Mirabar
Mirabar je lidské město stojící nad trpasličími jeskyněmi. Na povrchu dominuje lidská populace, mírně promíšená trpaslíky a hrstkou gnómů a půlčíků. V nejvyšším patře podměstí žijí většinou trpaslíci, s několika málo lidmi. Rasy se míchají kvůli obchodu, preferencím nebo dovednostem; stejně jako někteří lidé kutají v dolech, popíjí silné trpasličí pití nebo pracují v podzemí, menšina trpaslíků žije pod širým nebem, pracuje v docích či dokonce staví lodě a tvoří jejich posádky. Nižší úrovně pod Mirabarem jsou celé trpasličí, protože i trpaslíkům nejvíc podobný člověk může žít tak hluboko pod zemí jen omezenou dobu. Téměř všichni občané, bez ohledu na rasu, ctí Moradina a trpasličí bohy, a Mirabar je trpasličím městem duchem i etikou, když už ne populací.
Kdysi dávno na západ od Delzounu stálo velké trpasličí království Gharraghaur, jehož doly se zakusovaly do země poblíž řeky Mirar, kde se nacházely rozsáhlé, téměř nekonečné žíly drahokamů. Jako mnoho z trpasličích říší i Gharraghaur padl pod nájezdy orků, kteří zničili království i hlavní město, ale nedokázali využít jeho bohatství. Po tisíciletí bylo spodní město opuštěno až do doby, než před nějakými osmi sty lety princ Ereskas z Amnu osídlil stejné místo a vybudoval město Mirabar (shodou okolností použil v názvu trpasličí slovo „-bar“, které se napříč Severem užívalo ve jménech citadel). Bohatství města se však začalo zvyšovat teprve poté, co se do práce v dolech pod Mirabarem vrátili trpaslíci.
Mirabaru vládne dědičný marchion, Selin Raurym, který vydává nařízení, předkládané mu Sněmem Třpytivých Kamenů. Sněm je skupina trpaslíků a několika lidí, zvolených městských politiků, kteří určují, kde budou prodány výtěžky z mirabarských dolů. Ačkoliv sněm má snahu udržovat Mirabar ve spojenectví s Panskou jednotou, je to marchion, kdo vyjednává s ostatními lordy. Doposud si Selin Raurym vedl mnohem schopněji než jeho předchůdci a Sněm mu svěřil velkou volnost mluvit za Mirabar mimo jeho zdi. Jeho pohrůžka, že vystoupí z Jednoty poté, co selhala pomoc severním městům před nedávnými nájezdy orčích hord, ačkoliv považována za prázdné gesto, přinesla Mirabaru výhodnější vztahy s městy Hlubina a Baldurova Brána. Což je něco, co Sněm nemůže neocenit.
Městská stráž, Sekera Mirabaru, existuje především, aby odradila a zabránila sabotážím dolů, bez nichž by se Mirabar zhroutil. Stráž také poskytuje rychlou a schopnou obranu a vymáhání práva ve městě. Bohatství Mirabaru je tak velké, že si vydržuje doky, lodě a opevněné přístavy na mnoha ostrovech v Mečovém moři, a tak město pro tyto obrany neustále hledá magickou a vojenskou podporu. Tam, kde by ostatní města mohla používat hory peněz, které má Mirabar, pro přehlídku své prosperity, využívají je mirabarští k mnohem praktičtějším cílům. Chtějí mít jistotu, že městské obrany jsou nové, brány se spolehlivě zavřou, když se pohnou, a že budovy a zdi jsou pevné a bezpečné. Vzhledem k současnému zničení sundabarského Povrchového města orčími armádami jsou tyto výdaje dobře ospravedlnitelné, jelikož nikdo v Mirabaru si nepřeje vidět své horního město smetené. To by bylo jednoduše špatné pro obchod. Mirabar na ochraně svého bohatství nešetří a proto najímá mnoho mágů a dobrodruhů pro nezbytné vyčištění cest, vyšetření sabotáží a jiné ochraně tras životně důležitých pro obchod.
Se vzestupem Mitrilové síně v posledním století, a v současnosti Gauntlgrymu, se začíná Mirabar obávat, že jeho pozice zbrojnice Severu je v ohrožení. Horníci, hutníci a kováři z Mirabaru pracují stále tvrději, aby zvýšili svůj výkon a zlepšili řemeslo, zatímco klenotníci a smaltéři studují způsoby, jak do své práce začlenit pradávné techniky spojení trpasličího, lidského a elfího designu ve stylu starého Phalormu.
Mirabarští (nebo někdy jen Mierští) trpaslíci si rádi pěstují dlouhé, široké (na rozdíl od zúžených nebo špičatých) vousy, a vlasy rostoucí jinde než na bradě splétají do pevných copánků; tuto módu kopírují někteří místní lidé. Milují leštěné, stálezáří upravené kovové pláty, zejména z mědi, které používají jako výplně dveří nebo jako zrcadlům podobné panely ve stěnách. Hrušky zbraní a nepracovní konce nástrojů často osazují drahokamy. Mierští trpaslíci bývají bohatí, mají soukromé sbírky neobvyklých a vzácných drahokamů, používají pečeti vyryté do drahokamů v pečetních prstenech a investují do podnikání (raději než do majetku) napříč Mečovým pobřežím. Jsou sofistikovaní a světoví a ostře odsuzují izolacionistické a xenofobní postoje některých trpaslíků. Mierští trpaslíci projevují svůj široký postoj tím, že jako diplomati obchodníci a mocenští zprostředkovatelé vstupují do obchodních jednání a dohod v Ohnišově a Letohradu a všude jinde, kde se mohou vlichotit mezi trpaslíky a mezi trpaslíky a netrpaslíky.
Pro jiné trpaslíky dělají Mierští tlumočníky a místní průvodce a „lidi co znají ty pravé lidi“ v lidmi ovládaných městech podél celého Mečového pobřeží a ve velké části Vnitrozemí. Většina dospělých Mierských jedná s rozličnými lidskými kostery a obchodníky a dává si pozor, aby nedošlo k exkluzivitě nebo vypěstování příliš profilovaného rozsahu obchodních partnerů a kontaktů, a tak řídí své vlastní osudy a štěstí.
Bohatství, které protéká Mirabarem, nejenže rozšířilo dosah a světovou znalost všech Mierských, ale umožňuje jim dopřávat si nejrůznějších osobních zálib, jako jsou například umělecké sbírky (zejména sošek a obrazů). V soukromých obytných místnostech většiny Mierských najdete pohodlný nábytek, malá i velká malovaná umělecká díla, sochy a pověšené zvonkohry – často kovové, ale vždy s měkkým a příjemným zvukem, nikdy hlasité či pronikavé. Ve všech Mierských rodinách jsou hojné drahokamy, používané spíše jako měna a různé osobní ozdoby, než aby byly schovávány. Mnoho ulic Mirabaru lemují polodrahokamy a důležité rohy a křižovatky označují nádherně vykládané značky, z nichž některé jsou tak nové, že lze téměř cítit klenotnický prach.
Přesto, navzdory celkovému bohatství města, jsou zde bohatí a (relativně) chudí Mirabarští. Ne všichni se podílí na obchodech, které přináší městu peníze. Námezdní pracovníci, jejichž výdělek je určen celodenní prací nebo měsíčním výkonem, nemohou doufat, že by zbohatli, ani kdyby jim zaměstnavatel nabídl tu nejlepší smlouvu. Bohatí kupci a podnikatelé si dávají pozor, aby svůj úspěch nedávali najevo příliš okázale; jejich oblečení může být z cennějších látek, ale stále stejného stylu a barvách jako oděvy chudšího lidu. Čekárny a přední síně v opevněných domech bohatých jsou zařízeny stejně chudě jako v chudších domácnostech. Péče o zachování zdání relativní rovnosti v bohatství je životně důležité, protože kdyby byl někdo schopný spáchat násilný akt – řekněme zbrojíř s přístupem do velkých obchodů s meči a sekerami – věděl, jak bohatí z nejbohatších Mirabarských jsou, došlo by s velkou pravděpodobností ke krveprolití, než by byla uražená strana spokojena.
Type
City
Location under
Comments