Mlha v hlavě i ve městě...

Dlouho jsem nezažila tak nepříjemné probuzení. Pomalu mi dochází, co se stalo. Opila jsem se! Já se opila… a usnula. To je něco naprosto neodpustitelného!
 
Jenže už se stalo.
 
Hlava odmítá spolupracovat. Snažím se posbírat střípky plánu… snažím se vyhodnotit, co je teď důležité.
 
Je tu sova. Přinesla dopis. Od Emanuela.
 
Ztrácím se v něm. Je zakódovaný. To bych měla ocenit. Jenže ho nechápu. Čtu ho dokola a dokola… zároveň se snažím sledovat George a Johna. Sledovat je, nepropadat panice a nečervenat se studem.
 
Kde je zbytek skupiny? Někde kolem. Připravený nasednou do člunů… do člunů, které nemáme!
 
Čluny a ohňostroj – to teď potřebujeme. To mohou zařídit ti dva. Tak je dostanu pryč! Budu mít chvíli klidu. Asi budu zvracet – ne kvůli kocovině, z nervů!
 
Otevřu okno. Venku není mlha. Přijde později? Nebo ji mám obstarat já?
 
Raději budeme počítat s tím, že to udělám já.
 
Čluny, ohňostroj a mlhu. To všechno teď potřebujeme. Takže mlha je moje starost. To nedám! Já tohle nezvládnu!
 
Ilja! Přichází právě včas, aby mi řekl, … že s mlhou mi nepomůže. Sakra!
 
Může však obstarat zásoby, kterých prý nebude na lodi dost. Samozřejmě! Tohle nás nenapadlo. Pokud se schováme do beden místo jídla… nebude ho dost. Druhé sakra.
 
Navíc Emanuela a jeho skupinu možná chytili ve skladišti, když se chtěli schovat do beden! Sakra. Sakra. Sakra. Zatím je tedy nikdo nevyvedl… takže je šance, že to bude v pořádku! Snad.
 
Při odchodu mi Ilja sdělí, že znám někoho, kdo mi s mlhou pomůže… a to je jako kdo? Nestihnu se zeptat, kostěj je pryč. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra.
 
K rituálu budu potřebovat mléko… nic lepšího mě nenapadne. Nic podobnějšího mlze teď nevymyslím. Jenže kuchyně je zatím zavřená. Fajn… alespoň si zabalím. A zkusím vymyslet slova rituálu.
 
Někdy během balení mi dojde, že Ilja nejspíš myslela Paní jezera… ji a její mlhu nad Avalonem. Nechce se mi. Bojím se ji oslovit. Jenže ještě víc se bojím vlastního selhání. Budu to muset udělat.
 
Konečně se otvírá kuchyň a já dostávám láhev mléka. Umyvadlo, vodu a mléko. To teď potřebuji! Naleju vodu, ponořím ruce. Mám lepší pocit, když jsem v kontaktu s vodou… tím spíš, když potřebuji oslovit někoho, kdo ve vodě žije.
 
Slova rituálu drhnou, váznou. Jsem nemožná. Snad kvůli tomu dávám do obřadu tolik energie, kolik jen zvládnu. Co kdyby pomoc nepřišla. K mému překvapení Paní jezera moje přání vyslyší. Pošle mi malý kousek své mlhy a bludičku, která mě povede. Hurá! Konečně něco pozitivního!
 
V pokoji se objeví malé světélko a usadí se nad vodou… je okouzlující.
 
Ostatní musí přijít co nevidět. První přijde Ilja. On a taky informace, že mlhu sice máme… ale je stejná jako ta na Avalonu – mate lidi, znemožňuje pohyb a zatemňuje mysl. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra!!! To jsem fakt nedomyslela. Jak mi mohl, tak blbě poradit?
 
Musíme najít ostatní. Hned! Než se nadobro ztratíme. Posbírám věci, světlušku, a zatímco mi Ilja vypráví, co je to taková světluška… vycházíme ven… kde začne kostěj modře zářit. Zírám na to s otevřenou pusou. Ne, že bych tohle jeho světlo už neviděla na druhé straně, … jenže tady… Sakra. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra!!! Vytáhnu deku a Ilju zakryji. No mám, co jsem chtěla! Svítí tady, … a pokud ho vezmu na Avalon, bude tam svítit jako modrá lucernička… Paráda. Tohle jsem přesně chtěla. Když jsem ho oživovala, rozhodně jsem si to představovala jinak!
 
John a Geore! Jsou tu. Zmatení z mlhy. Společně to zvládneme! Budeme muset. Jde se pro ostatní! Jenže to není jen tak, je nutné se svázat provazem. Vůbec nevím, kam jít! Co budu dělat?! Nakonec požádám světlušku, aby nás k ostatním zavedla… funguje to! Sbíráme je jednoho po druhém. Jako posledního najdeme Edwarda.
 
Ze skladiště prý nikoho od vás nevyvedli. Jenže mlha přišla příliš rychle a kočár se zásobami možná nestihl dojet. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra!!! Vyrazíme v jeho stopách a budeme doufat.
 
Nedojel! Samozřejmě, že nedojel! Co budeme dělat?
 
Požádám bludičku, aby vojáky navedla a zajistila předání beden. Prosím, prosím, ať to vyjde.
 
Vůz se skutečně dává do pohybu. Skvěle! Jenže nastává další problém. Bludička je pryč… a bez ní jsme ztraceni. Jak může být někdo tak blbý jako já?!
 
Nemáme bludičku, máme však Ilju. Ten vypadá, že ho mlha tolik nemate… je tedy jasné, že vést nás musí on. Tvářím se, že to byl celou dobu můj plán. Což samozřejmě nebyl! Já nikdy žádný plán neměla.
 
Slyšíme vůz a podle všeho se nám daří ho sledovat,… jenže jak čas plyne, začíná se ztrácet i Ilja. Jediné, co můžu udělat, je dodávat mu sebevědomí. „Já ti věřím.“ Pronesu na jedné z křižovatek. Co mi taky zbývá, že?
 
Dokázali jsme to! Jsme u moře!!!
 
Vojáci jsou však zmatení. Už zase neví kudy jít. Navíc je tu hromada člunů, našich člunů, která jim přijde podezřelá. Hlava mi asi praskne. Tohle nedám. „Pokud nebude zbytí, musíme je omráčit a doručit zásoby osobně.“ Nakonec muži přeci jen naloží zásoby… a vyrazí na moře.
 
Dívám se za nimi, abych nemusela koukat na ostatní. Hrdlo mám sevřené. Tak tohle jsem opravdu nedala.