Udeř tam, kam se kavka nedívá

Sedím a ostatní sotva vnímám. Po tom všem zůstala otupělost. Zvláštní hořkost. Stvrzení toho, co jsem věděla, mi vzalo všechno odhodlání. Snažím se ho sesbírat. Na kolenou. Jak jinak? Je to místo tak příhodné pro ženu. Pomoc nacházím jen uvnitř sebe samé. Venku není nikdo a nic. Svět plyne dál ve svém rytmu. Bylo naivní doufat v něco jiného.
 
Brzy přijedou ostatní z Avalonu. Přivítám je s úsměvem. Jako už tolikrát budu hrát hru „všechno je v naprostém pořádku“. Nepoznají nic. Nepoznají nic, protože lidé nic poznat nechtějí. Nechtějí slyšet, co by je mohlo trápit. Hrají podobnou hru jako já. „Dokud to nevysloví, neexistuje to.“
 
Brzy přijedou ostatní, teď však sedím a slova Emanuela mi plynou kolem hlavy. Zrovna teď nemám, jak přispět. Skupina mužů je vždy méně nápadná. Já dnes nikam nepůjdu.
 
Mám v plánu sehnat si místní noviny. Aktuální i ty staré. Když budu mít štěstí, najdu informace, které budeme schopni využít. A zatímco čekám, až ostatní zmizí, přemýšlím o akcích, které nás čekají.
„Až ukradneme Černého prince, věci se dají do pohybu… teprve pak začneme mít skutečné problémy.“
Pronesu v duchu.
„Ukrást tu vězeňskou loď bude… bezmála nemožné.“
„Černý princ ať si klidně skončí na dně moře, hlavní je zachránit lidi.“
Vedu dál svůj rozhovor. Jenže po téhle části nastane ticho. Nesplnitelný úkol není příjemná výzva ale ohromné riziko. Závazek. Jde o životy…
 
„Jaký je nejjednodušší způsob, jak někomu ukrást peněženku?“
Zamračím se. Plížení? Vražda? Vydírání?
„Nejjednodušší způsob, jak člověku ukrást peněženku je říct, že mu chcete sebrat hodinky.“
Chvíli ta slova převaluji v hlavě, pak se prudce nadechnu. Emanuel a Ilja zrovna odchází.
„To je přesně ono. Tak si připravíme půdu pro krádež té vězeňské lodi.“
Vlastně nemám konkrétní nápad… jen hodně hrubé obrysy, které se navíc každou chvíli mění. Ale konečně mám důvod myslet na něco jiného…
 
Zatímco kupuji a následně pročítám noviny, sbírám jednotlivé nápady.
 
• Robert Young – horlivý a především pomstychtivý, bude dychtit napravit svou chybu.
• Pokud by mu Emanuel poslal zprávu s výzvou k setkání, vyslyší ji. Vždy je tu přeci možnost, že je myšlena vážně… a Emanuel je přesně ten typ, který by ho takhle dráždil.
• Tím spíš, když bude vzkaz obsahovat také lehkou provokaci. Honosné dámské šaty. Pozvánku na ples. Podmínku, že Emanuel přijde pouze, pokud si Robert tyhle šaty obleče…
• S trochou štěstí si bude Young myslet, že je to jen zoufalá snaha odvést jeho pozornost od Avalonu. Že jen chceme dostat lidi ven… nebo dovnitř.
• A na vzkazu může být stopa… nedopatřením vyrytý vzkaz z listu, který ležel na něm. Místo a čas „skutečného útoku“ ke kterému využijeme Černého prince. Plymouth například. Royal William Yard. Útok na zásobování. První krok k narušení námořní síly upírů… naše past, hodinky.
• Možná by mohl poslíček, kterému donesení vzkazu zadáme, navíc zaslechnout, že míříme právě do Plymouthu....
 
Pozvánka a falešná stopa… tak dostaneme nepřátele nejen na jedno ale dokonce na dvě různá místa. Možná na tři, pokud jich část zůstane hlídat Dartmoor. Na tři různá falešná místa... zatímco my budeme u vězení.