Co z toho se vlastně stalo?

Nenávidím to. V hloubi srdce, z celé duše. Nenávidím situaci, ve které právě jsme. Selhání je blíž než kdy dřív. Riziko, že zemřou lidé. Naši lidé. Vědomí, že možná budu muset zabíjet. Je – vojáky, kteří hlídají tuhle loď. Mám pocit, že kráčím bludištěm, a pokud netrefím cestu napoprvé, je vše ztraceno.
 
A tak se snažím. Vymyslet plán první, druhý i třetí. Jenže jsem žena a nechápu mužský svět. To, co považuji za cestu, tomu se muži – podle všeho – vysmějí.
 
A tak zkusím poslouchat. Přizpůsobit plán…
 
Pokud to nepůjde jinak, vlámeme se do střední části lodi silou. Chci, aby to muži uvnitř věděli – chci, aby slyšeli, jak posouváme děla, připravujeme výbušniny. Musí chápat bezvýchodnost vlastní situace ještě předtím, než dojde na předání zajatců.
 
Ale nechci použít sílu. Chci je přesvědčit. Přemlouvání nepomůže, budu muset vyhrožovat.
 
Zajaté muže nechám připravit pod schody, kde dojde k předání. Jako první ty mrtvé. Ukázka mojí síly a… dovolte, abych se zasmála, neústupnosti. Dva zvládnu demonstrativně zastřelit. Ty další bude muset zabít někdo jiný. Ilja například. Musí mě z hloubi srdce nenávidět… za slabost, kterou on nikdy nepochopí. On, který byl připravený trestat. Který obětoval vlastní život, aby trestat mohl. Já tuhle sílu nemám. Prostě nemám. Životy lidí jsou vzácné! Každý jeden mi za to stojí.
 
Než se stihnu připravit. Než stihnu promyslet všechny podrobnosti, poklop se otevře. Nadechnu se. Musím začít mluvit jako první. Vím to! Kdo začne, vede…
„Žádné hloupost!“
Zahájím. Jistě – úvod jako z laciné divadelní hry. Ale muž na druhé straně má zřejmě takové hry docela rád, protože odpoví, že chtěl zrovna říct to samá. Výborně.
„Asi už chápete, že máme připravená děla a výbušniny u každého vstupu.“
Co nevíte je, že je v žádném případě nechci použít.
 
Dýchám i když se vyměňují zajatci. Připravuji se na to, co musí přijít. Mám připravená slova… možná i celé věty… tedy měla jsem je. Tak kde jsou?
Chtěla jsem říct…
"Selhání je slabost a tu nebudu promíjet.
Chyťte ho a připravte na konec řady.
Zemře jako poslední."
Začátek divadla. V hlavní roli chudák Joe. Za tohle se mu budu muset omluvit. Strašně moc. Ale až později. Protože pak jsem měla připravené věnovat se vojákům.
„Omlouvám se, tohle se vás netýkalo.
Tohle je varování pro mé muže, ukázka toho, že nebudu váhat potrestat ty, na kterých mi nejvíc záleží.
Kdyby umřel tam nahoře u vás, mohla by to být náhoda…"
 
"Co s vámi?
Já tuhle loď potřebuji.
Takže vám řeknu, co se stane.
Postupně zabiju každého z posádky. Děly a výbušninami zničím ty vaše vodotěsné dveře a zabiju i vás“
Teď někdy by bylo vhodné „zastřelit“ prvního zajatce.
„Teď budu počítat do 10, máte poslední možnost se vzdát. Domluvit se se mnou. A pokud nemáte rozum vy, doufám, že ho bude mít některý z vašich mužů…“
Pokračovat a nedat čas na přemýšlení. Nezastavit s odpočtem. Zabíjet.
 
Ale řekla jsem nakonec něco z toho? Nevím. Mám to v mlze. Vím jen, že posledního muže, třetího v řadě, musel zabít Ilja. A že se vojáci, někdy v téhle chvíli,vzdali. Přivolala jsem Emanuela, nařídila vojákům vypít laudanum a odpotácela se stranou. Bylo toho příliš. Chtělo se mi zvracet, brečet, utéct. Zapomenout, že existuje nějaký odboj…
 
Nevím, jaké dohoda byla ujednána mezi Emanuelem a vojáky. Nejspíš výhodná pro obě strany. Vojáci zmizeli a objevil se Emanuel. Než omdlel, vrazila jsem mu facku… a pak ho ošetřila.
 
 
Přípravy k odplutí se konečně dávají do pohybu. Musíme provést rituál… jinak nebude vítr a bez větru se nikam nedostaneme…
 
I tuhle část mám v mlze. Pokračuji z nutnosti. Uvědomuji si, jak zásadní je… nepřestat. Sedím na palubě s peřím v ruce. Recituji. Dýchám. Cítím to podivné mravenčení a stejně neví, jestli se vítr objeví…
 
... zůstávám sedět. Poslouchám. Čekám. Po chvíli přijdou vlnky. Malé… ale je to první opravdový zvuk v tichu mlhy. Poslouchám je. Slabě se usmívám. Chce se mi brečet. Úlevou. Radostí z toho, že konečně něco vychází…
 
…
 
A ta radost trvá sotva pár vteřin. Přesně do chvíle, kdy se objeví stín s křídly a ozve se… "Well, well, well, koho pak to tu máme!"
 
Máme tu upíra!