!

Návrat do Valdiru neproběhne tak klidně, jak by Jo doufala. Naše dvojice je napadena jakousi létající mrchou, a Špekoun, který se musí soustředit na to, aby udržel Antavalovu duši, toho v tuhle chvíli není moc schopen udělat. Jo poznává, že nejde o nikterak nebezpečného protivníka, a tak sebevědomě ujistí Špekouna, že se o to postará, a aby se držel dál. Používá svou Dračí Magii a silnou tlakovou vlnou donutí létavku nouzově přistát - ta se zraní, a Jo se o to více sebevědomě rozběhne proti ní, korytem řeky. Co ale Skřet nechce - tentokrát se Jo její horkokrevnost ošklivě vymstí. Kameny v říčce jsou kluzké, a ona sebou chvíli poté práskne do říčky, přičemž nejen, že jí z rukou vypadne Stříbřitka, ale ještě navíc její pád nedopadne ale vůbec dobře. Jo cítí bolest, a zejména její pravá ruka to odnesla opravdu nedobře, jak se Jo snažila krýt si hlavu a krk, jak dopadala.
Vztek, který Jo cítí a dává mu volný průběh, jí pomáhá překonávat bolest. A její vztek narůstá - kdo se do Baziliščí prdele zraní takhle pitomým způsobem? Kolikrát Jo stála proti nepříteli, který převyšoval její schopnosti i zkušenosti, a ona problém dokázala zdolat, bez jediného škrábnutí. A teď? Rozzuřená Jo se vrhá na létající mrchu a hlava-nehlava ji rube, a to ještě notně dlouhou chvilku poté, co je potvora už dávno po smrti. Vztek Jo se mísí s hanbou, kterou cítí, nechce ale vůbec s nikým mluvit, a tak mlčky obejde Špekouna, který naštěstí nenaléhá - dvojice pokračuje zpět do Valdiru.
Jo trvá poměrně dlouho, než se dostatečně uklidní. Jen v duchu přemítá, jak zlá její zranění jsou, je jí jasné, že pravá ruka je v současném stavu nepoužitelná, a že minimálně zranění zad, které utrpěla je také problém. Opovržlivě si odfrkne, tohle přeci není něco, co by ji zastavilo.
Cestou zpět na Valdir ještě narazí na přerostlou potvoru, o které se již předtím domnívali, že si pochutnala na Harpyji. Jo se rozhodne na ní plivnout Dračím ohněm, což stačí k tomu, aby ji zahnala - tentokrát neměla chuť a ani náladu se s vlčí mrchou kočkovat. Měla jiný úkol - Nivalu. Čím dříve se dostane do bezpečí, tím lépe. Jo trápí, že je dívčina v potencionálním nebezpečí, a chce se co nejdříve vrátit do Valdamiru, nehledě na svá zranění, a na ten fakt, že toho za poslední dvě noci moc nenaspala.
Až ve Valdiru si Špekoun prohlíží zranění Jo - pravá ruka přelomená na dvakrát, a několik kostí v dolní části zad má naprasklých. Ve své horkokrevnosti, a tím, že se soustředí na úkol, který je z jejího pohledu nejnaléhavější trvá na tom, ať jí Špekoun dá pouze něco proti bolesti a ona se může okamžitě vydat zpět do Valdamiru. Špekounovi se tohle řešení samozřejmě ale vůbec nelíbí, a varuje Jo, že tím jen prodlouží dobu, než se její zranění zahojí, a ještě si to celé může zhoršit. Nakonec Jo souhlasí, a nechá Špekouna, aby použil svých schopností. Chvíli na to se k nim dostává i Valyrin s Nawrríkem - Nawrrík díky jejich propojení samozřejmě věděl o tom, v jakém stavu byla jeho Dračí partnerka, a tak se rozhodli jít Špekounovi a Jo naproti.
Valyrin pomáhá Špekounovi s léčením, hned poté, co lehce, téměř mateřsky, pokárá Jo se slovy "Co jsi to zase prováděla." Jo se s pocitem ztrapnění raději otočí pryč od pohledu své matky, jak cítí teplo ve tvářích - nedokáže se ubránit studu a její obličej to jasně odrážel v podobě červeně, která tak náhle vyrašila na jejích tvářích. Pokud Jo něco neměla ráda, byly to situace jako je tahle - aby ji někdo, na kom jí záleželo viděl v takovémhle stavu - Nerada ukazuje slabost a tohle nebyl zrovna okamžik, na který by byla jakkoliv hrdá.
Špekounovi s Valyrin se podaří Jo dostat do stavu, kdy je opět bojeschopná, i když jí varují, aby zejména na pravou ruku byla opatrná, protože ta není zcela vyléčená. Jo se zazubí, řekne, že ona je přeci vždy opatrná, a vydává se, za ustaraných pohledů od Špekouna a Valyrin, zpět do Valdamiru.

O jedné Nekromantce a nedobrovolné koupeli

Cesta Jo do Valdamiru proběhne až neobvykle poklidným způsobem. Během své cesty se setkává s projíždějící velkou skupinou, která ji zaujme - její ostrý Dračí zrak si všimne malého dítěte, které má evidentní talent na Dračí Magii, zejména pak na černou složku - a toto dítě není potomkem ani rodu Val, a Rys. A co více, spolu s ním v kočáře cestuje i prastará Litka, která s ním rozhodně není příbuzná.
Koutkem oka zahlédne i jednoho ze spolucestujících, který si jí pozorně prohlíží - ten je pak talentovaný na červenou a Černou Magii. Jo si povzdechne, uvědomuje si, že teď jsou její priority někde jinde a pokud se bude po těchto osobách pídit, musí to počkat na později.
Bohužel ani věci ve Valdamiru se neubírají zrovna nejlepším směrem, alespoň ne zpočátku. Nejen, že se jí nepodaří přesvědčit Taravala, aby jí svěřil Nivalu, ale ještě se posléze v Hostinci Dračí Šupina málem dostane do konfliktu s Jarrikem, což není nikdo jiný, než právě ta osoba, která doprovázela kočár s Litkou a malým dítětem. Důvody pro obojí jsou nasnadě - Jo nemá dostatečnou důvěru Tarvala a ani Jarrika - Zejména Jarrik pak Jo pokaždé ostře sleduje, což ji následně vyprovokuje k tomu, aby ho přímo konfrontovala.
Jo byla vždy otevřené, upřímné a velice přímočaré povahy - a pokud cítí, že někomu hrozí nebezpečí, jedná občasně, alespoň z pohledu ostatních, podivně, jen proto, aby mohla dotyčného ochránit, bez ohledu na všechno ostatní - zde by se možná i našla jistá podobnost s Valrysovými stavy "šílenství", kdy se podobně jako on, Jo dokáže soustředit pouze na konkréní jeden problém a nevidí a ani vidět nechce, ostatní, postranní záležitosti. Chybí jí běžné společensky očekávané zábrany a grácie, což se často nesetkává s úplným pochopením.
Konflikt s Jarrikem se naštěstí podaří uhladit, i když ani poté, co se setká s Jo v soukromí, se jí nepodaří zjistit nic, co by ji uklidnilo. I když vnímá, že Jarrikovou snahou je, aby malé dítě ochránil, Jo stále znepokojuje jeho klid, a také to, že nevidí, že jeho snaha dítě ochránit se později může dostat do přímé kolize s jeho plánem, kdy se chce stát šampiónem Valgory. Jarrik rozhodně není v celé záležitosti sdílný, prostě a jednoduše Jo nevěří dostatečně. Ji to trápí, protože ze svého pohledu, ona chce jen pomoci. Řekne Jarrikovi, že hodně riskuje, ale on to nechápe - nezná souvislosti, které mu Jo nemůže dát a neví, jak by mohl někdo jako ona riskovat. On sám má na talíři své vlastní soustvo a vlastní problémy, kdy má pocit, že riskuje. Nechce ohrozit ani své vlastní plány a tak Jo odbyje s tím, že každý podstupuje risk. Jo bojuje se silnými emocemi, jak se jí vybavují hrůzy, které viděla, což ji připomene nebezpečí ze strany Valgory, které hrozí nejen jí, ale všem takovým, jako je ona, Nivala a právě to malé dítě. Věnuje Jarrikovi jeden upřený pohled, pokývne hlavou a odchází - je si téměř jistá, že Jarrik její Dračí oči zahlédl.
Nedá se nic dělat - Jo se vrací za Taravalem. Musí se pokusit získat důvěru místních tím, že jim pomůže s jejich problémy - což by za jiných okolností nebylo ale vůbec v rozporu s její povahou, ale v současné situaci to považovala za cestu, která vedla přílišnou oklikou - co když ti, které chce ochránit prostě čas, který bude muset vynaložit ke získání důvěry místních, nemají?
Od Taravala se dozvídá o místních problémech - Jedním z nich jsou i dva Trollové na mostě. Pak tu jsou Troglodyti, kteří si zabrali nedaleká políčka a to nemluvě o nemrtvých v místním hradu. Trollové jsou možná tím nejlehčím problémem - Jo řekne Tarvalovi, že není potřeba je zabíjet a slíbí, že zkusí vymyslet nějaké méně násilné řešení. Zároveň si v knihovně, která je jen o patro níž od Taravalovy úřadovny, vyžádá mapu místního hradu. Ten býval někdejšího času sídlem rytířského řádu Rytířů Ara - který ale Valgora nechala rozpustit.
Jo odchází z knihovny a mimoděk hodí zlaťák do kasičky, poté, co hobit Kryšpín Povidlo poprosí o malý příspěvek na chod knihovny. Ani se nezastaví, protože myslí už je někde jinde - Přemýšlí, jak vyřešit problémy místních.
Samotní Trollové jsou vskutku jednoduchým problémem. Vzhledem k tomu, že Jo má možnost komunikovat s duší Druida, který se zdržuje ve stromu s magicky aktivním místem, zjistí, že nejlepším řešením bude obnovit starou tradici - Pokud místní občasně donesou Trollům nějaký ten dárek v podobě dobrého žvance, Trollové nejen, že budou rádi, ale navíc nebudou mít důvod obyvatele Valdamiru plašit tím, že se na ty, kteří přichází k mostu, z divoka rozběhnou. Je přeci jasné, že si Trollové nebudou chtít vystrašit někoho, kdo jim potencionálně nese svačinu.
Při této příležitosti Jo najde i malý náramek, společně s košem hub a malým nožíkem. Zjistí, že náramek v sobě má Zelenou Magii a tak se rozhodne, že ho i spolu s nožíkem vezme Taravalovi - třeba bude toho, kdo náramek ztratil znát - na náramku je totiž i jakési věnování.
Jo se vrací do Valdamiru až za tmy - sotva se plouží, protože už téměr tři noci nespala - ale městečko je klidné a ona si tak trochu užívá toho ticha a ten fakt, že tu nesvítí tolik světel, tak jak je zvyklá z Hradce. Což jí dokonce umožní i najít dům, kde bydlí Taraval. Ale, to není všechno - v hradu, kde údajně nikdo nebydlí, se v několika oknech svítí.
Od Taravala se Jo dozvídá, že se v hradu ubytovala Kněžna Vittaria - Vrchní Valdaronthská Nekromantka, krom jiného tatéž osoba, kterou Jo zahlédla v kočáře s tím malým dítětem. Krom jiného se Jo s Taravalem domluví i ohledně situace s Trolly - Taraval říká, že řešení, které Jo nabízí mu zrovna dobrovolníky nenaláká - přeci jen, kdo by měl odvahu jít blíž k něčemu, co má čtyři metry a až doposud to místní spíše mělo snahu vystrašit? Řešení Taravala je humorné - dobrovolníkem, kdo přinese zítra Trollům oběd bude právě Jo, zatímco ti, kteří budou chtít, se budou - samozřejmě z bezpečné dálky - dívat. Jo se uchechtne - nemá s tímto plánem problém. Slíbí, že se před polednem zastaví do jeho úřadovny, aby mohli vyrazit i s dalšími dobrovolníky směrem k Trollům. Poté Jo popřeje Taravalovi dobrou noc - i když chvíli zvažuje, že by se vydala do hradu, aby pořešila nemrtvé, ale nakonec to zavrhne a jde se vyspat do hostince.
Během Magické excitace je Jo zkontaktována Nawrríkem - ten jí řekne, že se Skřítky našli hodně velkou "spičatou trávu" a jakousi knihu, která ji vyobrazuje. Z toho Jo pochopí, že jde o jakýsi druh dřevce, který kdysi používali někteří členové rodu Val k tomu, aby s ním probodávali své dračí nepřátele, ze "sedla" vlastního Draka. Nawrrík prohlásí, že nechce být nosičem trávy, což Jo velice pobaví.
Během noci pak Jo vzbudí intenzivní bouřka. Cítí ve vzduchu Modrou Magii, ale není schopná zjistit jakého je původu.
Druhý den, po výborné snídani a kávě - Jo si místní dva Elfy velice oblíbila - se vydává do hradu. Chce pořešit problém s nemrtvými a zároveň si přečíst informace z Magicky aktivního místa, které cítí kdesi hluboko v podzemí. Ale věci se vyvrbí trochu jinak.
Už v hradu se Jarrik opět setkává s Jo a říká, že Kněžna Vittaria se rozhodla Jo přijmout. Jo se zarazí - ona přeci o žádnou audienci s touto osobou nežádala. Jarrik je její reakcí pobavený. Ale co, podle všeho tahle Vittaria byla Nekromantka, a tak Jo napadne, že by setkání s ní mohlo být prospěšné v tom smyslu, že by mohly spojit síly.
Místní hrad chátrá. Je jasné, že poté, co byl hrad opuštěný, tak si místní pobrali všechno, co mělo nějakou hodnotu. Chodby zely prázdnotou a pokud zde něco bylo, bylo to to, co si přivezla právě Vittaria. Jednou takovou věcí je i obraz, který vyobrazoval přísně vypadající ženu v přílišně nazdobených dlouhých šatech - Jo si domyslí, že je to pravděpodobně Vittaria osobně, a opovržlivě si odfrkne - ty šaty jsou otřesné a ona by raději sežrala talíř plný mrkve, než aby si oblékla něco tak strašného. Jarrik je její reakcí pobaven.
Pohled na Vittarii pak skoro rozesměje Jo - Vittaria je evidentně dáma v létech, i když její odění vede k tomu, že si Jo s jistou dávkou obdivu pískne. Vittaria má na sobě stylizovanou zbroj černé barvy, pravděpodobně z nejakého druhu Baziliška. Krom jiného je Vittaria skoro knižní předloha toho, jak by si někdo mohl představovat typického uživatele Černé Magie. A aby toho nebylo málo, Vittaria sedí v houpacím křesle, ve kterém se občasně, jakoby mimoděk zhoupne. Jo cukají koutky, Jarrik je o to více pobavený. Jo si navíc vzpomene na Necromicuse - něco na stylu Vittarie jí ho připomene, což zcela upřímně řekne, načež Vittaria řekne, že ten dotyčný má dobrý vkus a že by ho ráda poznala. Jo jí věnuje jeden ošklivý pohled a vyhrkne, že on je "její". Vittaria se usměje - má velice typický úsměv.
Po chvilkovém rozhovoru, kdy dojde i na místní problém s nemrtvými, Vittaria překvapí Jo - chce si s ní udělat dámskou vycházku po hradním podzemí. Jo vnímá Jarrikovy obavy, i když neví, čeho přesně se Jarrik obává - a když ho s touto otázkou konfrontuje, dostane velice vyhýbavou odpověď. Vittaria posílá Jarrika pryč a pobídne Jo, že by měly vyrazit. Ale ne předtím, než řekne Jarrikovi, aby nachystal koupel - pro dvě osoby.
Vittaria se ukáže být velice excentrickou, ale chytrou osobou. Už po chvíli je jasné, že se Vittaria, krom jiného, snaží zjistit více o Jo a jejích schopnostech. To dojde Jo zejména poté, co použije magický teleport, aby se vyhla ne moc bezpečným schodům, a následné reakci Vittarie samotné. Dračí Magie, narozdíl od běžné Magie, nezanechává magická rezidua - a Vittaria to ví. Jo se rozhodne Vittarii konfrontovat - s tím, že by měla s ní přestat hrát hru. Nekromantka se usměje. Jo trvá na tom, že se jí Vittaria prostě a jednoduše má zeptat, pokud něco chce vědět, ale také trvá na tom, že nemá vůči ní, Jarrikovi a malému dítěti žádné zlé úmysly. Naopak - říká, že je v její povaze nevinné chránit. Vittaria se opět usměje - a přirovná celou situaci k zrcadlu. Jo nechápe, zatracená Nekromantka a její mluvení v hádankách. Proč nemůže alespoň někdo jednat na rovinu a říkat věci tak jak jsou?
Vysvětlení je nasnadě - Vittaria říká, že když se dívá do zrcadla a zvedne pravou ruku, je to levá ruka, která se v zrcadle zvedne. To, co může na první pohled nějak vypadat tak může být přesně naopak, přesně jako je tomu u zrcadla. A ona, Vittaria, by se ráda ujistila, že tomu tak v případě Jo není. Jo si odfrkne a utrousí, že kdyby se vydala do podzemí sama, měla by to jednodušší. Což jí Vittaria dala hned chvíli poté sežrat - když se setkávají s větší skupinkou nemrtvých a Vittaria jimi prostě a jednoduše projde, zatímco evidentně čeká na to, co udělá Jo. Ta po chvíli ztrácí trpělivost a za pomocí teleportu se jim vyhne.
V podobném duchu tak naše duo prochází skrz podzemí - horkokrevná Jo ještě několikrát pošťouchne Vittarii, protože nemá ráda takovéhle nepřímé jednání - Je čím dál tím více jasné, že Vittaria o Jo sbírá informace. O jejích schopnostech a možnostech. Zároveň se Jo od Vittarie dozvídá o historii rytířského řádu, který zde kdysi sídlil. Jeden z nemrtvých je pak jedním z pobočníků Velmistra - a i když se Vittaria pokusí jeho neúplnou duši spravit, nakonec se jí to nepodaří a je nucena ho odeslat tam, kam odchází všechny místní duše - do Stříbrné Fontány. To ji stojí nemalé množství sil - což Jo poznává, a své obavy vysloví. Vittaria se rychle upraví, což působí humorně a pak pokračují dál.
Na konci jejich společné cesty se pak setkávají s tím, koho dosud Vittaria nazývala "králem podzemí". Jak vychází najevo, jde o Velmistra řádu samotného a co víc, malé dítě je jeho příbuzným. Jo v duši Velmistra vnímá Dračí Magii, ale také to, že je jeho duše neúplná. I důvod neúplnosti si hořce uvědomuje - Velmistr ztratil svého Dračího partnera a na následky toho zemřel. Jo cítí příval smutku, když odhaluje historii toho, co se zde stalo. Po chvíli se obrací na Vittarii, a říká, že by měly vyřešit problém s nemrtvými - nechce, aby případně neublížili místním. Vittaria přikývne a řekne, že zřejmě bude muset i Velmistrovu duši poslat na ono místo. Jo se tahle myšlenka nelíbí, což vysloví dostatečně nahlas - přeci musí existovat jiné řešení.
A ono existuje. Vittaria nabídne, že si s duší promluví, i když to nebude jednoduché a výsledek je nejistý, protože duše je nekompletní a její schopnosti jsou v tomto ohledu omezené. Jo opět zaprotestuje - a nabídne se, že si s Velmistrem promluví - on má přeci Dračí Magii, což znamenalo, že ona by s komunikací měla mít daleko menší problém. Další úsměv od Vittarie prozradí skutečný důvod toho, proč Vittaria chtěla, aby s ni Jo šla - samozřejmě už o tom, co se nacházelo v samotných útrobách hradního podzemí dávno věděla. Jo se opět zeptá proč jí o svém úmyslu Vittaria neřekla rovnou - ta jen rukou lehce poklepe na místo, kde má Jo srdce, s tím, že řekne, že chtěla vědět "co se nachází uvnitř".
O něco později, kdy se Jo i s Vittarií domluví s Velmistrem na tom, aby propustil své "poddané", se pak tahle nesourodá dvojice vrací zpět z podzemí. Vittaria dovede Jo zpět do jednoho z pokojů, kde je už nachystaná prostorná lázeň. Nekromantka neváhá a poté, co ze sebe shodí všechno oblečení, do horké lázně vleze. Jo na ní chvíli nevěřícně kouká, ale pak se otočí, s tím, že počká, až se ona vykoupe a že si mohou promluvit poté. To by ale nebyla Vittaria, kdyby naší Jo opět nepřekvapila - Vittaria trvá na tom, aby se k ní Jo přidala - tedy, pokud od ní stále chce nějaké informace.
Co nikoho nepřekvapí, Jo se moc do koupele nechce. Nevěřícně kouká směrem na Nekromantku, a ta stále čeká.
No co se dá dělat, koupeli se Jo tentokrát nevyhne. A tak se Jo rychle svléká a ještě rychleji, poté, co se svlékne a odloží vše krom jejích amuletů, na které při své zbrklosti úplně zapomněla a se zavřenýma očima, aby Vittaria neviděla její jasně Dračí oči, skoro skočí do horké lázně. Netřeba podotknout, že tvářičky Jo dostávají hodně červený odstín.
Koupel s Vittarií Jo poskytne některé další informace - i když, tak trochu ke svému zklamání zjišťuje, že místní "odboj" je opravdu velice omezený. V současné době existuje jen menšina těch, kteří zažili dobu před Valgorou a těch, kteří ví, jak se věci ve skutečnosti mají. A ani to není zárukou toho, že se dotyčná osoba zajímá o dění na Silvenaru se snahou na tom něco změnit. není neobvyklé, že se najdou prostě tací, kteří o tom v zájmu vlastní bezpečnosti nemluví.
Vittaria sama o sobě balancuje na jakési pomyslné hranici toho, že pomáhá skrytě tam, kde je si jistá, že pomoci může, ale nevynakládá úsilí tam, kde by vystavila nebezpečí sebe samotnou a ostatní. Jo z toho není zrovna nadšená - je jí jasné, že pokud tady má uspět, potřebuje spojence. A zatraceně zkušené spojence. Cokoliv jiného by znamenalo jen obětování a ztráty na životech, které by byly ve své podstatě zbytečné.
Jednání Vittarie samotné je opatrné - za ta léta si zvykla neříkat věci přímo, což Jo občasně nutká si malinko rýpnout - přeci jen, ona preferuje jasné a přímé jednání a nějaké takové to tancování, kroužení a hraní si se slovíčky opravdu není v její povaze.
I identita malého dítěte je odhalena - Jeho jméno je Kronval - na což Jo zareaguje lehce rozhořčeně, a to zejména poté, co Vittaria objasní dřívejší Valdaronthské tradice. Na Silvenaru, jako takovém, má slovo muže v případě některých záležitostí vyšší váhu, než ženy. A na Valdaronthu, který byl tradičním domovem rodu Val tomu tak nebylo - protože rod Val si dělal věci dost po svém - čemuž napomáhal i ten fakt, že talenty spojené s Dračí Magií se dědily převážně v ženské linii.
Tenhle Kronval, syn Michala a Komtesy Karly Duryňské, byl unesen právě Vittarií a Jarrikem - jakožto nadaný jedinec na Dračí Magii. O Karle Duryňské kolují nehezké zvěsti - je krutá ke svému služebnictvu a libuje si v jejich trýznění. Není vyloučeno, že ona, jakožto šlechtična, a ještě navíc přicmrdávačka Valgory, tak doufá, že její syn, Kronval, se ujme vlády nad Valdaronthem, až přijde správný čas. Skrz Karlu a jejího syna nejen, že by Valgora získala kontrolu nad současně trochu rebelujícím Valdaronthem, ale zároveň by došlo k pošlapání tehdejší tradice rodu Val - protože tím talentovaným by byl mužský potomek.
Samotní Duryňští jsou dle Vittarie opravdu Valgořiny vlezdoprdelky a Jo požádá Vittarii, aby jí obstarala seznam měst, kde právě tito mají nějaký vliv. Chce se tím vyhnout přílišné vstřícnosti vůči nim - přeci jen, nepotřebuje, aby na ní někdo pŕípadně začal donášet.
Jo zmíní svůj cíl, že chce poměry na Silvenaru zvrátit. Vittaria se usměje, jak nostalgicky vzpomíná na dobu před Valgorou. Zavzpomíná na osobu ze své minulosti a přemítá, pokud by byla ve věku Jo, jestli by byla taky taková. Jo je zvědavá a samozřejmě se Vittarie zeptá na to, o koho jde - Vittarie se usměje, a řekne, že se o tenhle příběh podělí při příležitosti příští koupele. Jo bleskově vyletí z horké lázně - pro jeden den bylo vody dost - a poté, co se oblékne, skoro úprkem odchází od podivínské Nekromantky.

Krsťani a trio neposedných démon-dráčků

Noc Jo neproběhne podle plánu - na hoře Ristar se něco děje, a okolní vzduch je přesycený Modrou Magií. Jo to samozřejmě vnímá, a tak pozorně sleduje co se děje. Snaží se zjistit původ této magické aktivity, a to, co by místní mohli zamýšlet. A aby to nebylo tak jednoduché, ozývá se i Vesmírná Magie - to, co se tam děje je nějakým způsobem důležité. Jo si povzdechne - do Magické excitace se tam nemá šanci dostat, aby mohla něco zjišťovat, a bude muset vyrazit ráno. Tedy poté, až si zjistí informace. Rozhodne se strávit čas tím, že během noci bude sledovat, co se tam děje - a ono se opravdu něco stane.
Krátce po Magické Excitaci Ristar zazáří - Jo dojde, že ať už tam dělá kejkle kdokoliv, tohle byl magický portál. Zatracený portály. S těmi je stále nějaká potíž. Z portálu vylétnou tři malá světýlka, dvě se po chvíli ztratí, ale to třetí, to rychlými "přískoky" dohopká až do Stříbrného Jezera. Jo je schopná to vysledovat za pomocí svého Dračího Zraku.
Ze světýlka se vyklube malý dráček s divnými motýlími křídly - pochází z jakési vodní dimenze. Jde o démonka, který přišel skrz Silvenarskou bariéru společně se dvěma dalšími, kterým se ale nepodařilo uprchnout. Skupinka lidí, která tento rituál prováděla tím evidentně něco sledovala. Jo se ani trochu nelíbí to, co se zamýšlí udělat. Tahle skupinka chce využít tři malé démonky, aby donutili jejich krále k podepsání kontraktu. V podstatě jde o vydírání a je jasné, že Jo se rozhodne tomu udělat přítrž.
Je to opět Vittaria, kdo poskytne před cestou Jo informace - s největší pravděpodobností je za tímto kouskem skupinka lidí, kteří jsou místními nazývání "Krsťani". Před nějakou dobou se do Krstenu přistěhoval nějaký zbohatlík, a koupil si velký pozemek poblíž. Mělo jít o jakéhosi Mága, který věří, že na základě proroctví to bude právě on, kdo zachrání Silvenar. Od té doby nashromáždil několik dalších, a společně dělají magický bordel právě na Ristaru. Doposud byli považováni za převážně neškodné. Milý pomatenec od jisté doby vystupuje pod jménem Jazis.
Jo nemá času nazbyt - chce se na Ristar dostat co nejdříve. Důvod je nasnadě - pokud chtějí provést další rituál, dojde k tomu opět o půlnoci. Ale nejen to - po dnešní noci budou pravděpodobně totálně vyšťavení z Magie - tedy, méně nebezpeční pro horkokrevnou uživatelku Dračí Magie, pokud by došlo na boj. Najímá si, na radu Taravala, místního průvodce. Jejím společníkem se stává Filda Buřtík.
To se ukázalo jako dobrý nápad - Filda Buřtík opravdu cestu zná dobře. I když má Buřtík jisté pochybnosti o obuvi Jo - že prý cesta na Ristar není žádná sranda a pěkně to tam klouže. Jo si odfrkne - její boty z Dračí kůže, které pro ni zhotovil Valrys jsou přesně na takové situace jako dělané - což milému Buřtíkovi, k jeho překvapení, i předvede.
Ale zpět k cestě - Jo není extra sdílná o tom, co chce na Ristaru dělat. Přeci Buřtíkovi neřekne, že může dojít i na bitku. Samozřejmě, pokud by na to došlo, varovala by ho včas, ale jejím primárním cílem bylo vysvobodit dva zbylé motýlky... tedy, dráčky. I jejich jména byla bizarní, jak se dozvídá - Wrríkna, Janaj a Ksí. Ale to není všechno, tyhle tři potvory měly magické aury jakoby "naruby", ale jinak byly identické s těmi od Nawrríka, Naj-Naj a Neexe.
Janaj, který se zatím schovával v jezírku se začíná nudit a tak Jo zkontaktuje Nawrríka - kdo jiný by mohl být lepším bavidlem, než další Drak? K jejímu pobavení, když Nawrríkovi vysvětlí situaci - Nawrrík najde zalíbení ve Wrríkně, právě díky auře - ale co si budeme povídat, určitě i kvůli jménu.
Po dlouhé půldenní cestě, se Jo s Buřtíkem dostávají na samotný vrchol Ristaru. Krsťani si tady vybudovali takovou malou osadu. A co dělají Krsťani? Oni spí! Jo se uchechtne - tenhle plán půjde hladčeji, než doufala. Pokyne Buřtíkovi, aby se schoval a pak jde suverénně do srubu, kde detekovala Jazise, na základě jeho aury, ale i další dvě dušičky. Musí jít o Wrríknu a Ksí.
Jo otevře dveře, a ... Jazis opravdu spí. Jo začuchá ve vzduchu. Alkohol. Tvrdý alkohol. Uchechtne se. Takhle snadné to snad ani nemohlo být. Vezme dvě "akvárka" a postupně je odnese nedaleko, kde se schovává Buřtík. Proč bojovat s pomatencem, když není potřeba a když existuje takovéhle jednoduché řešení?
Po malém rozhovoru s Janajem se dozví, že ty "přískoky" jsou běžnou schopností jeho druhu, a tak Jo propustí Wrríknu a Ksí, a pošle je do Stříbrného Jezírka za Janajem. Jo se zazubí na Buřtíka - je čas odejít, než se Krsťani probudí a zjistí, že jim někdo vyfoukl motýlky. Jo rozhodně nechtěla být poblíž, až to zjistí.
Během cesty zpět Jo zosnovuje i plán, jak dostat tyhle vykutálené potvory zpět domů. Je k tomu potřeba vhodné Magicky aktivní místo, konkrétně modré barvy. Ristar by mohl posloužit dobře, ale to by znamenalo vydržet na Ristaru do příští Magické excitace. Takže - je potřeba jiný plán. Plán, který nezahrnuje opětovné setkání se s Krsťany. Alternativa se přímo nabízí - Bývalé místečko, kde Jo našla Antavala. Tohle místo se dá upravit do žádoucí podoby relativně jednoduše.
Další kroky Jo jsou tedy jasné - Vydává se na Antavalovo místo. Tedy poté, co řekne prckům, aby nedělali žádný bordel. To poslední, co potřebovala bylo, aby se o nich dozvěděli místní. Mohli by skončit v rybí polévce, a nebo ještě hůře, přilákat nějakého patolízala Valgory.
Cesta Jo do Antavalova bejváku se neobejde bez drobných vzrušení. Nawrrík prská, že s těmi malými je nuda, protože jsou to "mimina". Navíc se Wrríkně podaří se chytit se do jedné z rybářských sítí. Představa Jo o rybím steaku, nebo snad dračím, je opět relevantní. Proč ty zarápené potvory neposlouchají? Jo řekne Nawrríkovi, aby Wrríkna síť přehryzala a až uteče, tak ať už ji ani nenapadne vymýšlet blbosti. Krom toho narazí na dva pocestné - jednoho na koni a druhý jde pěšky. Dle výbavy jde zřejmě o místního šlechtice nebo rytíře a jeho sluhu. Těm se promptně vyhne, nechce riskovat nežádoucí pozornost.
Přes všechny patálie se Jo nakonec podaří Wrríknu, Janaje a Ksí odeslat zpět domů. Na chvíli se objeví i jejich král, Ríit - Kterému Jo objasní situaci, s tím, že by si tu svojí holotu měl více hlídat. Ríít lituje toho, že nemůže Jo za její pomoc nijak odměnit - v tomto případě má na mysli kontrakt. Jo totiž není uživatelem této magie. Jo se zazubí a podotkne, že ona prostě jen dělá to, co považuje za správné a to ne pro peníze či jinou odměnu.
Unavená, ale i přesto se Jo rozhodne docestovat na Valdir. Ve Valdamiru je stále co dělat, ale ona se potřebovala pořádně vyspat a do Valdiru to odsud bylo blíže. Ale jak to tak už s Jo je - plány a skutečnost se opět rozchází.

Dračí Prd jako překvapení

Na Valdir Jo dorazí v brzkých ranních hodinách. Během cesty opět narazí na dva pocestné, jak táboří poblíž malé zříceniny věžičky. Opět se jim vyhýbá, ze stejného důvodu jako předtím. Domněnka Jo je, že cestovali na Starý Valdir, ale jako většina obyvatel Valdamiru se nedostal přes Magickou bariéru.
Už ve Valdiru ji samozřejmě vítá Nawrrík, s tím, źe pro ni má překvapení. To by nebyla Jo, aby nevyzvídala, samozřejmě, že vyzvídá. K její úlevě je na Valdiru stále klid, a ani Skŕítci nedělají pŕílišnou neplechu. Ale, zpět k Nawrríkovi a jeho překvapení. Jo se nakonec podaŕí z Nawrríka vytáhnout, že se to týká Špekouna, a že by se na něj měla pořádně podívat. Jo se zarazí, dojde ke Špekounovi a asi půl minuty na néj civí. Nic. Nawrrík říká, aby se podívala pořádně. Jo dojde ještě blíž ke Špekounovi - a opět kouká. Pořád nic. Jo začíná být netrpělivá. Nawrrík zdůrazní "pořádně" a Jo to docvakne - Nawrrík samozřejmě myslel pohled za pomocí Dračího Zraku.
A opravdu - překvapení se koná. Milý Špekoun v sobě má zrníčko Dračí Magie, evidentně pocházející z Antavala. Jo uznává, že to vlastně dává svůj smysl, ale její pocity jsou smíšené. Na jednu stranu je ráda, že se pravděpodobně skrz Dračí Magii opět více přiblíží Špekounovi, ale na druhou stranu to pŕedstavuje i jistá rizika. Zejména na Silvenaru, kdy uživatelé Dračí Magie nejsou zrovna vítanou sortou. V případě Špekouna sice jeho Dračí Magie ještě není probuzená - ale i to je možná důvod toho, proč je to nebezpečné. Dračí Magie dokáže být nevyspitatelná a může se probudit prakticky kdykoliv - zejména, pokud se v jeho přítomnosti vyskytuje jiný uživatel této Magie a aktivně ji používá.
Co naplat - Jo zatřese Špekounem - nechce čekat až do rána, a tuhle novinku mu oznámí. Ten je viditelně rád, i přes komplikace, o kterých mu Jo řekne. Má zájem studovat a pošťouchne Jo, která je v ohledu této Magie daleko zkušenější než on, že by mu mohla dát rychlokurz. Ta protočí panenkama - Žádné "zrychlené studium" této Magie opravud neexistuje - i přes její nelibost. I ona, ve své netrpělivosti si uvědomuje, že pokud jde o Dračí Magii, je třeba nějaké té trpělivosti a hlavně, vysoké kontroly. Špekoun se tváří pobaveně - samozřejmě tím i narážel na netrpělivost Jo, která má vždy zájem o zrychlený výcvik. Ta so odfrkne, a pak si uvědomí jednu další návaznost.
"...Prde."
Áááno, Špekoun po svém vstupu do Dračí Guildy bude Dračí Prd. Jo vybouchne hřmotným smíchem, což probudí všechny zbývající obyvatele Valdiru - Valyrin, Itadakiho a Kalinitu. Jo trvá notnou chvíli, než se jí podaří popadnout dech. A jak jinak oslavit tuhle parádní událost? No přeci pořádným dobrodružstvím - pěkně společně. Valyrin podotkne něco o tom, že Jo vypadá hodně unaveně, ale Jo mávne rukou - po této dobré zprávě cítí nový přival energie a chuť se s něčím vypořádat.
A jak si paličatá Jo usmyslí, tak i činí - Spolu se Špekounem opouští Valdir, směrem na Valdamir. Další dobrodružství čeká.

Banditi vrací úder, a jeden Parejnok jako bonus

Z počátku společná cesta Jo a Špekouna probíha celkem poklidně. Vyměňují si informace, a Jo mu zároveň podává informace o Valdamiru jako takovém. Dojde i na tradiční štengrování, jak taky jinak. Špekoun by stále rád ten zrychlený výcvik v Dračí Magii. Vykutálený Hobit velmi rád poukazuje na neduhy Jo - ostatně jeho studentka je skoro knižním příkladem pro netrpělivost a horkokrevnost. Nicméně, jak se duo dostává poblíž mostu s Trolly, Špekoun zahlédne stopy krve v trávě. Oba zpozorní a Špekoun stopuje.
Nakonec se jim podaří najít jakéhosi muže v bezvědomí, jak do něj šťouchá jeden z Trollů. Při bližším pohledu - muž má roztrhané lýtko. Jo ho poznává - je to ten samý muž, který cestoval na koni, společně s další osobou, a kterým se dvakrát musela vyhnout. Špekoun nelení a používá své schopnosti k tomu, aby ho dostal do stavu, kdy na svá zranění nezemře. Nakonec se mu ho podaří i probrat, ale je stále zesláblý. Muž se představí jako Igor Bidlo, místní rytíř. Hned se ptá po svém panoši, Alfrédovi. Jo ho uklidní, jeho tělo nenašli a tak pokud někam šel, vrátil se do Valdamiru a dost možná šel i pro pomoc. Milý Troll bez dalšího zájmu o naši trojici odchází poté, co se Igor probere.
Už ve třech tedy pokračují na Valdamir. Jenže - varování Vesmírné Magie, které přišlo z čista jasna, jim cestu ještě drobet zpestřilo. Jo vnímá šest útočníků opodál, a cítí, že je její život v ohrožení - okamžitě sesílá ochranný štít na sebe samotnou a hbitě se krčí k zemi. To se ukáže jako dobrá volba, protože hned v zápětí směrem od útočníků vyletí šest šipek, jejím směrem. Magický štít Jo odrazí čtyři z nich. Dvě jí zasáhnou, ale ani jedna z nich se Jo nepodaří vážněji zranit. Jedna ze šipek dokonce sklouzne po Dračích šupinách a jen to zacinká. To ale milí útočníci nečekali. Jo reaguje rychle a zjišťuje, kdo a kde na né útočí.
A ejhle - jeden z útočníků není nikdo jiný, než milý bandita, jehož život v předchozím boji s nimi ušetřila, s varováním, že další šanci nedostane, pokud je tu zase nachytá, jak okrádají pocestné. Jo nelení, a její Dračí Magie udělá svoje, i když její "kamarád" práskne do bot prakticky hned poté, co jejich první útok neměl efekt, který doufal, že bude mít. Špekoun zdatně pomáhá, Igor je rád, že pro nikoho není dobrým cílem. Skupinku se podaří vyřídit rychle - Jo si získává špetku obdivu právě od Igora. Je každopádně rozhodnutá banditům utnout tipec - tohle přehnali. Koneckonců, z té celé slavné bandy už dle informací zbývali pouze tři. Tentokrát si Jo bere ouška banditů jako důkaz - ne že by jí šlo o výplatu, ale pořád musela nějak dokázat Taravalovi, že ona je někdo, kdo to myslí s Valdamirem, a tedy, i s Nivalou, dobře.
Sled událostí je zcela nasnadě - poté, co Špekoun s Jo dovedou Igora zpět do Valdamiru, a kde se setkávají i s Alfrédem a s hlídkou, se vydávají najít poslední tři bandity. Přeci jen, ten vyčůraný bandita pláchnul z boje rychle a možná je ve své hlouposti dovede přímo do jejich doupěte. Takže je nejlepší sledovat, dokud jsou stopy čerstvé. Ke štěstí Jo, a ke smůle naší bandití skupinky, Špekoun je vynikající stopař. A jak taky jinak - Špekoun doupě vystopuje.
Ve srubu jsou jen tři osoby, jak zjistí Jo za pomocí svého Dračího Zraku. Netřeba dlouze psát, že dojde na bitku a banditi dostávají to, co si zaslouží. Naštvali uživatelku Dračí Magie svým sprostým chováním vůči nevinným, a to se přece nedělá. Jo rozšiřuje sbírku oušek pro Taravala. Těmi předchozími, jen tak mimochodem, nakrmil svojí kočku. Takže, jinak - Jo sbírá ouška, jakožto další krmení pro kočku. Alespoň někdo z banditů bude mít něco dobrého. Krom toho ve sklepení se Špekounem objeví i věci, které si nakradli.
Zpět ve Valdamiru, Jo chce předat Taravalovi krmivo pro kočku, ale Taraval není na radnici, tak, jak by měl v tuhle hodinu. Zjišťuje, že v přístavu je rušno, a Taraval se nachází právě tam. A důvod místniho ruchu? Dle informací je ve Stříbrném Jezeře něco, co nadělalo paseku na jedné z místních bárek a zároveň to poranilo několik námořníků. Špekoun pomůže s ošetřováním raněných - což i hodně napoví o tom, co, a nebo kdo je napadl. Jde o zranění elektřinou, a tak se Špekoun domnívá, že jde o něco, čemu Zaklínači říkají Parejnok. Jo si pomyslí něco o velkém rybím steaku - jak taky jinak. Parejnok je potvora, která je schopná používat Modrou Magii a vyskytuje se zejména v místech se silnou Modrou magickou složkou. A nebo, v místech, kde se Modrá Magie byť dočasně, vyskytovala. Jo si povzdechne - Parejnok se dost pravděpodobně objevil poté, co ona byla nucena dočasně přenastavit Antavalovo Magicky aktivní místo, a zvýšit koncentraci Modré Magie - která se pak dostala do Stříbrného Jezera.
Co jiného mohlo napadnout Jo, než se s milým Parejnokem chtít vypořádat? Únava neúnava...šla by hned. Špekounovi se to opravdu nelibí, protože ví, že Jo sotva stojí na nohou, ale nakonec zachrání situaci tím, že Jo sdělí, že je stejně nejlepší tuhle potvoru lovit v noci, kdy vylézá ze své podvodní jeskyně. Jo zabručí, ale nakonec resignuje - je čas na pár hodin spánku.
Později, téhož večera se Jo se Špekounem vydávají na Parejnoka. Ale ještě předtím jsou zaskočeni, protože Dračí Zrak Jo objeví dušičku malého Kronvala, jak evidentně konverzuje s nenarozeným jedincem. Nelze si nepovšimnout, že i tento jedinec má vrozený talent na Dračí Magii. Samotná Jo si uvědomuje, že by měla Vittarii varovat, aby se jí Kronval takhle nepotuloval v téhto formě - a zároveň Vittarii upozornit na existenci tohoto nenarozeného dítěte. Samotný Parejnok dopadne dle očekávání, i když se to neobejde, k nelibosti Jo, bez zranění. Sice se jí podaří část jeho magického útoku oslabit, ale zbytek schytá. Špekoun vážnost zranění sníží, za mručení naší tvrdohlavé rudé palice, která samozřejmě trvá na tom, že to nic není, a že by se neměli zdržovat, když by se měla podat zpráva Taravalovi.
Ve Valdamiru je totiž, na to, že je pozdní noc, poměrně živo. Ani Taraval není u sebe doma, a ke svému překvapení ho duo Jo se Špekounem najdou ve své úřadovně. Vysvětlení se jim dostane - 36. Fira se pořádá takzvaný "Pentličkový Den", což je jedna z tradičních oslav ve Valdamiru, která vždy přiláká velké množství lidí, i z okolních měst. Jo, při své přirozené zvědamosti vyzvídá, co všechno tenhle Pentličkový Den obnáší - načemž jí Taraval sdělí, že zlatým hřebem dne je turnaj, kdy proti sobě nastoupí vždy dva soupeři, a svádí souboj - magie není povolená a i výbava je jednotná. Vyhrává ten, kdo první zasadí pět úderů svému protivníkovi, nebo pokud je protivník neschopen boje, či vyhozen z kolbiště. Bodné útoky nejsou povolené, aby se zabránilo vážnějším zraněím - i když zranění jsou i tak očekávaná. Zároveň jsou týmy poskládané dle Šesti barev magie - i když ne vždy jsou členové těchto týmů uživateli té konkrétní barvy a jejich příslušnost k barvě a týmu je pak symbolizována pentličkou, kterou toho dne nosí - odtud pochází i název oslav, tedy, Pentličkový den. Rudá, jakožto "domácí" bývá ve Valdamiru velice populární, a tak místa v tomto týmu jdou stylem Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Johauna nelení a do turnaje se přihlásí - jak jinak, než za Rudou.
Co naplat - pokud chce podat dobrý výkon, musí se Jo před tím pořádně vyspat, ale hlavně nechat Špekouna, aby pořešil i její zbývající zranění, která ona považovala do té doby za nepodstatné. Špekoun si na toto téma nezapomněl rýpnout, i když spíše v humorném duchu.

Pentličkový den a uctění odkazu předků

Ráno je hostinec u Dračí šupiny doslova narvaný k prasknutí. Jo zhltne snídani a spěchá, aby byla včas na turnaji. Taraval krátce zahájí den, ale pak předává slovo staršímu Trpaslíkovi - v zápětí vyplývá, že jde o turnajového veterána, ale co Jo zaujme ještě více, poznává v něm člena prastarého rodu Rys. Jeho jméno je Darzig a ačkoliv pochází ze Zvaranu, letošní turnaj uvádí právě on.
Samotný turnaj pak probíhá v průběhu celého dne - Jo rozhodně nedělá ostudu, i když v prvních kolech by málokdo čekal, že někdo cizí podá něčím zajímavý výkon. V turnaji je několik favoritů, a většina očekává, že vítězem bude rytíř Erav z Mušlové. Nicméně, Jo si postupně klestí cestu turnajem, kdy vyřídí své protivníky poměrně hrubým způsobem, který zanechává zlámané kosti - i když jeden ze střetů vyhrála spíše díky nešťastné náhodě - V souboji, kdy stojí proti Tarishe, která vyniká vysokou hbitostí, a její styl boje hodně připomíná jakýsi mix mezi Zaklínačem a využívání slabin protivníka, je to právě Jo, kdo prohrává. I když se jí podaří rány rozdávat zpátky, vidí, že Tarisha, vzhledem k pravidlům turnaje, má prostě navrch. Ale co Skřet nechce - Tarisha, při svém vysoce instinktivním stylu boje, jak ji Jo zažene do úzkých tím, že jí sebere prostor k manévrování, a připraví ji o hlavní výhodu, kterou nad Jo měla, Jo ošklivě probodne, do jedné ze slabin na zbroji. Jo si toho ani nevšimne, jak je zabraná do boje a adrenalin dělá své - ale jejich souboj je přerušen - Bodat se totiž nesmí, a tak Tarisha prohrává svůj souboj na základě porušení pravidel.
To už ale do vyhrazeného prostoru kolbiště nabíhá Špekoun, společně s Valdamirským léčitelem, který svoji specializaci propůjčuje, v případě, že by bylo třeba. Ale i Tarisha, která byla protivníkem Jo odhazuje rukavice a jde pomoci s ošetřením Jo, které chvíli trvá, než jí dojde, že je vlastně zle.
Naštěstí magie Špekouna, Tarishy a Atarala (jak se později dozvídají jméno onoho léčitele) udělá své, a Jo tak po mistrném zásahu od léčitelů odchází téměř bez újmy na zdraví (tedy krom další jizvy na břiše) a je schopná pokračovat v turnaji. Dostává se do samotného finále, kde se má utkat s rytířem Eravem, který je favoritem. Jo je jasné, že bude muset zvolit jinou taktiku než doposud - za pomocí Jarrika a Špekouna společně vydedukují možný postup - Erav preferuje štít, zatímco Jo nikoliv. A protože by Jo jen překážel, tak se ho rozhodne na začátku souboje odložit. Tak nějak očekává, že Erav udělá to samé - i když je připravena i na variantu, že to neudělá.
Finální duel se odehrává opravdu v čestném a rytířském duchu - Jo odkládá štít, a Erav činí totéž. A i když pravidla Jo nezakazovala na něj zaútočit, jak se odebral ke svým pomocníkům, aby jim odevzdal štít, tak to ona neudělá, a vyčkává na signál, kdy je Erav připravený. Obecenstvo ani nedutá, ale evidentně se jim toto zakončení turnaje velmi líbí.
První ránu, k překvapení osazenstva, zasadí Jo. Ta volí spíše obrannou taktiku, což jde proti její dravé přirozenosti, ale tohle rozhodnutí se jí nakonec vyplatí. Postupně uštědřuje svému protivníkovi ránu za ránou, a poměrem 5 ku 1 rovněž i vítězí v celém turnaji, za bouřlivého potlesku publika. Jo se stává vítězem celého turnaje, a jen sleduje rudý srpek měsíce Valinie, jak pomalu šplhá nad obzor. Darzig pak zakončuje turnaj krátkou ceremonií, a Jo krom drobných cen dostává i jakýsi medailonek - na který se ale nepodívá, protože jak je nucena sundat přilbu, zavírá oči a sklání se, aby nikdo neviděl její typicky Dračí oči. "Dobrá práce, děvče." prohlásí starý trpaslík Darzig, a Valdamirští opět tleskají. Ač si to Jo neuvědomuje a odmítá nad tím hlouběji přemýšlet - její výhra byla patřičně symbolická - nejen, že se jejímu týmu, reprezentující rudou magii podařilo uhájit prvenství, ale ona, jakožto potomek rodu Val, který je ve Valdamiru doma, zvítězila a tak příkladně uctila své pradávné předky.
Jen tak mimochodem, jak Jo odchází na bujarou oslavu, tak si konečně prohlédne medailon, který dostala jako trofej za vítězství v Pentličkovém turnaji - je na něm přilba, která je tolik typická právě pro členy rodu Val - k pobavení Nawrríka, který vyprskne smíchy - vzhledem k tomu, že jeho Dračí Partnerka má tendenci přilbu nosit - v Bezedném Pytli.
Noc je zakončená nejdříve soukromou oslavou vítězů, kdy si samozřejmě Newrrík postěžuje, že on na hostině není - a následně se Jo odebírá za Darzigem - věří, že pokud někdo má nějaké místní zajímavé informace, bude to právě on, a to i proto, že se někde musel dobrat k designu přilby na medailonku. A skutečně - Darzig při svých cestách nalezl jakousi mapu, která mu nedává pražádný smysl. Jo nicméně mapu vyluští - a pak navrhne, že by se oni dva mohli sejít druhý den a probrat toho více.
Jo se tak otevírá další příběh a seznam toho, co je potřeba ve Valdamiru dodělat stále roste.

Troglodytí problém a jedno shnilé jablko

Jak si Jo usmyslela, setkává se hned z rána (čti před polednem) s trpasličím válečníkem Darzigem. Dozvídá se něco málo o něm samotném, třeba i to, že se každý měsíc koupe na třicátého sedmého dne. I když koupel, v jeho podání, znamená omytí obličeje. Darzig vypráví o svých zkušenostech z mladších let, a říká, že během svých cest objevil nejeden zajímavý předmět. Vysvětluje to tím, že je občasně některými místy doslova přitahován. Jo pochopí, jeho vlastní Dračí Magie ho jakýmsi způsobem vede. Ostatně, i Darzig si uvědomuje, že to, co dělá Valgora je rozhodně špatně. Celkově je ale Darzig spíše rezignovaný, a Jo to trápí. Poté, co Darzig zmíní i ten fakt, že on umí válečnické údery, které se téměř nikdo, tedy krom něj, není schopný naučit, toho Jo využije, aby starého trpaslíka trochu namotivovala a řekne mu, že ona se to, co on umí naučit dokáže. Darzig je skeptický, ale Jo je neodbytná. Trpaslík si něco zabručí, ale nakonec svolí, a ukáže Jo jeden ze svých speciálních útoků. Jo nelení - samozřejmě se na to, jak Darzig útok provádí dívá svým Dračím Zrakem, což jí pomůže lépe porozumět tomu, jak proudí Dračí Magie, a tedy, i jak ji má použít ona k tomu, aby dosáhla toho, co jí Darzig ukazoval.
A vskutku - Jo se podaří Darzigův útok zopakovat. Ten má sice výhrady, protože její provedení z jeho pohledu mělo jisté nedokonalosti, ale Darzig pochopí. Jo je skutečně schopná se od něj učit. Ač to nedává viditelně najevo, je zřejmé, že mu to notně zvedlo náladu. V tu chvíli Jo nadhodí další nápad - že by mohli nějakou dobu cestovat společně - Darzig bz se mohl hodně naučit o Dračí Magii a získat nad ní větší kontrolu a ona by se mohla leccost naučit od Darziga. Trpaslík váhá, a říká, ať Jo přijde večer.
Jo souhlasí, a rozhodne se zajít za Vittarií, kdy doufá, že se od ní dozví další informace právě o Darzigovi. Ona, jakožto světaznalá, je excelentní zdroj informací. Nicméně Vittaria je v melancholické náladě, opět si s příchodem Jo vzpomene na svou dávnou přítelkyni a Jo je samozřejmě zvědavá, o koho jde. Vittaria není sdílná, ale souhlasí, že o tom Jo řekne při příležitosti koupele - tvrdohlavá Jo zaskřípe zubama a souhlasí - sejde se s Vittarií kolem osmé hodiny večer. Mimojiné Vittarii řekne i o svém plánu s Darzigem - Nekromantka varuje Jo - pokud by se Darzigova Dračí Magie probudila, mohlo by ho to vystavit přílišnému nebezpečí. Ona vždy preferovala skrytému pošťouchávání toho, co se kolem ní děje. A Ač to Jo chápala, a chápala důvody Vittarie, jí to nestačí. Uvědomuje si, že pokud chce změnit chod věcí na Silvenaru, dříve či později bude potřebovat spojence. Schopné spojence. Jo rezolutně odmítá vystavovat nebezpečí obyčejné lidi. Naznačí Vittarii, že má konečné řešení pro Stříbrnou Fontánu - bez toho, aniž by jí řekla o co konkrétně jde.
Plán je tedy jasný - setkáni s Darzigem a Vittarií. Ale co s načatým dnem? Jo si vzpomene, že zbývá problém s Troglodyty, kteří jsou nedaleko, koneckonců tihle smradi jsou důvodem, proč Malatian se Siriel nemají letošní sklizeň kávy, krom jiných problémů. V tu samou chvíli jí probleskne před očima vize - strom, a pod ním zelené jablko, které je zevnitř shnilé. Jo nechápe význam - ale cítí, že je to opět Vesmírná Magie, která se jí snaží předat nějaký vzkaz.
Na odpolední dobrodružství se vydává Jo se Špekounem - ten je rád, že může strávit zase nějaký čas se svou studentkou. Je to Špekoun, který stopuje, zatímco Jo pečlivě sleduje okolí. Dvojice skutečně najde Troglodyty, na políčkách nedaleko Valdamiru. Ti jsou během dne zalezlí ve vykopaných jámách. Spolu se Špekounem jich Jo napočítá asi patnáct. Jo se příčí je pobít ve spánku - mezitím Špekoun vysloví doměnku, že tihle Troglodyti byli pravděpodobně vyhnáni něčím ze svého brlohu a proto tu teď dělají bordel. A jaké jiné řešení by bylo lepší, než pořešit problém u kořenu a vykopat to, co vyhnalo Troglodyty z jejich původního domova?
Špekoun nelení, a nalezne stopy něčeho, co vede kamsi pryč od současného Troglodytího býváku. Plán je najít původní jeskyni a doufat, že ať už je vykopalo z bejváku cokoliv, tak se toho zbaví a pak se uvidí. Poté, co dvojice objeví i mrtvá, značně zohavená těla některých Troglodytů je jasné, že jsou na správné stopě. Jeskyni pak najdou bez dalších problémů, dokonce i brloh zvířete, které mělo tuhle hrůzu na svědomí. Ale co Skřet nechce, Jo pochopí, co se tu stalo - zvíře si udělalo brloh na Magicky aktivním místě, se silnou Zelenou složkou. Až na druhý pokus ale zároveň zjišťuje, že v onom místě je i malé množství Šedé Magie. Zvíře v jeskyni nikde nenajdou a tak pátrání pokračuje.
I pachatele nakonec Špekoun s Jo najdou, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Něco, co vypadá jako přerostý jezevec je totiž ovládané odkudsi z dálky a navíc to v sobě nese tvorečka se Šedou Magií. Je tedy třeba najít původce toho, kdo je za tohle zodpovědný. Dvojice se Jezevci vyhne a pokračují ve stopování - tentokrát je to Jo, kdo používá svůj ostrý Dračí Zrak.
Nedaleko najdou jeskyni, jejíž vchod je skrytý iluzí, což Jo samozřejmě prohlédne. V jeskyni objeví strom, ve kterém se ukrývá duše, která je ale notně protkaná Šedou Magií. Magicky aktivní místo pak velice připomíná to, které se Špekounem našli v jeskyni od Troglodytů - musí jít o někoho, kdo se tu ukryl, a kdo toto místo ovlivnil. Ať už to bylo jakkoliv, Jo cítí, že tohle je to, před čím ji varovala její Vesmírná Magie a byla zatraceně ráda, že zdánlivě jednoduchý problém s Troglodyty nepodcenila.
Dochází k boji, a Jo společně se Špekounem potvoru ze stromu nejdříve vypráskají, a pak zlikvidují. Ještě se ujistí, že je skutečně po něm, než odejdou - Magicky aktivní místo i strom se zbavují své Šedé složky a dochází k jejich obnově. Takže už zbývá jen vyřešit Troglodyty, aby se ideálně nastěhovali zpět do svého bejváčku a dali Valdamirským pokoj. Na cestě zpět Jo zkontroluje obřího Jezevce - i on je čistý od Šedé Magie, nicméně tuhle přerostlou mrchu tu nemůžou nechat a tak ho se Špekounem rovněž zlikvidují.
Problém s Troglodyty se Jo rozhodne vyřešit vychytrale - za pomocí Dračí Magie jim vnukne, že se mohou vrátit do své jeskyně, protože nebezpečí již pominulo. Zbývá jen zajistit, že to opravdu udělají - Špekoun se rozhodne tu zůstat a dohlédnout na to. Pokud by tenhle plán nevyšel, ta alternativa je prostě pobít tu stále byla, i když byla méně preferovaná.
Jo se vrací do Valdamiru, spokojená, že je další problém vyřešený a vydává se za Nekromantkou - čas na další, téměř zapomenutý, ale tragický příběh.

Rivala a Vittaria, přítelkyně z dob dávných

Vittaria se už od samotného příchodu Jo chová podivně. Je oblečená v modrých šatech, namísto své běžné černé, a je myšlenkama jakoby mimo. I k Jo samotné se chová podivně, což se potvrdí poté, co dojdou do místnosti s horkou lázní, Vittaria pokyne směrem k Jo, aby jí rozepla šaty. Samozřejmě, Jo ve své společenské nemotornosti na chvíli zpanikaří, a to se projeví jejím typickým způsobem - tvářičky Jo dostanou krásně sytě rudý odstín. Nakonec ale šaty Vittarii rozepne a ta se spokojeně usměje, vysvleče se a vleze do horké lázně. Jo pokrčí rameny a také se svlékne - i když s tím moc nespěchá a vleze za Nekromantkou.
Vittaria je stále téměř v jakémsi tranzu a vypráví příběh způsobem, jako by se jeho události děly právě teď. Jakoby Vittaria hledala porozumnění, možná i radu. Stojí totiž před rozhodnutím - jestli studovat Bílou Magii a nebo naopak Černou - jenže studium Černé Magie by znamenalo, že by se ona vzdálila od své dobré přítelkyně, Rivaly. Naopak studium Bílé by znamenalo, že by mohli i nadále být spolu. Jenže - Rivala se v poslední době zkamarádila s mladíkem, který stejně jako Rivala tíhnul k Rudé Magii, a tak se Vittarii zdálo, že se od sebe vzdalují, vzhledem k rozdílu v osobních zájmech. Jo nabídne radu - ale obratem zjišťuje, že to není to, co Nekromantka chce - ta prožívá dávnou vzpomínku, a v té ona, Vittaria, vyhledala společnost svého mentora, Nekariose, aby se mu mohla vypovídat. Koneckonců tímto jménem Jo i osloví, a ta pátrá za pomocí svých Dračích smyslů, aby pochopila o co jde. A kdesi v hloubi mysli jí z nějakého důvodu probleskne tvář Necromicuse. Je Nekarios nějakým způsobem vázaný na Necromicuse? A jestli ano... jak?
Příběh pokračuje - Jo se dozvídá, že Rivala je z městečka Rivar - jehož lokaci, jak tak pátrá v Dračí paměti a vybavuje si mapu Valdaronthu, nenachází. I to se vysvětlí. Rivar byl zničený během běsnění Valgory a jediné, co po něm zůstalo byla Křivověž. Byly to právě tyto události, které přivedly Vittarii ke konečnému rozhodnutí studovat Černou Magii a které ji poznamenaly natolik, že Bílá složka z její osobní aury téměř vymizela, právě na úkor té černé.
Vittaria se vrací myšlenkami do současnosti a vypráví Jo o Rivale - trochu posmutněle, ale přece - Je to právě Rivala a její horkokrevná, přímočará povaha, která je tolik podobná té od Jo. A co více, Vittariin mentor, Nekarios, je nezvěstný, a Vittaria je si téměř jistá, že uprchl ze Silvenaru - nicméně neznámo kam. Jo se v duchu zapřísáhne, že se pokusí zjistit něco více.
Ponurá nálada obou opadá poté, co Jo jen tak mimoděk Vittarii zmíní její odpolední dobrodružství s šedým potvorákem. Vittarii to nedá, a rozhodne se, že se na místo jeho zhynutí vydají společně a ujistí se, že opravdu zkapal. To se tedy vyvrbí v neočekávané noční dobrodružství, zakončené překvapivým objevem, že milý hajzlík se opravdu zdatně ukrýval a hodlal se po Magické Excitaci opět zabydlet v notně pochroumaném stromu. Vittaria mu nicméně zatla tipec a navíc si jeho dušičku čapla do drahokamu.
Mezitím se Špekoun ozývá Jo - Troglodyti se stáhli do své jeskyně.
Nad ránem se tak Vittaria a Jo navrací do Valdamiru - aby se objevil další problém, který je neodkladně nutné řešit. Blíží se jeden ze Šampiónů a není jasné, kam přesně vedou jeho kroky - ale ať už vedou kamkoliv, nevěstí to nic dobrého.

Nehoda ve Skryté

Je to právě Vittaria, kdo informuje dvojici Jo a Špekouna o pohybu milého Šampióna. Ten se dle všeho nejdříve potuloval právě okolo Křivověže, a následně pak skončil ve Skryté, s poměrně vážnými zraněními. Jo si odfrkne - kdy je nejjednodušší milého Šampióna najít a zlikvidovat ho? Když ví, kde ho hledat. Samozřejmě, detail, jak to provést v tu chvíli už neřeší - co je ale jisté, je ten fakt, že je třeba vyrazit co nejdříve. A aby to nebylo tak jednoduché, Vittaria cestuje s nimi. Což poskytuje několik výhod - doprava bude snazší - Špekoun bude vozka, zatímco Jo a Vittaria pojedou kočárem právě milé Nekromantky. Navíc, Vittaria je místními poměrně oblíbená, což otevírá naší dvojici další vrátka, co se týče informací a celkové spolupráci.
Nikdo nelení, a nesourodá trojka narychlo cestuje do Skryté. Počasí stojí za draka, ale i to hraje do karet vychytralé Nekromantce. Dává jí to důvod zůstat ve Skryté přes noc, a tedy, více času k tomu zosnovat plán, jak se zbavit Šampióna. Ten se opravdu nachází v místním hostinci a je na tom věru zle. Vittaria sehraje divadélko pro místní štamgasty a doslova si je omotává okolo prstu. Jo pochopí, že tohle je zcela běžný způsob toho, jak si Vittaria získává přízeň.
Původní plán bylo Šampióna zlikvidovat tak, aby to vypadalo jako že se ožral a náááhodou vypadl z okna. Ale Jo napadne daleko důmyslnější řešení - vzhledem k divadélku, které sehráli i v hostinci, a vzhledem ke schopnostem Špekouna, coby léčitele bylo snazší a logičtější zařídit drobnou výpomoc pro Šampióna, kterou by obstaral právě Špekoun, coby léčitel. A pak tu je Vittaria - Nekromantka, která je schopná zlikvidovat mrtvé tělo téměř na lusknutí prstů. Takže to celé bude vypadat, že po výpomoci od Špekouna se Šampión prostě rozhodne odjet. Chce to pořešit jeho vybavení a koně - ale to už je to nejmenší. Past má dle plánu sklapnout večer - což dává prostor Vittarii si ještě zajít do knihovny, zjistit si jestli tam nemají nějakou zajímavou literaturu. Bere si Jo, jakožto svého "ochránce" s sebou.
I cesta do místní knihovny se ukáže být velice produktivní. Vittaria objeví jednu z knih, která ji zaujme, a zaujme i Jo - protože listy, které vypadají na první pohled jako prázdné, a které je schopna číst pouze za pomocí svého Dračího Zraku, obsahují důležité informace - mimojiné i to, že ze Skryté existuje tajný průchod přímo na Starý Valdir. To vyburcuje Jo k lehké panice - dochází jí, proč tu milý Šampión čmuchá a o to více si uvědomuje, že je potřeba jej důkladně zlikvidovat. A co více - zřejmě se to neobejde bez konfrontace místního šéfa - Morgana ze Skryté. Jo je v tuhle chvíli jasné, že minimálně on o tomhle musí vědět.
My o Skřetovi a Skřet je tu - Morgan ze Skryté vysedává v hostinci, jakoby náhodou. Vittarii je jasné, že na jejich přítomnost byl upozorněn. Jo přihmouří oči - nebylo by přeci jen snazší spojit síly? Jejich cíle, dle toho, co vnímá z Morgana, nejsou až tak odlišné. Vesmírná Magie to potvrzuje, i když postoj Morgana je "Své problémy si řeším sám." Jo si odfrkne, na něčí paličatost dnes neměla ani čas a ani náladu. Na její popíchnutí tak Vittaria sehraje další scénku, tentokrát pro samotného Morgana - s jasným motivem - zjednat si soukromé setkání právě s ním.
Morgan z toho není nadšený, ale na Vittariinu hru kapituluje, i když se skřípěním zubů. Je mu totiž jasné, že to celé Vittaria na něj narafičila tak, aby nabídku k setkání s ní nemohl odmítnout.
Vittaria si potrpí na dramatičnost, a chvíli jí trvá, než předá slovo již notně netrpělivé Jo, která nervózně přechází po místnosti, když se konečně již v soukromí sejdou s Morganem. Ta nelení, a odhalí mu svou tvář, její Dračí oči upřené jeho směrem, s tím, že mu vysvětlí, jak je to se Starým Valdirem, a že je to právě jeho Skrytá, která je jednou z cest právě na Valdir. A vzhledem k tomu, že její přátelé jsou právě tam, tak Morganovi prostě oznámí, že Šampión prostě bude mít nehodu. Trpaslík se uchechtne - On už jednu nehodu měl, jen nebyla dokonána. Šampión totiž čenichal příliš blízko právě tohoto průchodu a bylo to díky důmyslným pastem, které Morgan a jeho lidi nastražili tak, aby neprošel nikdo nezvaný.
Plán zlikvidovat Šampióna klapne - díky talentu Špekouna, coby lidumila a mile vypadajícího Hobita to nebylo ani tak těžké. Ten ho přesvědčil, aby jeho pomoc přijal a ještě mu za to je dobře zaplaceno. Jeho pokoj je vyklizený, dokonce se u něj najde drahokam s duší, která evidentně patří nějaké Val. Co vyjde na povrch o něco později, je důvod proč. Nawrrík se ozývá Jo v momentě, kdy se má řešit likvidace koně, který patřil nyní zesnulému Šampiónovi, stím, že "Já chci pořešit koně." Vittaria pojistí úspěch celého plánu tím, že změní pamět šampióna tak, aby to vypadalo, že se utopil v jezeře u Křivověže, a tedy, informaci o průchodu do Valdiru nikdy nezískal, a tak ji ani nepředá Valgoře poté, co jeho duše odejde do Stříbrné Fontány.
Již s Morganem, se Jo vydává prozkoumat to, co má být tajný průchod do Valdiru. Ten je chráněn magickou bariérou Draka Antavala, tak jak je tomu u samotného Valdiru. A za pomocí tohoto Drahokamu se milý Šampión přes tuhle bariéru chtěl dostat, a to konkrétně na den Magie, kdy je dle slov Antavala bariéra slabší. Jo si oddychne - dost možná tím, že Šampióna zlikvidovali zabránili potencionálně nebezpečné situaci, která mohla vyvstat pro její přátele na Valdiru.
Morgan je sdílnější, a vezme Jo do hrobky svých předků - důvod je nasnadě - jsou tam pohřbíváni ti, co "něco ví", tak aby se jejich informace nedostaly k Valgoře a zároveň mohou poskytnout informace i Jo. Ona hrobka je totiž vystavěna přímo na Magicky aktivním místě, které má zabránit tomu, aby duše mrtvých odešly do Stříbrné Fontány, které Jo začala přezdívat Stříbrný hajzlík". Samozřejmě, ze strany Morgana toto gesto, kdy Jo vzal do této hrobky není úplně nezištné - Doufá, že se obnoví spolupráce mezi Skrytou a Valdirem, tak jak tomu bylo dříve, a jednou se Skrytá vrátí do dnů své slávy. Rod Morgana totiž průchod do Valdiru stráží už po generace, a je to až tímto dnem, kdy Morgan má pocit, že to k něčemu je. Jo přislíbí, že oboustrannou komunikaci zajistí - koneckonců i ona uvítá, pokud Morgan a jeho lidé budou jejíma očima, přímo ve Skryté, a bude existovat jednoduchý způsob, jak tyto informace předat.
V oné hrobce se Jo zkontaktuje se dvěma dušema, které patřily předkům rodu Val, které sloužily jako mentorky pro mladé Valinky - jedna z nich se dokonce uvolí, že bude "následovat" Jo do Valdiru, a to za pomocí svého amuletu, do kterého si naleze. Jo ji tak může "odložit" v jezírku u Valdiru, do doby, než bude možné s duší udělat něco více.
Mezitím se s Antavalem domluví pořešení Magické bariéry, tak, aby Morgan a jeho lidé mohli komunikovat s Valdirem. Je nutné i odházet zával, který blokuje tuto tajnou cestu, ale to není nic, s čím by si současní obyvatelé Valdiru neporadili. Morgan i Jo považují své setkání za úspěšné - Vykutálený Trpaslík dokonce debatuje nad tím, zda si otevře láhev chlastu, kterého může, díky současné situaci, vychlastat za svůj život jen omezené množství. Jestli to ovšem Morgan udělal, či nikoliv, na to Jo nemá čas čekat.
Druhý den ráno se tak trio Vittaria, Špekoun a Jo vrací zpět do Valdamiru. Den Magie se kvapem blíží a je nutné udělat jisté přípravy.

Šmejdi Durynští kují pikle

To by nebylo, aby se nekonalo další nemilé překvapení. Při příjezdu do Valdamiru se naše skupinka setkává s někým, o kom vyjde na povrch to, že je přicmrndávač rodu Duryňských. Ten je nalezený zraněný nedaleko Valdamiru - díky důvtipu Špekouna se z něj podaří vydolovat, že má důležitý vzkaz pro Šampióna a následně ho přesvědčit, že Špekoun je vlastně důvěryhodný natolik, že mu tuto zprávu doručí.
Tím ale nemilá překvapení nekončí. Jo si všimne, že v okně hrádku, kde v současné době přebývá Vittaria, je provaz. Je to v místech, které evidentně Vittaria nepoužívá a Jo si domyslí, že je dost možné, že o tom Nekromantka nemá ani potuchy. Navíc, vzkaz od "poslíčka" pro Šampióna také nepřidá na klidu - "Sejdeme se třetího u majáku poblíž Stavrosu, mám pro tebe nabídku, která se neodmítá", a jako podpis jednoduché, velké V. S touto informací později, téhož dne, spěchá za Vittarií, když si právě všimne toho provazu.
Už s Jarrikem a později i se Špekounem pak zjišťují, že si kdosi u Vittarie zařídil docela pěknou skrýš, s alchymistickými ingrediencemi, zbraněmi, ale hlavně, uniformami, které nesou znak Michala ze Stavrosu. Špekoun napočítá výbavu tak pro patnáct lidí. I alchymistické vybavení docela dobře odhadne, k čemu je. A co víc, ve zdi pak najdou falešná pečetidla, a to zejména samotného Michala ze Stavrosu, ale i Taravalovo. Hlavní vzkaz je mít "Vše připravené na čtyřicátého-prvního.".
Sled událostí je zřejmý: Zjistit, kdo to tu chystá a zlikvidovat příjemce "zboží". A aby toho nebylo málo, je potřeba přesvědčit Taravala, že ve Valdamiru není bezpečno a že by on, i Nivala měli vyrazit na Valdir, a nejlépe společně s Kronvalem - protože on, dle všeho, má být cílem celého komplotu, jak vychází na povrch později a o kterém se Jo domnívá, že se má odehrát právě na Den Magie. Celé je to nafingované tak, aby to vypadalo jako útok ze strany Michala ze Stavrosu, pod zámiňkou toho, že Taraval údajně Kronvala vězní a nechce jej propustit s Jarrikem za ním. Vittaria, i na základě vzkazu od poslíčka, a vzkazu který našli u ní v hradě, vydedukuje, že je za tím vším jedna osoba - Verek Duryňský. Ten má být jakási šedá eminence rodu, který často spřádá plány tohoto typu. I ona si uvědomuje naléhavost situace - ale uvědomí si ji i ti ostatní?
Chce to nějakou tu trpělivost, ale i vyjednávání, ale nakonec se podaří přesvědčit Taravala, aby se na Valdir vydal, i se svou dcerou - i s Darzigem, Vittarií a Kronvalem. Celé se to zorganizuje tak, aby nepřítel neměl ani nejmenší ponětí, že mu zamýšlené oběti prchají pod nosem - i když Taraval se druhý den musí do Valdamiru vrátit, protože jeho nepŕítomnost by právě s blížícím se Dnem Magie vyvolala až přílišnou pozornost.
Poté, co jsou klíčové osoby mimo nebezpečí tak zbývá pořešit pachatele, kteří operují přímo ve Valdamiru. Jarrik s Jo si tak první noc nejprve odchytí trpaslíka, který má tu smůlu, že z dvojice, která do hrádku v noci přišla odchází jako poslední - důvod je nasnadě - Jo se podařilo si auru prvního odcházejícího zapamatovat, a pokud by jej nezlikvidovali dostatečně potichu, mohli by toho druhého vyplašit, což rozhodně nechtěli. A tak milý trpaslík dostane co si zaslouží, s tím, že druhý večer následuje jeho čtvrt-elfí kamarád. Bohužel se to nejde bez zranění, protože čtvrt-elf je vychcaný, a v době, kdy si na něj Jo, Špekoun i Jarrik počíhávají, ten něco zavětří a je mu jasné, že má problém. Sešle oslepujíci kouzlo, jak leze dolů po provazu a doufá, že tím dostatečně oslepí své nepřátele, aby se mu podařilo uprchnout.
Jenže Dračí Zrak se mu oblbnout nepodaří, a tak Jo reaguje rychle a volí kalkulovaný risk, kdy je jí jasné, že se to bez jejího zranění neobejde, což je stále lepší varianta než to, že se čtvrťákovi podaří prásknout do bot - za pomocí svého speciálního útoku se na něj vrhá a doslova ještě ve vzduchu jej velmi vážně zraní - a i když ona dopadá tvrdě na zem, s několika polámanými žebry a rozbitou palicí, stačí to na to, aby ho mohla dodělat ještě předtím, než stihne něco vymamlasit, protože jeho pád byl o to více nekontrolovaný, než ten Jo.
Zranění, nezranění, na to Jo nemá čas - je třeba zorganizovat likvidaci těch, kteří si dle informací, které Vittaria vytáhne ze čtvrt-elfa, tedy, spíše z jeho dušičky, mají vyzvednout zbraně a alchymistické přípravky po Magické excitaci téhož dne, poblíž Stříbrného Jezera. Na to Vittaria zařídí výpomoc od jednoho z Mágů, který ukryje připravenou jednotku, která má eliminovat nepřítele, za pomocí Magie tak, aby nejen nebyli pod hustou mlhou vidět, ale ani slyšet - ve stejných podmínkách to ostatně bylo domluvené i pro skupinku, která se měla pro svou výstroj dostavit, tak, aby si jich nikdo nevšiml, takže to bylo vymyšlené velice precizně. Onen Mág z toho ale vůbec není nadšený, ale ani on není schopný odmítnout někoho, jako je Vittaria. Hlavně se na nic neptat. Nechce se zaplést do něčeho nad své vlastní možnosti.
Jo, Špekoun ale i Jarrik pak jsou ti, kteří pomáhají s organizací jednotky, kterou jim dal k dispozici samotný Taraval. Nepŕítel opravdu dorazí tak, jak bylo domluveno, a dopadá dle očekávání - i když si Jo všimne, že jeden chybí, a reaguje okamžitě - je třeba ho najít. Špekoun si toho evidentně všiml také - a udělal to samé - peláší po jeho stopách. Jenže Špekoun si toho všiml ještě dříve než roztěkaná Jo. A je to nakonec i on, komu se podaří uprchlíka sejmout.
A důvod, proč se zrovna on dal na úprk? Byl velitelem jednotky, kterou si najali Duryňští, z místních lapků a různých pochybných individuí, jakožto výše postavený v rámci těch, kteří slouźí právě Duryňským, a když zahlédl silulety trpaslíka a ten, kdo měl být čtvrt-elf, jak se s polu nezávazně, až přátelsky baví, zpozorněl. Ti dva se totiž dle jeho informací neměli vůbec rádi a proto mu tohle přišlo divné. Dal si dvě a dvě dohromady, pochopil, že jde o past a tak se snažil prásknout do bot. A co hůř - Samotný Verek se tu někde pohybuje s vlastní lodí a kuje pikle. Jo toho má ale už dost - rozhodne se věci vzít do vlastních rukou, nebo snad radějí, vlastních Dračích drápů. Vereka je potřeba zlikvidovat - poté, co se společně se svými přáteli dovtípí možné lokace, kde se Verek i se svou lodí nachází. Krsten. Místo, kterému se mnozí v současné době vyhýbají obloukem. Takže kam jinam by se mohl ukrýt?
Je to riskantní, ale nejrychlejší řešení někoho, kdo má stát za nejedním plánem a podrazem, které přicházejí od Duryňských. Pokud je on mozkem, hlavou rodu, je potřeba tu hlavu urazit. Nebo, ještě lépe, spálit. Pod rouškou tmy se tak Jo vydává, již ve své Dračí podobě, zlikvidovat Vereka a jeho loď. Tu najde poměrně snadno, a na základě svých informací najde i samotného Vereka - jindy by váhala, ale tady ne - směrem na jedinou zaparkovanou loď, poblíž majáku u Krstenu tak vzápětí chrlí nejedna salva ohně. Jo je precizní a ujistí se, že právě dušička Vereka opustí tělo, než odletí zpět na místo setkání se Špekounem. Notně vyčerpaná, ale úkol byl splněn.
Je čtyřicátého druhého Fira, brzké ráno a do Dne Magie tak zbývá už jen jediný den. A Jo usoudí, že musí Špekounovi předat jednu nemilou zprávu - Špekoun musí do Valdiru. Jakožto někdo s nekontrolovanou Dračí Magií byl dle Jo Špekoun v nebezpečí. Jo mu připomene doby, kdy i ona měla problém tuhle nevyzpytatelnou Magii kontrolovat - a to zejména na Dny Magie. Ač nerad, Špekoun se podvolí a přislíbí, že se odpoledne vydá na Valdir. Jo se rozhodne se na pár hodin prospat v hostinci - opět toho za posledních pár dní nenaspala a tak to chtěla alespoň trochu dohnat. Plán byl, že se do večera dospí, tak aby byla čerstvá právě na Den Magie.
Ale věci ne vždy jdou podle plánu. A tohle byl jeden z takových dní.

Zase ti Krsťani!

Jo nespí ani dvě hodiny, když ji vzbudí hlasitý křik z ulic Valdamiru. Ve Valdamiru zavládá panika, a Jo brzy pochopí proč. Nad Ristarem se objevila magická trhlina a prudce se zvedá vítr. Jo se tohle ani trochu nelíbí a je jí hned jasné, kdo za tímhle stojí. Zase Jazis a ta jeho banda pomatenců. Nikdo jiný by totiž nebyl tak blbý, aby si zahrával s Magií takovýmto způsobem. Ale ať už tam dělali cokoliv, Jo byla pevně rozhodnutá tomu udělat co nejrychlejší přítrž. Což tedy z její strany vyžadovalo drobný risk a kreativitu, ale při své mazanosti nakonec problém rychlé přepravy vyřešila. Mág, který vypomohl během likvidace nepřítele, který měl za úkol dělat bordel ve Valdamiru na Den Magie z jejího nápadu ale není vůbec nadšený. Zdůrazňuje, že se ale opravdu do ničeho nechce namočit. Nakonec ale svolí - ale to není všechno. Jo si vzpomene na svého někdejšího "přítele", Větrného Elementála, kterému pomohla kdysi na Arathrinu - aneb kdo jiný by mohl pořešit ten vítr a poslat ji obratem tam, kam potřebuje, za minimum času? A protože Jo není zrovna Elementální Mág, s kontaktem s touto entitou jí pomůže Jarrik.
Zanedlouho Jo tedy doslova padá z nebes, přímo do Magického obrazce, kde šest Mágů a Jazis něco kutí s drahokamem, který je uprostřed. Jo se dlouho nerozmýšlí a drahokam si bere, a využívá své schopnosti k rychlému přesunu z magického septagramu. Drahokam není ani trochu přátelský, protože z něj doslova vyčnívají drápy draka, plné Šedé Magie, a Jo doufá, že jakmile se dostane mimo působení šestice Mágů, bude se tahle potvora nucena stáhnout zpět do kamene a ona ho bude moci hodit do Bezedného Pytle. Úmysl je zřejmý - vzhledem k situaci na Silvenaru to tak pobláznění magikové nebudou mít vůbec snadné ten šutr získaz nazpět, poté, co skončí v Bezedném Pytli od Jo.
Tenhle nápad Jo vyjde a tak kámen končí v Bezedném Pytli. To, že ale někdo takhle na drzo kámen vyfoukl se rozhodně nelíbí skupince Mágů a ti se rozhodli Jo pronásledovat. Jenže, Jo je ve výhodě. Nejen, že oni neznají její schopnosti, ale pokud by ji zabili, tak se stejně ke svému kameni nedostanou. A protože se Jo i tentokrát chce vyhnout zbytečnému krveprolití, rozhodne se jim to tak i říct. Jejich postup směrem k Jo nezpomalil ale až do doby, kdy jim Jo jasně dokáže, že když něco hodí do Bezedného Pytle, tak to prostě nejde "jen tak vysypat". Je to právě Jazis, komu to dojde. Jo mezitím sleduje trhlinu na nebi, která se začíná zmenšovat.
Ke svému štěstí, Jazis není tak hloupý, jak se mohlo na první pohled zdát. Nechá si situaci vysvětlit a dokonce se Jo svěří se svým nedávným kontaktem s Verekem Duryňským, který přislíbil pomoc Krstenským. Jo si o tom pomyslela své, Duryňští jsou jen ztěží ta sorta lidí, kterým jde o něco jiného, než o vlastní prospěch. Nicméně Jazis Jo předává pergamen, ve kterém je rovněž šedá Magie - což nevěstí nic dobrého. Někdo z Duryňských má schopnost tuhle magii "zapisovat" na svitky. Jazis sám o sobě je pak potomkem Rodu Rys. Jo si povzdechne - tohle tu ještě scházelo. Navíc Drak, který je v kameni, který měla Jo nyní u sebe býval dle všeho Dračím partnerem jedné z jeho dávných příbuzných. Otázka je - proč je Drak šedý? Byla jeho Partnerka na té špatné straně? Nebo snad on? Oba? Odpověď není jasná.
Ale, jejich rozhovor je přerušen - Jo vnímá kumulující se magickou nestabilitu již v notně zmenšené trhlině - a varuje Krsťanské, aby se stáhli, protože tohle bude mít divokou dohru. Nakonec se nikomu nic nestane, protože se všichni včas dostanou mimo dosah magické kalamity - ale Jo dojde, že Krsťani před něčím takovým neprchají poprvé. Když Jo opět místo přeměří svým Dračím Zrakem, je překvapená. Místní Magicky Aktivní místo se "přebarvilo" na Jazisovy barvy.. a co víc, v Jazisovi nyní dřímá Dračí Magie. Do přerostlé Baziliščí prdele.
Co naplat - Jo je nucena Jazise varovat, i když z toho je jen pramálo nadšená. Vysvětlí mu, jak se věci mají. Urguje ho, že je třeba Magii studovat komplexněji, a vyhledávat Magicky Aktivní místa ne pro pochybné kejkle, ale jako místa vhodná prozkoumání, studia. Jazis pochopí - a rozhodne se vzít svých šest následovníků na "křížovou cestu". Sama Jo doufá, že Jazis získá rozum a že potíže s Krsťany jsou tímto vyřešené.

Den Magie, aneb Pod svícnem je největší tma

Po vyřešení problému s magickou trhlinou se notně unavená Jo vrací zpět do Valdamiru. Do půlnoci zbývá už jen několik hodin, které se i obvykle paličatá Jo rozhodne strávit spánkem, i když těch pár hodin rozhodně nenahrazuje deficit, který si Jo za posledních pár hodin nasbírala - tentokrát sebou do pelechu Jo pleskne rovnou u kněžny Vittarie, aby neztrácela čas tím, že se bude vracet do hostince a následně, během půlnoci, zpět k Vittarii - je to právě její současná rezidence, která Jo nabízí dostatečný rozhled a tím i přehled o tom, co se ve Valdamiru děje a proto je Jo rozhodnutá zůstat právě tady.
Den Magie se nicméně ubíra velmi poklidným tempem, možná i k drobnému rozlazení akcechtivé Jo. Ta tedy jen sleduje dění ve městě, kdy se pořádá nejedna hra a turnaj, ale i drobná magická vystoupení. Nelze se vyhnout melancholické náladě, protože zrovna Jo je poměrně jasné, že současná slavnost nesahá těm, které se tu konaly za dob aktivního působení rodu Val ani po kotníky. Asi nejvíce se Jo dotkne příběh, který vyprávěl o životním cyklu Draka a jeho Dračí Partnerky, a to až od úplného začátku, až do konce. Tedy, od narození, jeho propojení s Partnerkou a konečné smrti obou, v jedné z bitev. Jo jen přemítá, jestli šlo o životní příběh někoho konkrétního, ale odpovědi se nedočká.
Až ve večerních hodinách se nečekaně ozývá Vesmírná Magie, ve své typicky nesrozumitelné řeči. Jo se dopídí toho, že je zde někdo, koho ale vůbec nezajímají místní oslavy, a že spíše po něčem a nebo někom pátrá. S touto informací se svěří Jarrikovi a Vittarii, aby jí pomohli onu osobu najít. To se jim nakonec povede - ten, kdo čmuchá po Valdamiru je zdánlivě nezajímavá osůbka, místní pobuda, který se před několika lety málem utopil ve Stříbrném Jezeře, ale nakonec se ho podařilo zachránit, i když to nebylo bez následků. Jeho mysl utrpěla, a jako takový zřejmě komusi přišel jako vhodná osoba, kterou mohl zneužít ke svým plánům - Onen chudák byl totiž ovládnutý za pomocí jakéhosi kouzla ze Šedé Magie, a Jo zahlédne svým Dračím Zrakem zlověstně vypadající oko, které se skrz chudáka rozhlíží a cosi hledá.
Po drobném triku, kdy Vittaria pozve místního chudáka k sobě domů a nabídne mu pohoštění dokonce i vyjde najevo, co tu toto "oko" hledá - Hledá Jo samotnou, a co hůře, hledá ji dle její přesného složení aury - něco, co jen tak někdo neumí přečíst. Vyvstává tak nejedna otázka - kdo byl schopný její auru takhle přečíst, a jak se s problémem vypořádat? Jo rezolutně odmítá toho chudáka zabít.
Nakonec se zvolí to nejjednodušší řešení, a to i proto, že přečtená aura neodhalila skryté "vrstvy" aury Jo - tedy, její Duhovou a Vesmírnou složku - a prostě nechat chudáka, aby si Jo "přečetl" - přeci jen, ať už jí hledá kdokoliv, dost pravděpodobně hledá právě zda má schopnost užívat Dračí Magii - což není něco, co by mohl kdokoliv jednoduše z její aury vyčíst. Tedy, bude oklamán stejně jako ten, kdo si přečetl auru Jo už dříve, a uvidí jen její "běžné" složky. Pod svícnem je největší tma - Jo doufá, že se tím alespoň na nějakou dobu zbaví těch, kteří by mohli mít zájem na tom, aby ji pronásledovali.
Jak si usmyslili, tak i učinili. Místní chudák si jakoby oddychne, když splní svůj úkol, úkol, o kterém s největší pravděpodobností ani nevěděl. Je tu ještě jedna zneklidňující záležitost - ono "Oko" dle Antavala má být schopnost, kterou měla Šedá Dračice Zmerna, jedna z někdejších nepřátel Silvenaru, která padla po porážce Drathingy. Je tedy Zmerna stále naživu, a to v jakékoliv formě a nebo se pouze někdo dostal k její schopnosti?
Den Magie končí a Jo se chystá vyrazit zpět do Skryté a posléze, společně s Vittarií, Jarrikem a Špekounem očíhnout maják poblíž Stavrosu - tam se totiž původně mělo odehrát setkání mezi Verekem a Šampiónem. Jo se chce ujistit, že se jim podařilo nepřítele zcela eliminovat, tím, že si potvrdí, že se v době setkání na tomto místě nic nestane.
Co ale Skřet nechce - její plán zkříží kontakt od excentrického "dědečka" hned krátce po Magické excitaci, který Jo urguje k tomu, aby se dostavila do Dračí Guildy, s tím, že její zbroj je hotová. Záležitost, na kterou Jo zcela zapomněla, navíc ji neměla ale vůbec náladu teď řešit, a to více než z jednoho důvodu, hledájíce cestu, jak ze situace ven a tak rozmrzele řekne, že nemá čas, a ať Valrys zbroj přenechá na Novém Valdiru.
Nicméně, Jo nemá na vybranou, jinak totiž riskuje, že se Valrys ve své nepředvídatelnosti vypraví za ní na Silvenar, což je ještě větší problém než to, že se Jo bude muset s Valrysem setkat někde v bezpečí - Jo se tak musí narychlo rozloučit s Vittarií a Jarrikem, a spěchá do Starého Valdiru, odkud s nelibostí posléze odcestuje přes Magický portál do Nového Valdiru na Falasu, kde si s Valrysem setkání nakonec domluvila. Zatracené osobní záležitosti - něco, čeho se Jo obává možná více než boje se samotnou Valgorou.

Jeden Dědeček, jedna oslava a (Ne)Zapomenutá Noc

Rozezlená Jo ještě té samé noci, po Dni Magie docestuje na Starý Valdir, kde se jen krátce setkává se svým mentorem Špekounem a se svou matkou Valyrin, než použije Magický portál a přemístí se na Nový Valdir na Falasu.
Na Novém Valdiru se Jo ocitá ve večerních hodinách Falasského času. Uvědomuje si, že se v těch všemožných časových posunech začíná drobet ztrácet, a to nemluvě o různě rychle plynoucím čase na Silvenaru. Po posledních pár dnech se Jo cítí více než vyčerpaná a tak i když si to sama sobě nepřizná, nějaký ten čas mimo Silvenar a jeho problémy by jí vůbec neuškodily.
Na Novém Valdiru se Jo setkává s Valkenií, která je samozřejmě zvědavá a vyptává se Jo na to, jak se věci mají na Silvenaru. Jo ale není moc sdílná - ztrácí se ve svých vlastních myšlenkách. Až teď si uvědomuje problematičnost situace se zbrojí od Valryse. Valrysova zbroj je příznačná pro členy rodu Val. Ale co když ona sebe samotnou za součást rodu nepovažuje? Jak může od Valryse tuhle zbroj vůbec přijmout? Jo si myslí, že nemůže. Ale - jak to Valrysovi říci? Nebyl to koneckonců samotný Valrys, který Jo nazval "napodobeninou", tedy, ne skutečnou členou rodu Val? To ostatně tenkrát vedlo k tomu, že Jo ztratila kontrolu nad svými emocemi a na chudáka "Dědečka" se vzteky vrhla. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby ji tenkrát ostatní nezastavili.
Bezradná Jo nechává Valkenii tam kde je a odchází do Hostince U Černé Perly. Ne, tohle jsou věci, nad kterými nechce přemýšlet. O kolik je snazší bojovat s nepřítelem, než tyhle věci. Co naplat - Pálenka je taky dobré řešení situace. Zapomenout. Necítit. Jo se toho dne opravdu hodně opije - její jednání není až tak nepodobné tomu, co kdysi dělal Mangus - utápí vlastní vnitřní bolest a bezradnost v alkoholu, protože jiné řešení nezná.
Dveře hospody se doslova rozletí něco po půlnoci, kdy naší již notně opilou Jo najde zbytek její rodiny, čítající Valryse, její nejbližší z rodu Val, Manguse a Necromicuse. Takové předání nově dokončené rodové zbroje členu rodu Val je samosebou v tradici rodu vždy důvodem k hromadné oslavě a na takové oslavě přeci nesmí chybět nikdo důležitý. Samotná Jo si toho z této noci vlastně ani moc nevybavuje, protože toho alkoholu bylo opravdu hodně - nicméně možná to bylo tak lepší pro všechny zúčastněné strany - Valrys tak vcelku jednoduše předal Jo rodovou zbroj a protože byla už notně společensky unavená, tak ani neměla dost energie na to, aby se s ním o tom hádala. A nebo - pokud se o to pokusila, tak si to alespoň nepamatuje.
Druhý den ráno se Jo, stále ve Valrysově zbroji, probouzí se strašlivou kocovinou, vedle Necromicuse ve srubu, který její vykutálené příbuzné používají jako dočasný domov, než se dokončí práce na Novém Valdiru. Po dlouhé době tak Jo konečně stráví s Necromicusem trochu času - a co víc, zjišťuje, že se do něj prolila její vlastní Dračí Magie - o čemž ho i promptně informuje. Mimojiné se od Necromicuse dozvídá, že někdejší mentor kněžny Vittarie, Nekarios, je Necromicusův dědeček. Bohužel, ani Necromicus zatím nemá žádné bližší informace.
Dojde i na obligátní štengrování, a drobné žertíky. Když kocovinou unavená Jo podotkne, že tak trochu neví, čí je a kam patří, ozve se Valrys - "Ty jsi moje..." za což se mu dostane ostrého pohledu od Manguse, se kterým popíjel medovinu z Ohnivých včel a tak narychlo dodá "...a Mangusova.", což trpaslíkovi stačí k tomu, aby Valrysovi nabídl další rundu zmíněné medovinky.
Jo se rozhodne kocovinku dostatečně vyspat - Skřet ví, kdy se jí opět naskytne příležitost ke kvalitnímu spánku, poté, až se vrátí na Silvenar. Tolik záležitostí, které potřebují pořešit a tak málo času.
Pro Jo je návrat na Silvenar neodkladný a tak se loučí a opět mizí v útrobách Magického Portálu.