Temnota naděje a světlo pravdy

Unikli! Unikli z kleští, jež se stahovali kolem.
Další proklouznutí, frustrace nepřátel a posílení ducha Odboje.
Kdo ví, jak dlouho nám to štěstí vydrží, ale doufám, že co nejdéle.
 
"Emanueli! Dělej! Ty budižkničemu!"
 
Vlak vjíždí do Southamptonu a je čeká Portsmouth.
Ostrov, pevnost, přístav a na konec past!
Věřil, že než se posádka v Southmanptonu probudí, jejich plán bude již v procesu.
Těžko zastaví odbojáře, jdoucí si pro svobodu.
 
"Emanuleli! Zase plýtváš časem na hlouposti!"
 
Povede se to! Sebereme HMS Black Prince!
Noc padá a nedá se nic dělat. Prostě to necháme na zítra.
 
"Nic z tebe nebude!"
 
Jsem unavený, moc unavený. Ilja mi říkal, že na to jdu moc technicky, volně přeloženo.
Snažím se, ale asi moc. Je to, jako se učit cizí jazyk.
Chci být dokonalý hned na začátku, moc tlačím na pilu.
 
"Jsou to jen pohádky! Koukej být k něčemu!"
 
Ne, najády nepomohou. Nezaplatí cenu.
Jsem naštvaný, hodně! Úplně mě to vytáčí.
Proč mu přijde tak, ... tak ... tak ...
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
 
"Co s tím teď uděláš ty nemotoro!?!"
 
Tady je moc věcí špatně, to není on.
Víš to chlapče a víš to dobře.
Velké sousto suchého chleba nesníš najednou.
Zadusí tě.
 
"Sobeckej spratku, naval ty peníze!"
 
Víš co je špatně chlapče. Zlobíš se na sebe a své zklamání.
Zlobíš se za něco, co nepochopí.
Zlobíš se na to, co bylo jen malou šancí.
Zlobíš se na neúspěch, ale věděl jsi to dávno.
 
"Říkala jsem to, zase se tu jen zabírá místo."
 
Nemohla udělat více. Sama je unavená a snaží se zachránit všechny.
Ženeš se moc dopředu chlapče. Ta naděje tě sžírala!
Už je mi lépe, ale žlobíš se na sebe. Ne na ni.
To jí někdo ublížil a málem i ty.
 
"Ha! Rytíř! Ha! To je pěkný nesmyl!"
 
Stál tam rozpálený do běla. Stál tam s lahví pití z toho prapodivně roztříděného baru. Zlobil se na Noru a chtěl jí vmést do tváře, jak zase vidí jen sebe a neřeší s ním co dělá! Zase ho vrhne do situace, která bude klacek pod nohama. Ironclad HMS Black Prince s krycím jménem "Bílá královna". Rána, která měla SYSTÉM zasáhnout! Jenže NE! Noro, sakra! Stačilo se trochu obětovat! Co tu sakra děláme!
 
"Nic to není Emanueli, vážně. Ani po tom nebude modřina."
 
Modřina! Cože? Vážně to řekla? "To muži občas dělají." Takhle je to! U všech proklatých! Takhle to je!
Jak mohl být tak slepý? Jak to mohl celou dobu nevidět. Vážně mluví, jako ONA!
"Je to jenom facka." JENOM!!!
Celou dobu se pletl. Zase jednou prozřel, ale je to včas?
 
"Chlapče, ženeš se moc dopředu. Jsi šikovný, ale nevidíš nic kolem. Pro svou přílišnou snahu jsi slepý."
 
Myslel to dobře, ale to ho vedlo do pekla. Musí zvolnit, ale než zvolní, tak musí tohle vyřídit.
 
Viděl v těch očích strach. Viděl v těch očích prosbu. Viděl v těch očích záblesk minulosti.
Viděl! On viděl!
 
Světlo pravdy.
 
Světlo pravdy, které vystřídalo temnotu naděje.
 
Pravdy, na kterou se musí zeptat. Dámy se nebijí! Tohle už nedopustí. Ne!
 
"Děkuji ti, můj rytíři." Slyšel z dálky JEJÍ hlas. "Rytíři Emanueli." To jsou slova, která slyšel kdysi dávno, ještě než se stal TEMNÝM kapitánem.