Symbol jednoty! Kulatý stůl krále Artuše.

Když jsem byl malý, tak jsem se učil číst, abych zahnal šeď všedního dne. Dřel jsem ve dne, když se ostatní veselili a četl večer nebo volnější chvilce.
Písmenko po písmenku, jsem si vpálil do paměti. Co z toho člověk měl krom bití? Únik! Naději!
Naději, že v těch příbězích je špetka pravdy. Dnes je den, kdy lidem jeden z těch příběhů předvedeme. Proč?
Protože má cenu bojovat nejen za ideály, ale za svobodu a lidi kolem. Ne jen být součástí systému. Moc dobře to věděl.
On byl součástí systému a chtěl ho měnit zevnitř. Sám.
 
Ne, dnes tu není sám. Má přátele, nebo tomu alespoň věřil. Strašně se tomu chtěl vyhnout, ale v jádru to asi bylo přirozené. Dnes zahraje další divadlo pro dav.
Bude to divadlo? Možná ano a nebo také ne. Svět je divadlo a lidé jeho herci.
 
Vzpomínal na den, kdy měl hlad, ale místo jídla si sehnal svíčku, aby si mohl číst. Slova mají moc.
 
Nemyslel na sebe, hlavou se mu honily příběhy. V tom elegantním muži se skrýval chlapec, který se zahalil zbrojí a příběhy rád měnil ve skutečnost.
Jak lépe bojovat se strachem? Hlavně nikoho neztratit, ne přátele. Takže dnes to bude stůl krále Artuše.
 
Podíval se na složenou vlaštovku. "Takže dnes Emanueli budeš moci probouzet vzpomínky na legendu. Slyšíš se? To je tvůj hlas." s úšklebkem mluvil na vlaštovku a věděl, že ho nikdo neslyší.
"Tehdy se mi smáli, že se dřu pro nesmyli a dnes? Dnes budeš měnit pohádku ve skutečnost. Proč?"
Věděl proč. Věděl proč to četl a komu to tehdy četl. Tahle taškařice nebude jen pro ty, kteří ji uvidí. "Tohle bude i pro tebe."
 
Temný kapitán uschoval svůj úsměv a opět se oděl do pochmurna a lhostejnosti, která chránilo to, co potřeboval ukrýt nejvíce.
 
Sebe!
 
"Dnes ti agente zahrajeme představení. Dnes dostanou svou odpověď. Dnes budou opět vzpomínat na to, jak si vychovali svůj Odboj."
Nora, John, Georg jsou jména, která jsou synonymem pro slovo přítel. Co Ilja? Byl příliš sympatický, ale takový opravdový. Přesto ho bodalo, když na něj pomyslel. Teď jen zjistit důvod.
Možná to byla ona, ale na tom nesejde. Půjdou a společně nejen vytřou zrak vládním nohsledům, ale přidají legendě o Avalonu další kousek uvěřitelnosti.
 
Je zima, nesnášel Vánoce.