Tak koho?

Jak lehké by teď bylo udělat chybu? Uvěřit jedné nebo druhé straně. Zbytečně promarnit příležitost. Vytvořit závazek a odsoudit se k záhubě. Začínala jsem chápat, že pro ty, které chceme požádat o pomoc, je tohle všechno jen hra. Další kupčení. Nový obchod. A protože jsem nikdy úplně nepochopila obchod s lešijem, nedokázala jsem se přinutit vybrat si tady.
 
Mokoš nebo Veles? Opravdu v tom byl rozdíl? Pro mě ne. Doslova jsem cítila postranní úmysly, které se za každou nabídkou skrývají. A přitom by touha zničit upíry měla být společná jim všem. Jenže tak to nebylo. Blahosklonně poskytnuté střípky informací a přísliby moci… drobečky a neupřímnost. Jakou cenu má takový obchod?
 
Chodila jsem od Alice k Iljovi – od jednoho tábora ke druhému a připadala si jako blázen. Hlupák doufající, že se alespoň jeden z nich zapomene a řekne víc. Připadala jsem si jako šašek… lačnící i po nejmenší stopě upřímnosti. Jenže zas a znovu mě napadalo, že jsem ovce. Když nás přesvědčovali, že bez nich nic nezmůžeme. Že Fae je příliš nebezpečné a není pro nás. Že potřebujeme zrovna jednoho nebo druhého.
 
Nenáviděla jsem, když to bylo takové.
 
Nenáviděla jsem, když jsem neznala pravdu.
 
Nenáviděla jsem tu iluzi svobody, kterou se mi snažili vnutit.
 
A tak jsme si nevybrali ani jedno. Doufajíc, že informace o upírovi, který zůstal v přístavu, je pravdivá.
 
 
Souhlasili jsme s výukou v naslouchání Hlasu. S pomocí, která by měla být bezplatná. A já už neměla sílu se dohadovat, že o bezplatnou pomoc nepůjde. Neměla jsem chuť zjišťovat cenu.
 
A tak jsme se octli na křižovatce. Tak blízko Ohně, že jsem zase slyšela jeho podmanivé volání. Klid a opravdovost toho místa. Reálný svět se zdál neskutečný. Tady jsem mohla být doma. Chtěla jsem tu být doma.
 
Na rozdíl od Emanuela, jsem tu už byla… a viděla cestu zpět. Ale mělo smysl se vracet? K té hře, která mi přestala dávat smysl? Vrátit se do míst, kde i možní spojenci, myslí jen sami na sebe?
 
Emanuel však trval na tom, že se vrátíme. A já zatoužila zjistit, co se mu honí hlavou. Jaké jsou jeho opravdové motivy? Proč se chce vrátit? Proč chce porazit upíry? Proto jsem ho přemlouvala, aby šel k Ohni. Aby mi řekl tři důvody, proč se vrátit.
 
Doslova jsem ho tou otázkou dusila.
 
A zjistila, že jeho motivy jsou především mužská pýcha ješitnost. Chce se vrátit, aby on SÁM zjistil, jak funguje magie. Nechce znát odpovědi, i kdyby to bylo správné a přirozené, protože by je neodhalil ON. Na světe nemá konkrétní cíl, konkrétní záměry… žene ho touha naplnit ideály. SVÉ Ideály. Hloupost! Zaštiťovat se vzletnými slovíčky bez skutečného záměru? Taková je povaha tohohle muže? Hnát se za nereálným pocitem správnosti? Jako když se pes honí za vlastním ocasem? Jako snílek, který nevidí dál než do své hlavy?
 
Někoho takového jsem zpět dovést nechtěla.
 
Chtěla jsem, aby pochopil, že na světe jsou reální lidé, opravdové úkoly. Skutečné věci, pro které je nutné žít. Není to iluze, kterou si vytvořil v hlavě. A pro kterou nejspíš bojuje.
 
I proto jsem se s ním vrátila, až když řekl konkrétní jména, konkrétní úkoly,… jenže stejně nepochopil.
 
On nikdy nepochopí.