Řekni, že je to vtip

by Nora

Čekání začínalo být dlouhé, zima vlezlá a potřeba velet stále neodbytnější.
„Už vím – taky jsi tam psala, že má krásný úsměv.“
„Nemohli otevřít střílnu na druhé straně lodi?
Jsou na druhé straně střílny?
Asi ano, že?“
Vyhrknu.
„Obeplujeme to.“
Navrhnu a rovnou požádám světlušku o doprovod. Začínám být netrpělivá. Netrpělivá a naštvaná – na mlhu, na tuhle akci a zejména sama na sebe. Touha pít bojuje se stejně silným odhodláním se už alkoholu nikdy nedotknout.

Jenže střílny otevřené nejsou.
„Budeme muset na palubu.“
Rozhodnu.
„Připravte se.“
Snažím se vykřesat zbytky odhodlání.

Plán je jednoduchý – světluška na palubě odvede lidi, kteří neusnuli, na příď, vrátí se pro nás. My je tam omráčíme. Malé krůčky a jednoduchá řešení. Hezky jeden po druhém. Držet se spolu. Neztratit odhodlání. Zatím nikdo neřekl, že přivolat tuhle mlhu byl nesmysl, … čiré šílenství. Jsem si však jistá, že na to myslí. Pokud to nevyjde, bude to moje chyba. Vážně doufám, že se Emanuel a jeho tým jen zdrželi, že úmluva stále platí…

Vyrazíme omráčit muže… najdeme tři vojáky a naše dívky. Jejich přítomnost tady mě zaskočí. Zajali je a odvedli sem? Proč? Chtěli je dopravit na břeh? Díky mlze jsou vojáci zmatení a omráčit je není problém… problém je, že jeden z mužů v uniformě nebyl voják ale Emanuel.
„Dobře ty!“
„To je krev?“
Sakra! Pokusím se Emanuela probrat. Začínám mít neodbytný pocit, že se nám plán rozpadá pod rukama. Skupina, která se měla infiltrovat, zpacifikovala dole dva muže a rovnou vyrazila na palubu, … kde se ztratila. Proč? PROČ?! Vůbec nechápu, o co tu jde. Dělat povyk na palubě je přeci to poslední, co bychom chtěli! Tím spíš, že všude kolem mohla být jen obyčejná mlha.
„Svlečte ty dva.
Pak najdeme zbytek mužů na palubě a převlékneme se do jejich uniforem.“
Navrhnu. Vůbec nevím, co dělat. Doufám, že Emanuel ví. Jde tu přeci o vojáky a ty přeci zná. Dole si poradí. Devět mužů. S ním deset. Bude opatrný a tahle noční můra skončí…

Jenže neskončí nic. Trvá to jen chvíli. Mám pocit, že je to jen pár úderů srdce a zachvátí mě panika. Příšerná a absolutní jistota, že:
„Něco je špatně.
Něco je příšerně špatně!
Vy to necítíte?
Iljo?
Všichni zpátky do mlhy!“
Rozkazuji a hrdlo mám sevřené. Nevím, co se dole stalo… ale je téměř jisté, že Emanuel selhal!

Continue reading...

Milý deníčku

To, kým by se mohla stát…

S a S - počty

Frederick - pohádka

Frederick - dopis 1

Frederick - dopis 2

Ilja - dopis

Emanuel - dopis

Kulatý stůl Krále Artuše 2 Report

Legenda žije Report

Ty krátké okamžiky...

Královnin park a útěk

Tu hodinu už nedám nikomu

Hra skončila

Ticho...

Udeř tam, kam se kavka nedívá

Plány - ty budoucí a ty pro dnešní den

Věci, které potřebujeme...

Mlha v hlavě i ve městě...

Někdy je nejtěžší velet vlastním myšlenkám...

Řekni, že je to vtip

Nové výzvy, panika a děs

Ztracení v tom, kým jsme...

Bolest minulosti a přítomnosti

Příliš unavená na myšlení

Skuteční lidé na neskutečné misi

Co z toho se vlastně stalo?

Tenká hranice

Tak koho?

Řekni, že je to vtip

Continue reading...

Find your way!

Resources

WHO WE ARE

LEGAL

Get the news

Listen to our Podcast

Our Allies