Dotek mlhy

Emanuel se soustředil, ale jinak, než dříve. Chtěl dát průchod všemu o čem se bavila Nora a Ilja.
Připadal si jako dítě, které se učí chodit. Byl neohrabaný, měl potíže s rovnováhou.
Teď! Teď to ucítil. Okolo obrazce začínala proudit jakási energie. Znal ji.
Z počátku se mu zdálo, že mu proklouzává mezi prsty. Něco tak přirozeného, elegantního.
 
Pomalou pouštěl uzdu, která spoutávala jeho mysl. Otevřel se.
Bylo to, jako by se poprvé svezl na koni, klouzal na klouzačce, šel nebo plaval.
Bylo to pravé poprvé. V návalu eufórie hledal Avalon.
Našel ho! Tady je! Rychle začal osahávat mlhu a chtěl s ní manipulovat tak, aby kryl ostatní odbojáře.
Chtěl přidal něco navíc. Chtěl přidat sněhovou bouři.
 
Pak to přišlo! Ucítil něco jiného. Ne! Ne něco, ale někoho.
U všech žab bušících do zdi pěstí!
Paní jezera! Skutečná! Existující!
 
"Co provádíš s mou mlhou?"
 
Vše mu rezonovalo v hlavě. Cítil se, jako školáček. Již dlouho nepocítil takovou úctu.
Kde se v něm vzalo to množství ztracených snů a emocí?
Pomůže jim, to bylo tak skvělé! Měl radost, jako dítě, které objevilo svět pohádek.
Vlastně, ono to tak trochu bylo.
 
Odešel, cítil, jak v něm něco ubylo.
Co teď? Rituál, on udělal rituál.
Vše je jednou poprvé. Vůbec se mu nechtělo do akce. Chtěl zpět za paní jezera.
Chtěl zpět, protože si tam připadal... hmm... Jak si připadal?
 
Sešel dolů a sdělil ostatním, že je vše připraveno. Podělil se o svůj zážitek s paní jezera.
Nora, jéééééééééééé. Tak tohle vše vnímala? Tohle vidí?
Chtěl si s ní promluvit, ale nemůže. Něco je prostě špatně.
Cítí blok. Je tam zeď. Nelze mluvit.
 
Nemůže tu sedět, musí zkusit zjistit více o situaci kolem jejich cíle.
Rozdělí se. Georg s Johnem se vydají najít důstoníka a on s Iljou se vydají najít něco k zásobám.
Cesta je vede podél zdi a postupně naleznou sídlo námořní stráže.
Vánoce, tahle sváteční doba jim nečekaně přeje. Naše šance. Šance pro Odboj, šance na život.
 
Je čas, musí se rozhodnout. Stále ho mrzí co se stalo tu noc mezi ním a Norou.
Pomalu si uvědomuje, jak je pro něj důležitá. Jak...
 
"Emanueli, na co to sakra teď myslíš? Prober se, čeká tě práce."
 
Jeho vlastní já ho muselo vrátit na nohy.
Rozhodl se. "Iljo! Jdu do baráku!"