Strom svobody

https://www.youtube.com/watch?v=2q3rGRnmgbU
 
Byli na palubě, všude byla krev a lidé byli unavení. Ošetřili je, viděli nový odboj zrozený z boje a krve.
Byli sjednocení! Tento odboj bude nyní mít své vlastní příběhy a legendy.
 
Všude byla krev, ale v Emanuelových očích to nebyla hrůzostrašná jatka. Byla to krev, kterou se zalévá strom svobody, aby mohl růst.
To, co si lidé vybojují, toho si váží nejvíce. Zde si vybojovali členové odboje vlastní životy bok po boku.
Od teď byli sloučení, jako vojenská jednotka zažívá společně první boj. O to větší bude toto pouto, když bylo prožito v sérii věcí, které byly do té doby nemyslitelné.
Ukradená válečná loď námořnictva! Záchrana zajatých odbojářů! Zničení dvou lodí! Jako třešnička na dortu je čekal boj s LOVCEM!
 
Strom svobody je třeba čas od času zalévat krví patriotů. Zde byla prolita krev a ta krev je pojila! Ta krev vlila Odboji nový život!
Jak to Emanuelovi připadalo dříve šílené a nerozvážné, tak dnes mu vše dávalo dokonalý smysl a přišlo mu to geniální.
Ne v jeho očích a jeho vlastní osobě, ale tím, že to ostatní sjednotilo a čeho společnými silami dosáhli.
Nyní měli co potřebovali. Prostředky na dosah, lidské zdroje, kontakty a hlavně...
 
MORÁLKU!!! Měli chuť bojovat, měli chuť něco dělat a viděli, že to dovedou.
 
Měli své symboly a jedním z nich byla Nora. Malá, odvážná, nesobecká. Pro Emanuela byla něčím zvláštním.
Nedovedl popsat, čím pro něj vlastně je. Přítel i nepřítel, pomoc i komplikace, ochránce i ten, koho měl chránit.
Byla plná protikladů, které nechápal, ale věděl, že je to zároveň někdo, komu se dá důvěřovat, jen jinak, než byl zvyklý.
Tam nahoře ve Skotsku si myslel, že si porozuměli. Mátla ho a strašně ji chtěl pochopit a být na ni milý.
Cítil se, že když s ní mluví, jako by měl ruce bez citu a snažil se nerozbít křehký porcelán, kterým chce servírovat čaj.
Prostě si připadal, jako poleno a slon v porcelánu. Nebyla někdo s kým si si rozuměl v jedné notě, ale dala mu tak nějak jiný pohled na svět. Ten, který dávno ztratil.
Překvapivě to způsobilo i něco jiného. Přestával náležet JÍ. V tomhle si bude muset srovnat hlavu. Byl unavený a měl vše v mlze.
 
Ranění byli odnášeni, ošetřeni a kde se tu sakra vzala FRANCESKA???
Najáda chodila ve své lidské podobě, ale byla dosti nevyzývavá proti normálu. Svým dotykem pomáhala utěšovat a uklidňovat. Tedy tak to Emanuelovi připadalo.
Dala mu do ruky masku. Masku z kůry ze které vyrůstala dubová koruna z listí. Jenže byla to koruna tak rostlá, ne vydlabaná. Franceska ji našla u stožáru.
Pozvánka mu řekla. Pozvánka a propustka. Hmm, to bude muset podumat.
Všichni spolu pomáhali raněným. Jen někteří začínali usínat ve stoje i při práci.
Emanuel taky málem dvakrát usnul. Bylo třeba si lehnout. Alespoň na chvilku. Opravdu už mu docházela síla.
Pověsil si hamaku a usnul.
 
"Proč mě zapuzuješ?" zeptala se ONA.
"Emanueli, ty mě neposloucháš!" Stěžovala si ONA.
Pak přišla mlha a on si nevzpomenul. Mlha, jako uražený plášť.
Klid! Klidný spánek.
 
Emanuela probil Ilja, byl čas pracovat.
Sešli se a plánovali další postup. Co dále? Museli dostat lidi na břeh, schovat se, dát Hanze její loď a hlavně je čekal lov. Bylo třeba dostat Lovce. Zejména Ilja chtěl jeho smrt.
Emanuel už chápal proč. Po tom co poznal HLAS, dostal ochutnat ten kousek světa magie a dalších bytostí. Připadalo mu to, jako by teprve dnes začal vidět.
Upíry bylo třeba likvidovat a to i za vysokou cenu. Byli upíři něco horšího? Dávali lidem systém, jistotu a přesto jich ani tolik nezabíjeli. Lidem se ten systém i líbil. Jenže to nebyl život.
Bylo to vše špatně a musí je zabíjet! Upíři na tento svět nepatří. Existuje spousta dalších, kteří se sami nemohou bránit, ale oni to mohou udělat.
MUSÍ! Emanuel chtěl vždy pomáhat a chtěl to dělat skrze systém. Tam poznal tu hrůzu i klid. Ne, prostě to bylo jinak, než si myslel.
Ale ač to nechtěl, tak čísla mluvila jasně. Tohle bude mít oběti a on se pro to bude muset rozhodovat.
 
To vše mu dávalo jeden pocit. Znovu viděl náměstí plné lidí, které se utápělo v krvi. To co tam tehdy krvácelo byla jeho duše.
Každá hodina, někdy i minuta všeho co v posledních dnech zažíval byla intenzivní. Vrývala se mu pod kůži a zažíval tisíce pocitů.
Nevěřil, že toho zažije tolik v tak krátkém čase a bylo to skoro matoucí.
Věděl jedno a to, že začal opět žít a měl pro co žít.
 
Další debata o místě vylodění. Jako by z něho dělala malého kluka. O co jí sakra jde? Já ji nerozumím.
Emoce, taková hora emocí. Vše se kolem rojí. Musí je nechat procházet pryč.
 
Dohodli se, vymysleli další postup. Bylo třeba se rychle pohnout dále. Vylodění, lov upíra a...
...Druidův chrám, kde to bylo? Za Yorkem? Emanuel využil mapu. Ripon! To bylo místo, které chtěl navštívit!
Promluvil si s Franceskou, která tančila na zábradlí lodi. Byla taková, taková veselá, že může být, jaká je. Měl ji rád.
Nevěděl proč, ale nějak mu připadala, jako by k němu i trochu patřila, taková kamarádka z jiného světa.
Poradila mu, aby si dával pozor na rusalky, dovedou být rychlé a silné. Roztrhají i člověka.
"Nevstupuj na jejich území bez pozvání." ještě dlouho mu to bude rezonovat v uších.
Ta maska z kůry je taková propustka. Chtěl vidět další věci, chtěl poznávat další záhady.
Chtěl pomáhat a chtěl, aby svět opět nebyl tak tichý, jako je dnes. Chyběl zde HLAS MATKY.
Najáda ho opět pokoušela, ale ne, on nechtěl. Noha ho příšerně bolela a slečna Nora mu dopřála příliš péče na to, aby teď myslel na sebe.
Nechtěl odmítat najádu, byla radost s ní být. Chtěl s ní tančit, radovat se a... no a radovat se.
Rád by vrátil do světa i Fae. Třeba se naučí, jak dát těm dobrým trochu prostoru. Získat spojence a takovým přátelům jako je Franceska i trochu jejich ztraceného světa.
Rád by věděl, kde se v něm vzala krev Fae. Chtěl o tom vyprávět Francesce. Postupně, nevěděl proč přišla mlha v paměti. Jako trest. Jako by se někdo bránil odhalení.
Pamatoval si jen, že se tehdy něco stalo. Něco zvláštního a bylo to něco ohledně smrti jeho sestry. Jak se jmenovala jeho sestra? Před okamžikem to věděl.
Mlha! To je jedno, to vyřeší jindy.
"Mějte se má paní, král Artuš je zde pro vás." Usmála se tomu. Nějak mu přišlo správné být galantním rytířem, jako chtěl za mlada. Jako bylo psáno v jeho příbězích, které potají četl.
 
Král Artuš
"Kdes Artuši? Táži se, zda pozvedneš svůj meč v obraně naší?
Já Merlin čaroděj a učitel tvůj se tě nyní ptám. Záměr jež máš vyzvídám!
Tys někdy pochyboval o mě? Příteli a učiteli.
Tys někdy nevěřil, že přijdu k přátelům i své Paní?
Té, jež se polovina naší země klaní?
Nejsme sluhové a dary přijímáme s úctou, proto jsem pozvedl meč a proměnil v ráj tu zem pustou.
Sasové na nás s upíry dotírají, ale ve zlém se jen potážou.
Tu já Artuš z rodu královského, jež Římané zde zanechali pravím. Tuto zem od upírů a nebezpečenství nás zbavím.
Něvěda Artuš svůj osud, vyrazil na ten hrdinský popud. Muž odvážný to byl a se Sasy i upíry se bil.
Jeho osud, však temný kouzelník a závistivec naklonil.
Tak v bitvě zhynul muž a vládce náš. Jež byl pro mnohé zastánce i mecenáš."
 
"Croeso i'm breichiau Artorius, disgynnydd yr Etrwsgiaid, y dewin sy'n gwarchod yr ynys hon.
 
Croeso i'm breichiau, fel gwobr am eich gwasanaeth i bobl ac i Fae fel ei gilydd.
 
Croeso i chi pwy un diwrnod fydd yn ein huno eto ac yn rhyddhau'r ynys."
 
Kde je král a jeho tajemství? To jen víly a Paní ví.
 
Tehdy za to dostal výprask, velký. Nebezpečná četba. Proč se za takové knihy trestalo?
Proč trestali jeho a tolik?
 
Ilja byl někdo, komu dnes uletěl roj včel. Ten muž byl pro něj záhadou a zároveň se stával i někým, víc.
Nebyl, jako George a John. Ale nějak k nám začínal patřit.
rozhodně by s ním také měl promluvit.
Tak šel a povídali si. Potřebovali mluvit. Emanuel potřeboval mluvit.
 
"Kdo se bojí, nesmí do lesa." Tohle pořekadlo pochází od Fae. To bylo něco, co si bude muset zapamatovat.
 
Ilja byl někdo, kdo toho hodně zažil a evidentně i ztratil. To Emanuel znal a cítil. Nevěděl, co si s Norou naslibovali, ale věřil, že mu Ilja pomůže ji pochopit.
 
Emanuel si začal dávat nové cíle. Cíle o kterých ještě nechtěl dávat vědět. Jemu nestačilo jen chránit lidi. On chtěl dávat život těm, kterým byl odebrán. Chtěl slyšet HLAS znít v našem světě.
Chtěl, ab nebyla krajina mrtvá. Chtěl, aby se lidem vrátilo něco, co jim bylo vzato. Chtěl dát lidem něco o čem nevěděli, že jim chybí. Nejenom lidem. V tomhle se lišili.
 
Tahle svoboda musí růst. Čekala na to stovky let.
Jenže k růstu bude potřebovat jedno a to...