Příprava na bouřku

https://www.youtube.com/watch?v=qYyaKNvcKEA&list=RDaj0UzopJ6I0&index=23&ab_channel=LesMarinsDIroiseVEVO
 
Emanuel věděl co chce a co nechce. Pro tento okamžik věděl, že nechce sloužit nikomu, kdo by si ho nevážil a nebo nevěděl, komu a pro co se upsal. Jediný, kdo měl jeho pozornost, tak byla Paní jezera. Cítil, že pak bude hledat svou cestu. Dostal se do bodu, kdy alespoň slyšel a vnímal hlas. Cítil se zvláštně, jelikož nebylo snadné odepřít onen pocit, že u ohně s hudbou bude lépe, ale také se cítil dostatečně silný a odhodlaný žít v tomto světě. Byl vděčný, že potkali Alici. Také se s Norou vypravili k Iljovi a slyšeli vlastně více. Ilja skutečně neříká vždy vše, ale naštěstí to není proti nám. Musím si na to udělat ještě svůj obrázek. Hlavně poznamenal, že na rozdíl od Emanuela a Nory chce ty upíry vážně zabíjet a ne jen přežít střet s nimi. Je to skutečná a neodmyslitelná součást jeho já. Tohle mu Emanuel věřil z celé duše. Vyrazili zpět, vrátili koně, nabrali své přátele z Odboje s trochou jídla a vyrazili na palubu HMS Black Prince.
 
Jenže vítr již vál jinak a čas běžel. Chvíle překvapení utekla a nyní se kolečka točila. Dorazil jim dopis od Hanzy. Nabídka, která se neodmítá. Věděli, že to přijde. Tu loď si nemohli nechat, neujeli by, nemají prostředky, ale rozhodně ji nedají zadarmo. Nakonec to ani Hanza nechtěla., takže si mohli i vybrat. Peníze nebo zbraně. Odboj nemá dost lidí na otevřený boj a musí se sám začít financovat. Takže volba je jasná. Cena takového kolosu je více než úctyhodná 400 000 liber a přitom se za ni dá sotva vybavit pluk. Čekalo je padesát námořníků, které nabrali a dohodli se s jejich velitelem, poručíkem Potterem, že si nebudou škodit. Hanza má opět vlastní zájmy a myslím, že jim vynahrazujeme spoustu jiných věcí a starostí. Jak příhodně vše čekali a věděli, že příležitost nenecháme prchnout. V budoucnu budou jistě chtít navázat další obchody. Jenže, teď je třeba zachránit lidi z vězeňské lodi. Další šílený úkol. Na Emanuela padala únava. Únava, jako trám. Ovšem měl ještě jednu povinnost. Musel napsat dopis svému "milovanému" spolužáku z akademie.
 
Emanuel seděl a psal dopis, kterým chtěl "potěšit" svého bývalého spolužáka plukovníka Roberta Younga a zároveň vytvořit ten správný dojem jejich "směřování".
"Drahý Roberte, píši ti řádky a vlahý mořský vítr hladí mou tvář, jako ruka svobody. Nikdy jsem netušil, že může být cesta na HMS Black Prince takový zážitek. Nutno dodat, že nám jej stráž nechtěla dobrovolně vydat, ale sám to znáš, některé úkoly mohou být nad naše síly. Je tak krásné cestovat po Království. K našemu cestování se přidali i agenti Královské služby, žel naše přítomnost jim příliš prozářila den. Myslíš, že by Plymouth nebo Liverpool potřebovali renovaci přístavního nábřeží? Podle mě je lepší změnit fazónu Bristolu. Pamatuji si na jeden univerzitní ples v Bristolu, bylo to velmi veselé. Pamatuješ na něj? Ne? Nedivím se, ale chtělo by ho to připomenou. Krásný maškarní bál. Tam by sis mohl vzít šaty, možná ti sedí víc než uniforma. Takové, jako na tom plese měla tvá Oprah. Pokud přijdeš v oněch šatech, dostavím se taky a můžeme společně probrat zachování stávající podoby výše zmíněných měst."
 
Na kraji vpravo dole je vytlačeno skrze papír z vrchu:
" a poté vypálit Liverpoolský přístav..........."
 
Emanuel se při psaní těch řádků usmál. Jeho starý závistivý spolužák a věčný soupeř se rozhodl si na něm vybudovat kariéru. Přišlo mu to smutně vtipné. Cítil se svobodný, měl možnost něco udělat pro ostatní a byl rád, že to nestojí moc životů. Byl unavený a tak udělal to nejlepší co mohl a šel spát.
 
Kdesi v průlivu je hledal HMS Warrior a ve Scapa Flow se Home Fleet chystala vyjet pro ně. Pro odbojáře, dobrodruhy, narušitele řádu a ... a ... ty, kteří slyší hlas a chtějí ho nechat opět ostatní slyšet.