Temnota v sobě

https://www.youtube.com/watch?v=zJMjC4gBeb0&ab_channel=PredicamentMusic
 
Poslední dny a hodiny byly velice intenzivní. Od krádeže stolu ve Winchestru, až po dnešní noc. Tu onu posvátnou noc upírů, kdy slaví příchod Ježíše Krista.
Anglie slaví a on je nyní zavřený v sudě na vodu. Tlačí ho nohy, sotva se odváží podrbat a pohnout. Hýbe palci, aby měl alespoň trochu pohybu.
Co chvilku dostane extrémně bolestivou křeč. Celou dobu se snaží být potichu, aby je nechytili. Jeho a tým SG.
Pojmenoval si tak ty děti ze skotska.
 
"SCOTS GUARD" - SG1 a SG2
Nevěděl proč, ale přišlo mu to vtipné a zároveň velice vojenské. Tými, které cestují mezi naším a dalším světem. Nebo je těch světů více?
Jejich odvaha a odhodlání jsou věci, které ho motivují pokračovat. Sám se v nich viděl a obdivoval je. Doplňovali jeho polámaného ducha, který trpěl.
 
Byl v sudu a cítil bolest, ale nejen tu fyzickou. Svíral ho obrovský strach. Ne o sebe.
 
Měl strach o Noru, Odboj, SG týmy, najády, civilisty.
Najednou měl strach o svět, který jím pohrdal. O svět, který ho odsuzoval.
Věděli za co bojoval? Nevěřil, že to pochopí. On věděl jen co je správně a co ne.
Nejvíc nebezpečné je bojovat z principu. Tento meč měl vždy dvě ostří.
 
Upíři znamenali smrt, ale ne pro lidstvo, nýbrž jeho ducha.
Nevěděl, jak to uchopit, ale věděl, že je tu ta další stránka světa, která se nedá uchopit běžným člověkem.
Náplň něčeho, co bylo podstatou života.
Bez toho mu svět připadal prázdný. Bojoval za to, aby lidé, jako nádoba nebyli prázdní.
Vzduch v sudu byl dusný, vlhký a nový se sem skoro neprodíral. Byl to sud na vodu a musel být těsný!
Nemohl pořádně dýchat a motala se mu hlava.
Cítil, že začíná blouznit. Málo spal a byl unavený. Chtěl spát a nemohl usnout.
 
K čemu to je? Proč to nevzdat a v klidu žít?
 
Měl strach z toho co ho čehá za nebezpečí?
ANO
 
Měl strach z toho co se mu může stát, když ho chytí?
ANO
 
Měl strach z toho, že bude zrazen?
ANO
 
Měl strach z toho, že někomu ublížil na duši?
ANO
 
Měl strach ze své minulosti?
ANO
 
Přál si, aby se otevřel ovíko, chytili ho a bylo po všem?
ANO
 
Hlasy, slyšel hlasy z venčí. Strážní prohledávali skladiště. Akce se jim úplně tiše nepovedla.
Ilja byl venku a nedostal se k nim. Občas někdo udělal hluk. Sotva se zvládli schovat. Najdou je nyní nebo, až pohnou se sudy a ty jim přijdou tivně zatížené?
Jeden strážný byl obzvláště bdělý, ale ostatní ho nebrali příliš vážně. Takové muže oceňoval, dobré vojáky, ale ne dnes! Dnes NE!!!
 
Nenašli nás! Našli konzervy a evidentně nikoho nedostali. Takže utrpení v sudu může pokračovat. Toužil p očerstvém vzduchu. Strašně se toužil nadechnout.
Pálilo ho na plicích! Svědilo po těle, jako tisíc blech a kousanců, tak se občas třel o sud. Křeče svalů se k prasknutí ozývají častěji a častěji.
 
"Emanueli? Příjdeš?"
NE
 
"Emanueli? Vrátíš se někdy?"
NE
 
"Emanueli? Cítíš v sobě ještě něco?"
NE
 
"Emanueli? Jsi to ještě ty?"
NE
 
NE, NE, NE, NE.
 
Nejsem ten starý Emanuel, toho zabili. Zabili jeho já. Zůstal jen střípek. Byl jiný? Byl jen dítě. Dítě, které připravili o něhu, lásku, klid a dodali mu bolest, strasti, hlad, utrpení.
Zůstal v něm ten malý chlapec a jeho pohádky. Z pohádek se stala pravda a z jeho zlomeného já vzešlo něco, čeho se bál od sám.
 
TEMNÝ KAPITÁN
 
Válečník, kterým se stal. Brnění, které si navlékl, aby mohl přežít. To, co mu dopomohlo stát se tím, kým byl. Tím, který toužil zničit svět upírů zevnitř, ale stále byl loutkou.
Loutkou, která se jednoho dne vzepřela pánům. Přestal být hračkou a to ho odsoudilo. Ztratil iluze o tom, že by to zvládl zevnitř a sám.
Pak z něho udělali ještě větší zrůdu.
 
V jeden moment chtěl klid, chtěl a věřil, že unikne do civilního života.
 
Pak přišla LOTERIE. Přišla s ní i Nora, Odboj a vše co mu ukazovalo, že ještě má hodnotu i jako...
 
... JAKO...
 
"Jakou máš hodnotu Emanuleli?" byl to její hlas. "Jakou hodnotu tiříkala matka, že máš?"
 
Probral se, trhli s ním, aptrně ho nakládali. Safra, doufal, že to laudánum bude fungovat. Doufal, že zapomenul na co nejméně věcí a slečna Nora se dovtípí. Ona byla chytrá. Byla víc než to.
Potřeboval se z toho sudu dostat. Věděl, že ukradení HMS Black Prince bude náročné, ale šl omu to do karet. Vše bylo nejen dílo náhody, ale cítil ty nitě. Věděl, že do té pasti musí.
Věděl, že tohle je šance v pasti, která se naskytne málo kdy. Věděl, že když proletí okem sítě, tak zachrání spousty životů. Věděl, že zde hrozí, že zemřou.
 
Cítil to. Cítil tu temnou ruku a spletitost. To co bylo v pozadí.
 
Cítil STRACH! Ne jeho, ale cítil strach. Věděl, že je tu nebezpečí a půjdou po nich. Hanza, stát, UPÍŘI.
 
Báli se své loutky a jeho přátel. Báli se toho, co jim uniklo. Báli se toho, co dovedou. Báli se ŽIVOTA!
 
Ilja, ten přišel. Měl z něho směsici pocitů, který mnerozuměl. Jako by byl přítel a nepřítel zároveň. Život i smrt. Přitom byl tu byl z nějakého důvodu. Nora Emanuelovi nevěřila. Neříkala mu vše. Spoustu věcí tajila.
Nevěřila mu, bála se ho, nechápala ho. Snaži lse, tak moc se snažil ukázat, že je dobrý. Neuměl to. Byl pokřivený temnotou, ale bojoval s ní. Jeho přístup byl někdy krutý, ale dělal co uměl a co dovedl.
 
Kodrcání, jejich vůz jede. Blíží se moment, kdy budou na lodi. Budou tam všichni? Doufal, že se slečna Nora probudí. Doufal, že se nikomu nic nestalo. Bá lse o osud ostatních.
 
Najedno use nebál o sebe. Najedno ubylo vše fuk. Jak se začalo něco dít, opět to v tom dusném sudě narovnalo rovnováhu. Možná to bylo něčím dalším. Cítitl dotek něčeho jiného. Dotek toho, co cítil, když sáhl na mlhu kolem Avalonu.
Cítil to. Cítil!
 
U všech prokletí, tohle je něco co on mohl zvládnout. To je ten život, který cítil. To co probouzelo jeho dětské já. to co mu připomínalo pohádky a život.
 
TOHLE byl duch ze starých časů. Tohle byly ty pohádky, které čel. Tohle byl důvod proč žije. Tohle bylo to, co z jeho temného brnění dělalo zbroj rytíře.
 
"Je čas Emanueli. Je čas stát se něčím větším než je TEMNÝ KAPITÁN." slyšel ji.
 
"Budeš jím Emanueli?" ptala se.
 
"Emanueli, buď JÍM!"
 
Pak ucítil TEN dotek.