Kulatý stůl Krále Artuše 2 Report

To plánování bylo jedno z nejtěžších, které jsme zatím zažili. Moc, o které jsme donedávna neměli tušení, jen a jen v našich rukách. Veřejná exhibice. Podívaná pro lidi. Představení Odboje. Málo času a ohromný závazek.
 
Nenavádím veřejné exhibice.
 
Jedno jsem ale věděla, služebníci Systému musí přijmout odpovědnost. Pocítit následky svých činů. Když mi došlo tohle, nebylo cesty zpět. Nemohla jsem jinak než připravit past. Kouzlo vetkané to papíru s odpovědí. Oslepení pro zaslepené. Pro toho, kdo vyhrožoval smrtí starosty a jeho rodiny. Aby si každý, kdo používá násilí jako argument, uvědomil cenu svých rozhodnutí. Aby každý pochopil, že Systém (na rozdíl od Odboje) zavrhne nepotřebné a slabé.

Takže zatímco Emanuel domlouval s ostatními vše potřebné, já ve sklepě hostince provedla svůj rituál. Možná riskuji a čerpám příliš, jenže mé poselství je příliš důležité… takže nezáleží na tom, jakou cenu zaplatím.
 
Když jsem se vrátila, byl John a George pryč. A nám dvěma zbývalo domluvit detaily.
 
Nenavádím veřejné exhibice…. na rozdíl od Emanuela.
 
Kdo jiný, než Emanuel by tedy měl strhnout dav a ukázat sílu Odboje? Přesně tak to provedeme! Já půjdu vrátit knihu, … pokusím se vyvolat dojem, že se chceme domluvit. Venku mezitím vybuchne ohňostroj, který přiláká pozornost lidí. Nemáme čas, ale potřebujeme, aby se jich sešlo dost… dost lidí, kteří nám pomůžou s rituálem. Dost lidí, kterým Emanuel vysvětlí, kam zmizeli jejich sousedé… Dost lidí, kteří budou mít možnost slyšet o zkušenostech Temného kapitána.
 
Já raději ještě chvíli počkám na radnici… nejsem si jistá, jestli to dělám kvůli plánu nebo kvůli sobě… nechci tam.
 
Nenavádím veřejné exhibice…. na rozdíl od Emanuela a Francescy.
 
Ano, najáda je totiž naše divoká karta. Objeví se přímo uprostřed davu. Nádherná. Dokonalá. Magická. Paní jezera vkládající meč do rukou pravého dědice. Do rukou bojovníka za svobodu. Do rukou Odboje.
 
A to těsně potom, co námi najatí muži vynesou z radnice kulatý stůl krále Artuše.
 
Společně s nimi už musím přijít i já… Nejsem však sama – jen chvíli po mně, jen chvíli před tím, než dojde k dechberoucímu zjevení Francescy se na balkoně radnice objeví druhý agent Královské tajné služby. Skutečná hrozba. Upír. Arogantní ztělesnění toho, proti čemu stojíme, co musíme zničit, potlačit, zadupat. Dav začne panikařit… tím spíš, že upír povolá i místní policii.
 
Nenavádím veřejné exhibice…. na rozdíl od Emanuela a Francescy, kteří si dokáží poradit.
 
Ano, kdy jindy, než teď by měla přijít Francesca? Kdy jindy by měla předat Emanuelovi meč? Nikdo od těch dvou nedokáže odtrhnout pohled. O policii se postará naše skupina rváčů. Najáda udrží pozornost davu. Je nutné ocenit, že nevyužívá své kouzlo, … takže se celá akce nezvrhne v hromadné orgie.
 
Nenavádím veřejné exhibice…. na rozdíl od Emanuela a Francescy, kteří si dokáží poradit, a dokonce si celou situaci – jak se patří – užít.
 
Společně s lidmi dokončí rituál. Přivolají ptactvo, které (společně s Francescou v soví podobě) odnesou stůl i Emanuela.
 
Emanuel vypadá jako malý kluk. Doslova září. Osobní zadostiučinění? Pýcha? Radost z letu? Možná všechno dohromady.
 
Nenavádím veřejné exhibice…. na rozdíl od Emanuela a Francescy, kteří si dokáží poradit, a dokonce si celou situaci – jak se patří – užít a taky nevidět, co se stane dál.
 
Pro nás na náměstí to tímhle nekončí. Je tu upír. Upír, který přitáhne prvního agenta a před našima očima ho popraví. Lidé začnou prchat… a já vím jistě, že za tohle gesto zaslouží trest… teď a tady končí doba, kdy je možné svobodně používat násilí jako argument.